Dobrý den,
přišla jsem s dotazem, už si sama nevím rady. Máme doma dva psy - jeden 4 letý JRT a druhá, roční kříženka z útulku zhruba stejné velikosti. S malou byl už od začátku problém se strachem - již když jsme si ji brali všude se schovávala, nechtěla ven ze dveří, poté venku vyčurat a domů... Toto vše jsme odbourali, už je vyrovnanější, ven se strašně těší, poslouchá ALE zůstali ji dvě věci, které jsou opravdu nepříjemné - štěkání na velké psy, ve chvíli kdy štěká, přiběhne za velkým psem a štěká, na přivolání poslechne až na potřetí (jinak vždy napoprvé), kdy málá očividně štěká ze strachu, bohužel se nám kolikrát stalo, že velký pes po ní vyrazil (valná většina si chtěla hrát ale byl i jeden co po ní šel vyloženě agresivně), vím, že ne každý pes je vyrovnaný a má nervy z ocele aby jen tak přešel štěkajícího malého psa, takže i naše chyba...I když je na vodítku, tak se prostě vzepře a řve aspoň z dálky, to samé v noci, když pořádně nevidí na to co jde proti nám tak už kolikrát štěkla i na lidi 
Prosím, nemáte nějakou radu co s tím? Jak ji uklidnit, vysvětlit jí, že s náma se ji nic nestane?
Druhý problém mi přijde trochu specifický, ještě jsem se s tím nikdy u nikoho nesetkala a je dost možné, že to souvisí s tím, že byla v útulku, teď to ale asi přešlo v dost otravný zlozvyk. Aby byla sama doma jsme ji naučili, občas řádí, když není uplně vylítaná (rozbíjí hračky atp. nám nikdy nic nezničila a také už neštěká ani nevyje), ale to už je naše chyba. ALE vždy, když přijdeme domů tak "vítá" tím způsobem, že se chová naprosto hystericky, tedy kňučí, vyje, skáče, jakoby nám chtěla vynadat, že jsme byli pryč... Je to opravdu otravné, navíc teď, za chvíli čekáme přírůstek a mít ukňučené a uplakané duo dítě/pes není ideální 
Prosím pokud máte někdo zkušenost a radu budu vám moc vděčná.
2x
To se mi stává s labradorem - neustále na něj ty menší pejsci štěkají, dorážejí, provokují... Můj taky není dokonalý, ale v tomhletom je dobračisko..
Ono to jde v tom zmatku asi těžko, ale pokud je na vodítku, otočit psa o 180`, zastavit se trvat aby si sednul, říct důrazně "nesmíš" a čumák rukou šoupnout dolu -jako by se styděl, a pár sekund počkat - potom zase vpohodě "tak jdeme" .. důsledně pokaždé.. ..fyzicky netrestejte..Jinak na cvičák, kynolog..
2x
Dobrý den , moji psi nás ( celou rodinu i známé) vítají hlasitým ,,chrochtáním,,kdy přchází až do fistule , mívali tendenci nás chytat za rukávy , to jsme odbourali hračkou , staršímu ji strčím do pusy, mladší si pro ni běří sám už když slyší auto .Uplně to knourání asi neodbouráte, ale zkuste postup : hračku do pusy, krátké přivítání , a nevšímání a pak až přestane tak pomazlení.
S tím štěkáním na velké psy je to běh na dlouhou trať. Možná je to strach, špatná zkušenost , ale nejspíš to bude nedostatek sebevědomí a nejistota mezi cizími psy. Nevíme , co s ní bylo před tím než jste ji adoptovali , možná má špatnou zkušenost a raději začne nadávat a vyhrožovat dřív než ten druhý pes.Pokud by to bylo takle , tak je domluvit s lidmi o kterých víte, že mají trpělivé psy a převědčit jí , že ne každý pes chce jít do sporu.A pokud budete vědět, že jen štěká a nekouše a ten druhý pes nekouše , tak bych ji pustila z vodítka, Ono se totiž snadno vyhrožuji cizímu psovi, když na druhé straně vodítka je panička co jí kryje zádaAle pokud si ji nebudete všímat a ten pes taky ne , tak zjití , že vlastně není důvod ke křiku. Těžko se na radí bez toho, že bych osobně vaší fenku znala, ale vyzkoušejte a pokud to bude tímto , tak pak už je to jen otázka tréninku.
Sousedovic pidi pes takto vyštěkával našeho Kouďáka a pak to vylepšil ii kousnutím do břicha( výš nedosáhl),náš na něj koukal s nechápavým výrazem a pak to pořešil po svém a psíka si sedl. . Přeji Vám hodně štěstí
1x
Ten první problém já bych vyřešila tak, že bych ji z vodítka vůbec nepouštěla. Navíjecí vodítko, přitáhnout a slovo "nesmíš" Tiše, ale ostře. Vodítko se stane jakousi pupeční šňůrou, na které se ona bude cítit bezpečně. Malí psi mají v povaze kus Napoleona, musí dokazovat, že jsou silní a nebezpeční. 
Když se zaposloucháte, tak uslyšíte, jak strašně sprostě nadávají. Ten druhý problém jsem mívala se svým prvním psem.Když jsem se vrátila z práce domů, nadšení neznalo hranic. Odnesly to vždycky punčochy a sukně, které zničil, když skákal. Naučila jsem ho: "Andy, přines papučky! Přines!" Andy letěl pro papuče, se kterými se radoval a lítal jako blázen. Tahle moje malá, když příjde návštěva, je nesmírně nadšená a vítá, řve jako tygr. Já nabídnu návštěvě pantofle, ona ukradne jeden, oblíhá s ním byt, štěká s papučem zacpanou hubou a hodně se zklidní. Vyzkoušejte, třeba nestandatní pokyn "papučky, přines" pomohou. 
Když se s tím navíjecím vodítkem naučíte zacházet, psina si bude moci poběhat a vy ji budete mít stále pod kontrolou. Nesmíte kčičet, aby ztichla. Snažíte se jedna druhou překřičet. Tiše, ale ostře. A přitáhnout vodítko.
My právě navíjecí vodítko pro malou nepoužíváme, chová se na něm co se týče psů stejně jako navolno a špatně se mi s ním manipuluje takže když je na vodítku tak na krátkém a u nohy, pak když je "bezpečno" tak je navolno, bohužel ne vždy vidím co ona a občas je v hledání velkých psů úspěšnější no je fakt, že ty její nadávky v jejím štěkotu slyším :D a když ji jakoby zvýšeným hlasem řeknu ať je ticho, tak ještě přidá na intenzitě, teď jsem někde četla, že to je jakobych štěkala s ní... ale asi to vyzkoušíme, že dokud bude hysterická, tak z vodítka nepůjde...
S těma papučkama je to dobrý nápad určitě to vyzkoušíme, ale nevím nevím, občas mi opravdu přijde, jakoby ten pes byl blázen, má to i v očích a prostě se potřebuje "vykecat" :D
1x
Pokud to dělá ze strachu, tak jí za to hlavně nesmíte trestat (i napomenutí je trest), protože pak s tím možná přestane, ale nepřestane se bát - to jaksi zakázat nejde. Jen tím potlačíte projevy a pak to bouchne někde jinde a skončí to třeba pokousáním. Na Flexinu zapomeňte, jak jste i Vy podotkla, pes je na ní neovladatelný a hysterický pes na flexině je peklo. Fenka z Vás především musí cítít jistotu a bezpečí, vědět, že jí ochráníte. Když potkáte velkého psa, stoupněte si tak aby jste byla mezi ní a velkým psem. Dejte jí nějaký povel (např. sedni, zůstaň, čekej) a odměňujte jí za jeho splnění. Fenku je dobré už když vidíte velkého psa z dálky nějak na sebe namotivovat, aby mu pokud možno nevěnovala vůbec pozornost. Za nevšímání si psa hodně chválit. Časem Vám začnež ádoucí chování nabízet sama a pak můžete až ve Vás získá oporu postupně socializovat na velké psy (vybrat nějaké hodné a přátelské flegmatiky). Co se týče té ovladatelnosti, já bych použila stopovací vodítko, nebo nějakou šňůru aspoň 5-10 metrů, kterou bude courat za sebou permanentně. Pak stačí jen přišlápnout a fenku přivolat, po cizím psu Vám nesmí skočit. Základem eliminace nežádoucího chování je tomuhle chování předcházet. Nedovolit psu udělat chybu. Tím se časem stereotyp odbourá.
doplněno 02.10.15 11:46:Babko, tím se ale toho strachu NEZBAVÍ. Já vím o čem mluvím, mám něco podobného doma. A umím s takovým psem zacházet, protože jsem si o tom jednak něco nastudovala a druhak jsme s ní přes rok docházela za odborníkem na soukromé konzultace. Náš případ byl tedy ještě o něco komplikovanější. A flexi bylo to první, co jsem musela zahodit na dno skříně. Vy si pletete hysterického psa s neposlušným psem. Toho fakt syknutí a přitáhnutí nezastaví, ale ještě víc znervozní. Stejně jako křik samozřejmě. Ona se musí přestat bát. Ona to nedělá proto, že nemá vymezené hranice a neumí poslechnout. Je v tu chvíli strachy bez sebe. Jedná instinktivně - nejlepší obrana je útok. Jo paní s ní může chodit do konce života na flexině, ale jednak je to opruz pro páníčka a druhak pes bude do konce života neurotik,
Tarantel, můžete mít pravdu. To opravdu můžete. Je potřeba vyzkoušet, co funguje.
Kde píšu o neposlušnosti? Kde píšu o syknutí a trestu? 
Já píšu o tom, že v naší síle a v naší rozhodnosti najde pes jistotu, klid a přesvědčení, že jsme natolik silní, že se jemu nic nemůže stát, že ho ubráníme. Lituji, že mé povídání vyznělo tak, že v něm lze zaměňovat pojmy.
0x
Mon, slíbila jsem si, že vám nebudu odporovat, nebudu komentovat vaše rady, ale nedá mi to, nemohu jinak. Stopovačku jsem kdysi používala ke stopování. Byla to šňůra z umělé hmoty, která se velmi dobře udržovala, když byla špinavá. Tuhle šňůru vždycky taháme po zemi. Mokrou trávou, psími hovínky a čuránkami, odpadky a mrtvými, mnohdy se rozkládajícími, tvory. Potřebujeme na ni dvě ruce. Ty máme, s odpuštěním, zasraté jak jetel. Máme od ní zamazané kalhoty, bundu. Navíjecí vodítko, zvané jojo, je potřeba se naučit používat. Palec na brzdě je připravený psa přbrzdit. Zabrzdit, přitáhnout pohybem paže vzad. Takhler několikrát a mám ho u nody. Jinak má pes pohodu, protože vodítko neklade odpor. Druhou ruku vůbec nemusíme používat. Mě vždycky udivují mé kamarádky, jak oběma rukama nabírají šňůru a pak, až nebezpečí přejde, použijí navíjení toho zmatku v rukách. Jojo je potřeba umět používat! Mono, omlouvám se vám, zase se vám budu vyhýbat.
Dobrý večer - ono je praktické mít vodítko v obou rukou, (určitě u větších psů) když se pes nečekaně rozeběhne, třeba přes silnici, vytrhne vodíto z jedné ruky, ale, ještě ho pořád drží ta druhá ruka. Z mé zkušnosti, když jdu po rušějším místu, levou držím napevno, pravou vodítko povoluju podle toho, kde se zastaví, abych mu moc necukala krkem... těm navýjecím vodítkum já taky moc nefandím
Pořád ta flexina...Ano, stopovačka je nehygienická, člověk má opatlané ruce a celý je opatlaný. No já psy nevenčím v bílých kalhotách. Ono stále lepší mít ruce opatlané, než mít je pořezané od flexiny když MUSÍM psa rychle strhnout. Ono něco jiného je jorkšír a něco jiného můj pes okolo 15kg, který už nějaký tah skutečně má, když se rozběsní. Navíc takový pes se na flexině vážně nevyběhá ani náhodou. Je to prostě v ovladatelnosti toho "problémového" psa velký rozdíl a pocítila jsem ho, až když jsem flexinu definitivně odložila. Ano, také jsem to na ní nějak zvládala, ale se stopovačkou je to mnohem lepší. Je to bezpečnější i pro mého psa, abych ho mohla od objektu jeho strachu co nejrychleji dostat a nehrozila rvačka (opravdu ne každý pes si nechá to vyštěkávání líbit). Psa nad 10 kg prostě jednou rukou nepřitáhnete (musíte ho přiručkovat oběma rukama) když se zapře a obě ruce se u flexiny použít jaksi nedají. Flexina je super, když je pes vychovaný, bezproblémový a je v místě, kde musí být na vodítku. Ale rozhodně ne, když se něco semele.
Všichni se shodneme, že na velké psy jsou lepší pevná vodítka.Tazatelka velké plemeno nemá. Já pořídila pro štěně tibeťáka stopovačku, ale protože ji téměř neutáhl (obrovská karabina + odpor při tahání po zemi), nahradila jsem ji prádelní šňůrou a později krátkým pevným vodítkem a úplně nakonec flexinou do rušného města. Myslím, že se každý rozhodne podle vlastních zkušeností a podle typu "procházky". Vše má svá pro a proti. Mona72mona3, máte pravdu a já vám děkuji. 
Ale jsem hrozná, musím ještě dodat, ať chci nebo ne. Prostě musím. 
Velice často beru na večerní venčení sousedovic Barušku. Je to bílá, mladá francouzská buldoček, 17 kg osvaleného, hypeaktivního tvorečka. Vždycky mě překvapuje její blesková reakce, odpich z místa. Mám pocit, že kdyby ji někdo pustil na chrtí dráhu, tak neskončí vůbec špatně. Tahle "holčička" má bílé, s červenými puntíky, vodítko s lankem a také puntíkované buď kšírky nebo obojek. Holčička, parádnice. Když potkáme kamarádku, která je už starou paní a její psinu, bígl křížený s kdoví s čím, vezmu Bibi já, protože kamarádka vypadá unaveně a má jednu ruku dlouhou. Bibi nemá odpich jako Baruška, ale má neuvěřitelný tah, když ucítí něco zajímavého k snědku. A že toho ve městě je! Tahle Bibi má flexinu s pásmem, ne s lankem. Obě tyto fenky mají dobré, značkové flexiny. Obě jejich paní to s nimi umí. I já to umím. Nikdy, ani omylem jsem nepoužila druhou ruku, abych rychle nasbírala šňůru. Vždycky mi postačila paže a palec na brzdě. Fakt se to musí umět. Dorinku na vodítku nemívám. Pro ni je nejlepším vodítkem můj hlas. S ním si obě vystačíme. Ale u kníračky jsem všechna vodítka měla. Krátké, delší, stopovačku i flexinu. Ty teprve začínaly. Navíc, Dorka obě psiny bere jako kamarádky a kupodivu nežárlí. Teď si uvědomuji, že vlasně ovládám dva psy a naprosto bez problémů. Víte proč to píšu? Abych dokázala to, co je skutečností a ne mým předpokladem nebo chlubením. Nemám to zapotřebí a já vás moc prosím, neberte to tak. Berte to jako něco, co vám může pomoci. Pokuste se být kapku přístupnější. Moc prosím. babka
To bude ten věčný spor flexi proti pevnému vodítku. Máme lovecké psy a oba druhy vodítek. Flexi se samozřejmě hodí méně na práci v lese, tedy spíše vůbec. Když se namotá na něco, nejde zatáhnout atd. Znám ale i lidi, kteří udělali na flexině se psem lovecké zkoušky, čímž vůbec neříkám, že to je vhodné. Problém flexi vodítka se stupňuje čím je pes větší. Nejde s ním totiž např. pracovat oběma rukama, což u velkých, silných plemen je někdy nutnost resp. je hazard tu možnost nemít. Nejde s nimi psa bezpečně a bez dalších pomůcek uvázat tak, aby šel zase bezpečně a rychle odvázat atp. Nicméně poznámky myslivecky laděných známých o nevhodnosti mého počínání, když vedu ve městě dva bígly, každého na jedné flexině mi připadají poněkud od věci. Je to typický spor, kdy ani jedna pravda není absolutní a obě věci mají své výhody i nevýhody. Takže spor o ničem. Upřímně, pro menší až střední zvíře ke společenskému užití jde hlavně o pohodlí a tu flexi většinou splní s dostatečnou mírou bezpečnosti a možnosti manipulace. Na práci se ale nehodí. Je pravda, že pokud někomu nevadí nižší komfort používání, může použít pevné vodítko pro oba účely snadněji. Já mám prostě obojí a používám co mi přijde pro ten daný okamžik lepší. U flexiny na procházce v lese je zdaleka nejhorší, když potkáte známého myslivce, protože ty řeči si za rámeček nedáte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.