Premyslime o utraceni - zmena povahy

Řekla bych, že se jí nezměnila povaha, ale že prostě dospěla a už to není hravé štěně. A jelikož jí nejspíš nikdo nevychovával, převzala vedení sama a podle toho se chová. Pokud někdo neumí vychovat psa, musí se to naučit, musí s ním chodit na cvičák. To jste měli udělat už když byla štěně, bylo by to jednodušší. Ono je velký rozdíl, nevychovat psa velikosti čivavy, který když zaútočí, člověk se ubrání jedním dobře mířeným kopancem, nebo psa velkého, který dokáže zabít i dospělého člověka. Stačí jen základní poslušnost, nikdo po Vás nechce, abyste se psem běhali agility nebo dělali dogdancing. Vrčet na své majitele, to by si pes neměl dovolit nikdy. Ona je vlastně nešťastná, protože nemá mantinely, neví jak se má chovat. Věřím tomu, že stačí pár návštěv cvičáku a fena se srovná.

Dobrý den. Nejsem si jistá, jestli vám veterinář provede eutanázii zcela zdravého psa..., psa kterého jste nejspíš svojí výchovou docela pokazili. Pozor na to, abyste si výchovou, kdy jen domlouváte, ale nevychováváte, nezkazili také své dvouleté dítě... Pokud se vlastního psa bojíte, je to špatné. Ona u vás převzala vedení své smečky. Pokud se chcete ještě pokusit o její převýchovu, tak zkuste se podívat po knížkách Ivo Eichlera, je to odborník právě na takové psy, jakého máte doma. Anebo ho můžete přímo kontaktovat přes jeho webové stránky. Ale utracení zdravého mladého zvířete? Hodně smutné.

Je mi líto zvířat, které se dostanou do takové rodiny...ono to snad ani nejde komentovat!

Jednoduše jste nezvládli výchovu svého psa. Jen jsem zvědavá co bude následovat, až nezvládnete výchovu dcery... Poraďte se s odborníkem, ať Vám řekne, co děláte špatně a naučí Vás s pejskem pracovat - najděte si v okolí nějaký cvičák. Ve čtyřech letech je pejsek v nejlepších letech a spousta věcí se dá ještě napravit. Bát se vlastního psa, je hrozně moc špatně.

Marsi, zkřížená je docela dobře, vložené geny by neměly být špatné, fousek by měl být hodný. A jako fenka může být hodná i k dalšímu členu rodiny.

Já si myslím, že pejsek se ocitl z výsluní na vedlejší koleji a žárlí. A asi ho samozřejmě dost hlídáte, aby neublížil dceři, nebo jej držíte možná dlouho v kotci. 4 roky je pes v nejlepších letech, aktivní, potřebuje pracovat. Kromě procházky si třeba večer najdeme čas a psovi se věnujeme alespoň 10 minut a mluvíme s ním, taháme za kožich, chválíme, zlobíme ho, beremu mu hračky, přetahujeme se s ním, drbeme ho, saháme mu na zuby, chytám za jazyk apod.

Ani nevíte, jak si na to zvyknul a připomene se, že je jeho čas, začne třeba shazovat věci ze židle, z křesla. A jak mu to dělá dobře, že se mu věnujeme, jak je důležitý a kroutí očima.

Manžel by měl s ní chodit ven na delší procházky a tam se jí věnovat, utahat jí, cvičit. Každý pes potřebuje pořádně utahat. Jestli s ní chodíte jenom na procházku s kočárkem, to není ono.

Ta změna povahy je něco, co pes neumí říct. Něco je špatně, něco je špatně u Vás. Ten pejsek není spokojený a je na Vás na páníčkovi, abyste vyhodnotili, kde děláte chybu.

.

Máme Československého vlčáka, takže to také není žádný mazel, ale je pravda, že čím je starší, tím je přítulnější. A je opravdu galantní, tak jak se o vlcích říká.

To, že vaše fenka vrčí, to musí mít příčinu. Co se jí nelíbí? zamyslete se. Víte po čtyřech letech, jestli ji máte od štěněte, už musíte mít psa ,,prokouknutého,, a vědět již dopředu, co chce, co a jak má být. Právě tím, že se s člověkem pes sžil, je jako člen rodiny, a není potřeba, aby uměl mluvit. Vy se musíte vcítit, co pes potřebuje. Také doufám, že máte spokojenou rodinu, nehádáte se, nezvyšujete na sebe hlas. Psi tohle velmi dobře vycítí, kde vládne pohoda, tam je i spokojený pes.

Jinak samozřejmě nemyslím, že se na psa vrhnete a budete ho muchlovat, zase dávkovat opatrně, jenom co si nechá líbit, ale každý den a pravidelně dávky zvyšovat. Můžete začít česáním srsti a chválit, jakou má krásnou srst, ouška, krček, jaká je šikovná. Drbání pod hlavou má snad rád každý pes.

Skoro mi připadá, že se do tebe někteří pustili dost ostře. A taky myslím (doufám), že na utracení je ještě brzy. Zřejmě by to chtělo se opravdu poradit s odborníkem. Ale kdyby hned nebyl po ruce, měli byste se zkusit zas zkamarádit vlastními silami. Musíte jí dát najevo, že ji máte opravdu rádi, hrát si s ní, trávit s ní nějaký čas (jenže s malým dítětem ho máte málo). Přitom ale musí být jasné, že hru určujete a řídíte vy. Stejně tak určujete celý program dne: kdy se krmí, kdy se jde na procházku apod. A taky určujete, co je správné a co ne. Ono i toho pejska je potřeba někdy výchovně majznout (hlavně dospívající štěně), aby jednoznačně poznal, že "tohle už opravdu ne". Je to rychlé a účinné, jako u dětí. Jenže na to teď už je pozdě. Teď už budete muset asi hodně psychologicky a pomalu. Jinak údajně největší autoritou pro psa je ten, kdo ho krmí. Tak toho zkuste využít.

Nevím, ale pokud člověk změní povahu tak se taky nedá utratit, ale pouze vychovat, pokud neseženete náhradního pána, tak budete muset vychovávat.

Nejdříve napište jak se psu věnujete, jak jste ho vychovávali, jaký má režim a jak reagujete, když začne vyjíždět. Nemusí to být ani velký a ani neřešitelný problém, ale je potřeba více informací. Tomu, že jste dostala sodu se ale fakt nedivím, pravděpodobně jste si psa zmršili a teď ho chcete zabít. To je na facku.

emilko a co s tím má probůh společného kastrace?

Není správné myslet si, že chování psa je vždy produktem výchovy. Teď mám křížence matka jezevčík, otec vlčák. Je to můj pátý pes. Před ním jsem měla vždy fenu, jednu trápenou od prvních majitelů. S psem jsou problémy, celý rok jsem se mu věnovala, cvičila, ale vše marné. Syna poslechne, ale mne vůbec. Podle kynologa je psova povaha daná rasou. Je prostě jezevčík. Podle mne je odpověď na dotaz složitější. Pro radu, že mám chodit na cvičák musím konstatovat, že už bych tam asi nedošla. Jsem seniorka, ale v době, kdy byl pes mladý jsem zvládala ho vychovávat.

Řešením, pokud o to opravdu stojíte, pro vás je začít se psovi věnovat. To je celé. Najděte si čas, zajděte na cvičák, nebo najděte někoho v okolí kdo vám ukáže jak se cvičí se psem, co udělat, kdy odměnit...je úplně jedno co ho budete učit (sedni, lehni, dej pac, válet sudy, nosit disky...) ale hlavně musíte docílit toho, že vy budete dávat rozkazy a pes bude ten co bude poslouchat. Máte nejvyšší čas, zatím se nic nestalo a dá se to vyřešit, ale udělejte to hned, nečekejte.

Dobrý den, je mi moc líto Vaší situace...asi by bylo dobré zjistit, proč se předchozí pán fenečky zbavil, pokud s ní zacházel ošklivě a byl jí, tak výchovným záhlavcem si spíš uškodíte. Sama za sebe musím říct, že přímo s výchovou psa zkušenosti letitý nemám (výchova 2 psů), ale mezi psama jsem vyrostla. Žádný pes sám o sobě není zlý...pokud útočí, zvážila bych i možnost, jestli tam nemůže být i nějaký fyzický problém (fena po hárání...možná něco gynekologického?). Pokud je to její rozmar, tak zavřít nebo seřezat asi úplně řešení není a vzala bych jí nějaké privilegium. (Zlobíš, tak zůstaneš na vodítku, na zemi...na volno, na gauč jenom za odměnu) Pokud máte strach, aby někomu na volno neublížila, tak není zbytí, ale zajeďte s ní i za město na louku...na 2-3 hodky, alespoň občas. Samozřejmně je nejdůležitější důslednost od celé rodiny, ale to určitě víte. Jinak jí hlavně zkuste pochopit a podle toho přizpůsobit Váš přístup...Můj pejsek byl naprosto nezvladatelný v momentě, kdy jsem si našla nového partnera (zvykl si na něj, partner se mu věnuje a získal si své místo v rodině) a v momentě, kdy jsem si rozlámala ruku. (bál se přijít i pomazlit aby mi neublížil, protože jsem měla ruku operovanou), v momentě, kdy jsem se s ním 20 minut přetahovala, za piškot jsme trošku pocvičili, je hodně s námi doma a je milionový.

Dobrý večer, ta změna nálad mi připadá, že si prosazuje dominanci. A neměla třeba falešnou březost? To taky hodně mění náladu a povahu psa. Každopádně bych se možná ani té kastraci v případě nutnosti nebránila, někdy to opravdu psa velice zklidní. Při té falešce, jsou hlavně plyšáci pro ně mládata a možná i proto by mohla vyjet po Vaší malé. Ale vydržte strejda má kříženého labíka a ten jim teda dávala kapky, měli strach i o malou, ale ukázali mu, že je pro ně taky důležitý, každý den s ním chodí na vycházky a aby se vylítal a zklidnil se. Zkuste Dokonalou lásku - Michal Babka, mají tam dobré přírodní přípravky na zklidnění a velice rádi Vám poradí. dokonalalaska.cz/...

Držím palce

Měli jsme také křížence, prý retrívra s kokrem, někdo ho u nás ve vsi vyhodil z auta a my se ho ujali. Uměl základní povely, ale zjistili jsme, že nemusí děti tak do 4 let věku. Nevrčel na ně, nekousal je, ale když šel okolo dítěte, tak do něj prostě strčil. Jen jednou vyjel po neteři, ale za to jsme dost ostře potrestali. Myslíme si, že to byl podobný případ jako u Vás. Pes byl jediný miláček v rodině a najednou přišlo mimčo. A vše se začalo točit kolem něj. Pejsek byl najednou "na druhé koleji" a prostě se mu to nelíbilo, tak se začal dožadovat pozornosti po svém. Prostě se asi zaměřil na svou konkurenci. No a majitelé to vyřešili tak, že ho vyhodili z auta u nás. My už měli děti větší, takže jsme se mu věnovali, všude ho brali sebou, stal se součástí naší rodiny, naším dalším dítětem. To znamená, že měl v rodině své místo, ale nebyl vůdce smečky. Podle veterináře mu byl asi rok, když k nám přišel. A my ho měli dalších 13 let, než jsme ho museli nechat utratit z důvodu nemoci. Doporučuji to co Vám tu už někdo psal. Věnujte 2x denně dvacet minut až půl hodinku jenom jí. Manžel ať s ní chodí na procházky, pořiďte si stopovací vodítko, když si netroufáte pustit ji volně. Choďte s ní ze začátku někam, kde je míň lidí, aby se na té stopovačce mohla proběhnout. A vy zase buďte ta, která s ní bude "blbnout" doma nebo na zahradě. Nebo to nůžete být oba. Ze začátku bez dcery, postupně ke hrám přibírejte i dceru, aby si fenečka zvykala, že jsou součástí rodiny obě. Ale když zavedete toto, tak je nutné být důsledný a nedovolit jí, aby na Vás nebo dceru vrčela, nebo aby si vynucovala, že si chce hrát zrovna teď. Vy určujete, kdy bude jíst, kdy si spolu budete hrát. Je to jako když máte dvě děti. Lásku a svůj čas musíte dělit spravedlivě mezi obě. Držím palce a doufám, že to zvládnete Vy i Vaše fenečka.