Kocour si drží odstup

Je to úplně normální.Můj kocour je jako moje dítě a taky vždy leží jen na nohách a chová se jako ten Váš.Mluvíme spolu,perfektně slyší na jméno,nekrade,nedělá binec...lepší jak chlap Občas mě budí kolem půl páté,že si přilehne k hlavě a vrní tak silně,že nás vzbudí,ale jde mu jen o jídloJá měla svědomí,že je často sám,proto jsme mu pořídili kočiku,kamarádku.Mají se rádi,poběhají spolu,poblbnou a spí mi na nohách oba

Bude to v povaze. Kdyby byl kocour s Vámi nespokojen, dal by to najevo jinak, třeba čůráním na věci. Jemu to takto vyhovuje. Ne každá kočka se nechá bez problémů chovat a nosit, spíše jim to vadí až na vyjímky. Pokud máte pěkný vztah, nechala bych to tak jak to je

dobrý dotaz. Mezi kočkami žiji celý život, zrovna teď máme tři a proto si myslím, že vím čím by to mohlo být.

Je to tím, že kočka není pes, nevidí ve vás člena smečky, ale spíš domácí inventář. Si všiměte, že v očích vašeho kocoura je napsáno, že vy bydlíte u něho. On rozhoduje o tom, jestli se budete mazlit. Stále ještě je v něm schovaná divoká šelma, která si udržela svoji míru nezávislosti. Kočce nebo kocourovi neporučíte. Tak snad leda když mu řeknete : Lehneš si nebo ne? Lehne si nebo ne atd. No a navíc, kočky jsou velmi svobodomyslný národ a ta jejich svobodomyslnost je ještě k tomu nakažlivá. Vidím to u nás doma, kde si všichni dělají co se jim zachce a domů chodí, až dostanou hlad. Prostě to tak je.

Jojo, kocouři to mívají. Já mám ten pocit, že je to zčásti kvůli váze. Když byl sestry fešák malý, nechával se brát, ale jak dospěl a zesílil (je to takový atleťák, hubený, šlachovitý, těžký), tak cítí, že mu na rukou není pohodlno - není to stabilní podklad, což kočky mají rády.

A podobně to máme s kočkou u rodičů. Ta je malinká a lehounká, ale v rukou je jen v určitých polohách (a když se hooodně chce mazlit) a když si ke mě lehne, také jen k nohám. K hlavě si mi lehla jednou - když jsem měla těžkou laryngitidu, vycítila nemoc a ležela mi u krku.

Byla bych přísahala, že to může být i genetické Někdy v devadesátém k nám zabloudila malá kočička - plachá, pohladit se časem nechala, ale za celých 10 let svého života se nechtěla ani vzít na klín, nebo pochovat. Její dcera, přestože měla obrovský kontakt s celou naší rodinou se chovala podobně - přestože vyhledávala kontakt a pohlazení, nesnášela omezení v podobě náruče. A její potomci - obrovsky komunikativní, domácí plyšáci - to samé - jen s obrovským úsilím přetrpí, když je někdo chce pochovat a honem dolů.

Takže ho berte takového jaký je - prostě to má v hlavičce takto nastavené a změnit to nepůjde. Mona

To se mě právě na kočkách líbí. V rodině máme dvě kočky. Když žily s dcerou jinde, a já jsem přijel na návštevu, tak si mě ani nevšimly. Pak se dcera přestěhovala zpět domů, postupně jsme se zkamarádili. Ale trvá to někdy dlouho. Prostě kočka je svébytný a samostatný živočich ( na rozdíl od psa). Proto jí také májí rádi jen někteří.

co kočka, to osobnost... naše kočka se jako malé nalezené kotě tulila, spala mi v noci u krku, až mě štvalo, že se nevyspím, přes den pořád na klíně - no ideální mazlík... ale jak dospěla, postupně se měnila a přestala být kontaktní, dokonce po člověku i sekla, když šel kolem a chtěl ji pohladit - pak přibyly do domácnosti 2 nová koťata a velká kočka se cítila na vedlejší koleji, tak se sama začala zas mazlit, spát se mnou v posteli apod. - a jak tu někdo psal, že kocouři jsou asi všichni takoví, tak já takovou zkušenost nemám - z těch koťat je to právě kocour, který se odmala mazlí, chodí na klín, nechá se chovat apod., zatímco kočička je ta "odtažitá" - fakt, je to spíš kus od kusu... - váš kocour mi přijde úplně normální...

Je to naprosto normální. Většina koček nemá rádo tahání v náruči a divím se lidem, že to pořád zkouší. Pomazlit, pohladit, sednout na klín, to jo, ale proč mordovat kočku minutu v náručí? Chce to z vaší strany více empatie.