Německý ovčák

Psa si přijdou vyzkoušet, často se stane, že i když si majitel myslí, jak ostrého má psa, tak zjistí, že je to agrese ze strachu. A takový pes se na nic nehodí. Možná pouští hrůzu doma za plotem, ale když si psa vytáhnou ven a pujdou nebojácně proti němu, stáhne ocas a je po všem...ale to nemusí být váš případ. Velká výhoda je pokud aportuje, často chtějí RTG loktů i kyčlí, ale problém je věk, 4 roky je už dost většinou chtějí 2,5 - 3 roky staré psy. Možná můžete zkusit autobazary.

A můžu se zeptat, cvičili jste sním? Co znamená "jsme na něj krátcí"?

Každý pes je individualita, ma svoju povahu. U služobných psov sa už po 1 roku rozhoduje, či bude dobrý služobný, ochranár, strážny, alebo bežný strážca na dvore. 4 roky, to je už dosť neskoro, ale určitý výcvik mu treba dať a zabaviť ho.

no u nás je to takový složitější, babi je ta, co mu dává najíst a já jsem ta venčící...jenomže se přizám, nestačíme na nej, prostě se začalo tomu psovi ve všem ustupovat, ten pes ví, že když se po nás ožene, tak se stáhneme...bylo tam dost případů...první se oháněl po cizích ale i po členu domácnosti se ohnal, chtěl psa pohladit a sedmiletý kluk měl modrou celou ruku, na cvičáku nám poradili, ať si najdeme dobrovolníka a civičíme, ale těžko se hledá takový dobrovolník, i na pani cvičitelku vyjel, když mu chtěla dát mlsku...ohání se už nějakou tu dobu i po mě, jak doma, tak venku, a jeho výraz na lidi venku, když jsem šli z procházky nebyl moc pěkný a odnesla to moje ruka, když jsem mu řekla, že jdeme. Hlady netrpí a venku se vyhýbáme všem kolemjdoucím. Je to kus psa, a i když byl maldší, zkoušela jsem dát na rady jakože, povalit psa, aby věděl, že já jsem silnější, ale to se mi nepodařilo. A pan veterináš říkal, že bude hůř a ten pes zaútočí...

*trochu zmateně jsem to shrnula*

a navíc jsem těhotná, a ten pes, když na mě párkrát vyjel, byť jsem se chtěla jen rozloučit podrbáním, poznal, že se ho bojím...Nového pána sháníme, ozývá se mi i docela dost zájemců, ale typu "pes je zadarmo a navíc pěkně stavěný...zkušenosti nějaké mám, měl jsem ostrého psa atd. nebo, já si s ním poradím" ale tenhle pes potřebuje extra zkušeného pána, takže už třeba po telefonu vím, že takovému člověku takového psa nesvěřím...

Nechte ho pořádně vyššetřit, někdy může být příčinou i nemoc.

Já bych nikdy nedovolila, aby se pes po mě ohnal, nesmíte se nechat, to si nesmí dovolit.

nenechá se už ani oočkovat...i jeho bratr je takový, ale u něj je to posatvený jinak, je tam chlap a smečka psů, kdežto u nás ...špatný rozhodnutí při výběru psa, ale teď už s tím nic neudělám...na nějakýho ratlíka je pozdě... ušila sems i na sebe bič, a ten mě bičuje momentálně...

První úspěch je, že sii to umíte přiznat a hodláte to řešit.

Často vidím páničky, co je pes vůbec neposlouchá, jenže málokdo to dokáže přiznat.

já si plně uvědomuju, že jsem to po***** ale tím bohužel nic nevyřeším..venku poslechne, když nezbystří třeba zajíce, tak ještě než dořeknu povel, otáčí se a běží ke mě, ale naopak, když se mu něco nelíbí, dá to najevo...

Jakým způsobem konkrétně psa nezvládáte?

Zkopírovala jsem sem email co jsem posílala jednomu zájemci.

Když umřel děda, dostala jsem takový nápad, že babičce na barák pořídím psa. Kamaráda a zároveň hlídače. A jelikož měli tenkrát ovčáka, tak jsem se rozhodla taky tak. S tím, že já jsem ta, co s ním chodí ven (je celoročně venku na dvoře, ale dvůr není nijak zvlášť velký) a babi je ta, která ho krmí. Tak nějak v jeh roce a půl, to myslím začalo.

Dám pár příkladů:

* Po cestě na procházku jsem potkala kamaráda, zastavila se s ním a povídali jsme si, Argo na vodítku, šťoucháním si od něj vyžádal pohlazení, kamarád pohladil...a při loučení ho chtěl též pohladit, a skočil mu po ruce.

* Babička má u sebe dennodenně mého bratránka, ten pes ho zná, a měl by ho chránit, jako svojí rodinu. Cca před 2 roky, šel brat. na dvůr a chtěl si ho pohladit, vzal ho za předloktí a byla z toho naštěstí jen obří modřina. - šli jsme se poradit na cvičák, co s tím, že se mu nelíbí, když na něj kdokoliv sáhne, po cvičitelce, respektive po její ruce taky vyjel, když mu chtěla dát pamlsek, jinak si jí nevšímal. - odpověď: najděte si "obětního beránka" a po každém napadení pokárat...žádného dobrovolníka jsme samozřejmě nenašli...Celkem to bylo tak 5 případů.

Takže se psovi ustoupilo a ustupuje dále. Veterinář, který mi ho přijel oočkovat na nepovinné očkování, neměl šanci se k němu přiblížit na 4 metry. Šel jak po něm, tak i po mě, protože jsem se ho snažila udržet, aby neublížil jemu a mě. Očkování se nekonalo, já to odnesla obří modřinou a návštěvou pohotovosti. Byla jsem v zač. těhotenství.

Když byl Argo zavřený a moje máma byla s vnukem na dvorku, pes na ní štěkal jak blázen, ale zase se ustoupilo, a babi poslala mojí mámu pryč, než aby umlčela psa.

Veterinář řekl, že to bude horší a horší, že ten pes ví, že když si na nás zavrčí tak my se stáhneme. A že by byl vhodný nový páníček, kterej se ho nebude bát a bude vědět, jak na něj. V poslední době na mě vyjel jak venku, tak i na dvoře, když jsem ho chtěla pohladit na rozloučenou a teď už tam nejezdím, protože se ho bojím. A on to ví. Babička mi nikdy nepřizná, jestli na ní někdy taky vyjel nebo ne. Je na něj zvyklá, bude to pro ní těžký, ale jednou jsem jí ustoupila, ale teď nebudu čekat, až se něco stane. Vet. mi taky "zakázal" k němu chodit. Já ani babička toho psa nezlomíme a je pravda, že si s námi dělá defacto co chce. Není vyloženě mazel, ale pohladit se nechá od babi a dřív i ode mě. Babičky syna poslouchá, jelikož ten mu kdysi ukázal, že jeho poslouchat bude. Ale nejezdí tam často.

Argo je perfektní hlídač, díky za to, že má vrata přes dva metry. Ve verandě nenechal ani čmeláka, to jí raději vysklil. Rád chodí na procházky, ale musela jsem koukat i za roh, abych viděla případné další venčící lidi nebo srnky Ale psího kamaráda taky má, chodívali jsme ven s o rok mladším ovčákem a bylo to v pohodě. Po čase ho jeho páníček i pohladil.

Snad jsem to shrnula tak nějak srozumitelně. Jednoduše, my na něj nestačíme. Babička teda tvrdí jak je hodnej, ale jak jsem psala, je na něj zvyklá.

Strejda mi jednou řekl,že je pro psa ponižující chytnutí za "čumák".Říkal ,že jejich pes byl agresivní ,tak ho za něj párkrát chytl a byl klid.Já osobně jsem to nikdy nezkoušela,náš pes byl hodný až moc.

taky jsem zkoušela, a nebo kousnutí do ucha prý..skoro jsem přišla o zuby...teď už tam nejezdím za ním, jelikož ví, že se ho bojím, navíc jako těhu...

přesně jak píšete, bohužel...babička ho má za hodného psa, ale to je tím, že je na něj fixovaná, je na baráku sama a nikdy by mi nepřiznala, že ten pes vyjel třeba i po ní..Potřebuje jiného pána, bohužel, já s ním pracovat nemohu...jak jsem psala, jsem těhotná a jsem pevně rozhodnutá mu někoho schopného najít, jeslti se někdo takový existuje. I jsem volala tomu Desenskému, ale nepochodila jsem...

No jo no, to je z těch "výchovných metod" typu pokládání na záda, vycukávání, "kousání" všude možně atd. Pes Vás nebere jako svoje páníčky, ale jako nevyzpytatelné tvory vyskytující se okolo něj. Nechybí mu jen respekt, ale chybí mu především DŮVĚRA ve Vaše vedení. Nejspíše Vás po několika "výchovných zásazích" považuje za agresora, a nejlepší obrana je útok. Šli jste na něj pravděpodobně už od štěněcího věku příliš tvrdě a nevychovávali jste ho s laskavou důsledností, ale přesně naopak. Pes nebude za sobě nadřazené nikdy považovat osoby, které ho bezdůvodně (z jeho pohledu) napadají - povalení na záda atd. je pro psa velmi frustrující a zdrcující zážitek. No nejspíš nebyl ani socializovaný na lidi okolo, když jde i po nich. Prostě klasický "vlčák" ze dvorku, kde je katastrofa když náhodou uteče. Na poskytnutí psa nějaké agentuře rovnou zapomeňte, k čemu by jim asi tak byl pes, který se obrátí do psovoda a pokouše ho. Na dvě věci. MOŽNÁ na hlídání objektu by se udat dal, ale i tam je potřeba aby nešel po všech ale hlídal jen když hlídat má - aby nenapadnul zaměstnance atd. Prostě takovýhle pes se nehodí asi k ničemu a nejspíše si ho budete muset převychovat sami - co jste si zvrtali, to máte. Dejte mu náhubek a začněte s ním denně cvičit. Najděte si výcvikáře, který před ním neuteče a nebude používat žádné drsné metody (vyhrotí se to). Skutečně je otázka času, kdy někoho ošklivě pokouše, takže bez košíku ani ránu. V každém případě bez opravdu odborné pomoci to nezvládnete. Doporučuji nejen zakoupit knížku od pana Eichlera, ale rovnou ho kontaktovat a se psem navštívit.

Jenže těmito "metodami" ten útok jen stupňujete. Když se ho bojíte tak, že se k němu ani nepřiblížíte, tak je to v háji. Ale píšete, že to začalo když mu byl rok a půl (dospěl) a teď jsou mu 4 roky. Jak jste to řešili celou tu dobu? Povalováním na záda? Bylo tam i nějaké bití? Babička se ho asi nebojí a proto po ní možná nevyjíždí. Pes když cítí strach, cítí to jako svoje ohrožení a vzhledem k předchozí "výchově" rovnou útočí, preventivně. Pokud je s babičkou v klidu tak proč s ním necvičí ona?

třeba když se mnou šla kamarádka s dětmi, pes si jich nevšímal na procházce, ale čím je starší, tím si víc vyskakuje...no to je další věc, to hlídání objektu třeba..vet říkal, že by tam pak nemusel pustit nikoho...já k tomu psovi už nechodím ani přes kotec...na tom cvičáku nám tenkrát řekli, pes je poslušný, jen trénovat tu ruku proti němu...ze začátku jsem si to jeho vyjížění i odůvodňovla..cizí lidi, špatný pohyb, nebo já nevím, co ještě..to ano, bez náhubku ani ránu, to je jasný... nezkoušela jsem ty metody jen tak bezdůvodně, vždy to bylo po nějkém jeho "útoku"

ty metody jsme zkoušeli dříve, když to začalo, nyní se pes jen okřikne "nesmíš" ale on si z toh nic nedělá. Babi říká, že je hodnej, i když napadl tolik lidí, jejího malého vnuka, veterináře, mě atd atd, i kdyby na ní samotnou ten pes vyjel, ona mi to nepřizná, bojí se, aby na baráku nezůstala sama. Ale i strýc, kterého ten pes poslechne na slovo, když přijede, se mnou souhlasí. Dříve, když na mě něco zkusil, tak ano, krapet se mi rozbušilo srdce, ale znovu jsem k němu šla. Ale čekám dítě, tak to prostě neriskuju, už jednou jsem kvůli tomu skončila v nemocnici. Bohužel.

no je vlkošedý, možná bude s něčím šmrnclý

Já jsem možná něco přehlédla, ale jestli jsem to správně pochopila, tak pes je babičky a ona s ním relativně vychází. Pokud by ho chtěl někdo dát někam jinam, tak by to měla být babička nebo ne?

pes je babičky vánoční dárek, ale plnou zodpovědnst za něj nesu já...já pak, když se něco stane ponesu následky, já budu platit bolestný...ať už by napadl někoho cizího nebo rodinu...a babička je s tím srozuměná samozřejmě

Vy jste předevšíms nejvyšší pravděpodobností zodpovědná za to, jak se pes nyní chová. Z Vašich příspěvků ale necítím ani náznak zodpovědnosti za zvíře, spíše snahu rychle se zbavit problému, který jste vyrobila a zametení pod koberec. Pes je babičky, ale ta si ho nesmí nechat, asi budete dost panovačná. Především jste se psem ještě nenavštívili žádného ODBORNÍKA (protože někdo kdo podává psu pamlsek a ten ho kousne - přičemž nerozezná signály, které každý pes před kousnutím vysílá, nebude asi moc odborník). Vůbec jste situaci defakto neřešili, jen naprosto neadekvátními tvrdými metodami a následně křikem, ze kterého si nic nedělá... Urychleně si nastudujte, jak zacházet se psem. Protože tohohle psa nikomu neudáte, musíte se pokusit alespoň o částečnou nápravu. Jak pes bude asi podle Vás reagovat, až si pro něj přijede "nový páníček"? No asi podobně, jako v případě veterináře, a to si ho těžko někdo odveze. Fakt, pokud chcete zabránit nejhoršímu, budete na tom muset pracovat. Náprava psa je tvrdá dřina, studium, spolupráce s kynology a zase dřina. Hledáte jednodušší cestu, ignorujete zjevná fakta. No Váš boj, hodně štěstí.