Lze odnaučit malého psa spát v posteli

Máme též malého pejska a ze zkušenosti mohu říci, že dáte-li jednou pejska do postele, už ho odtamtud nikdy nedostanete!

Úplně nejjednodušší (a nejrychlejší) je nechat pejska v posteli...a páníček (panička) si může vlézt do pelíšku pejska.

Ovšem ne každý by na toto řešení přistoupil..

Odnaučit to půjde..., ale teď už dost těžko..To jste měla řešit hned v počátku (nedovolit).

[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem z důvodu porušení pravidel poradny. ]

http://www.poradte.cz/volna-d…kde-spavaji-nasi-mazlici.html Pejska z postele už nikdy nedostanete. Vůbec nepochopí, co udělal tak strašného, že ho z JEHO postele vyhazujete! Naučíte se spát a vnímat ho jen okrajově.

Kangaroo, to si nemyslete. Nikdy není nic lepšího, než má jeho milovaný člověk. Ani postel, ani jídlo! Ikdyby jeho člověk spal na šutrech, pořád si pes bude myslet, že to je to nejlepší spaní na světě.

Je fakt, že mám blbou vlastnost, a tou je zvědavost. Prostě bych chtěl si přečíst tu odpověď. Nedalo by se to udělat třeba tak, že obvzláště blbé odpovědi by byly nějak označeny, třeba by mohly být nějak barevně odlišeny. Tento způsob plošného mazaní ve mě vyvolává dozvuky starých časů.

Že mu uděláte ještě lepší ložnici než máte sami na spaní

Zvyknout si... spát se psem je prostě boží. Jsem šťastná, když nám syn půjčí chlupinku. Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli, ale ta malinká stará psí holčička byla tak urputná, že jsme neměli to srdce ji vyhodit do jejího pelíšku. První noci byly krušné. Stále jsme se budili a pejskovi uhýbali. Ale když u nás spala častěji, už o ní vůbec nevíme. Spinká pevně a klidně jak děcko, nanejvýš se jde v noci jednou napít. Je hrozně dojemná, jak se ráno protahuje a pak nás pobízí, abychom vstali, raduje se, když chystám snídani, sedí vedle mě a pozoruje každé sousto (zkusila si kousnout mého chleba z druhé strany, když jsem si jí nevšímala) a pak nás vede ke dveřím - chce ven. Je prostě zlatá.

To je krááásnééé vyznání Mám to úplně stejně. Dorotka v noci po posteli pochoduje, přemisťje se mi za hlavu a pod deku, do nohou na deku. Vím o ní, ale neprobudím se nikdy úplně. Ale když odejde, sebetišeji, procitnu. Chybí mi.

No teda! Já myslela, že jste mi tajně vyfotila mého pejska! Úplná kopie - teda na té fotce. Taky si takhle lehne pod deku. Jenže mám ještě jednoho, oba se rvou o stejné místo. Já padám z postele a oni kársně uprostřed. Oni vyspinkané, já NE! Ale kdo by jim ublížil..., že? Taky je chci odnaučit spát v pelíšku, ale asi to bude boj s větrnými mlýny. Je jim chladno, zvlášť ta na té "fotce" miluje teplo.

Jinak jsem předtím měla voříška, velmi milou a chytrou holčičku, a tu jsem v létě do postele nepouštěla - kvůli klíšťatům - v zimě zase mohla. Nebyl problém v poslušnosti. Ale jak říkám, byla velmi chytrá. Mám ještě jejího brášku, ten je taky takový - anděl. Tím neříkám, že ty dvě malé potvůrky nejsou, ale rozhodně to jsou teriéři a mají svojí hlavičku. Navíc zakoulí těma svýma velkýma kukadlama a člověk už "měkne" i veterinář z ní byl na měkko!

Takže ano, lze to odnaučit, ale chce to pevnou vůli. Oni to pochopí, ale člověk ty jejich pohledy nevydrží.

Pokud pejsek jednou ochutná postel, přijme ji za vlastní a už nikdo nikdy ho z ní nedostane. Je to pořád lepší mít čistého a zdravého pejska v nohách postele, než aby v lednu mrzl venku na schodech.

Děvčata, ty vaše fotky jsou krásné.

ˇKdysi náš Čertík také miloval postel. Ale schoulil se v mých nohách, nikam se nestěhoval, usnul okamžitě. Nevadil mi tam a on byl jistě také spokojený, že má paničku nablízku.

Horší byl veliký žlutý labradorák. Ten si sám vybral své místo uprostřed manželských postelí, mezi manželem a mnou. Na svolení se neptal. V sousedním pokoji měl pěkný pelíšek z měkkounkých laris, přesto dával přednost naší posteli. V noci se snažil nás oba vytlačit do stran. Manžel ho nekompromisně vyhazoval, ten dobrák si mazaně počkal, až zase usne a nastěhoval se zpátky se stejnou samozřejmostí, jako předtím. Nakonec jsme si zvykli. Byl čisťounký, choval se slušně /jen kapku chrápal/.

Takže pejska už asi neodnaučíte. Pokud je čistý a nemá parazity, nevidím to nijak nepatřičně. Jaga.

To je přesné. Trixinka je maličký 5,5kg kříženec, útulkáček, umí dělat nenápadnou a nijak se neprosazuje. Ale jednou jsme měli přes noc na hlídání psa druhého syna, a to byla úplně jiná káva. Výmarský ohař, tvrdohlavý a vytrvalý. Nedokázali jsme si představit, že by s námi spal v posteli. Samozřejmě - jakmile jsme se převlékli do pyžam a zalehli, vydal se zcela samozřejmě s námi do ložnice. Tak jsem "chudáčkovi" opuštěnému přetáhla ke své straně postele jeho pelech a byla jsem ochotná mít celou noc k němu spuštěnou ruku. To ho vůbec neukonejšilo. Začal výt tím svým smrtonosným hlasem a nenápadně po jedné hnátě se napližovat k nám. Monotónně a stále vyčerpaněji jsem opakovala "mazej", "místo" a podobně, na což okamžitě poslechl, ale nevzdal se. Nerovný boj trval asi 3 hodiny. Hluboko po půlnoci jsme - k smrti unavení - rezignovali. V okamžiku, kdy jsem řekla "tak pojď", pes plavně vykráčel na postel, ulehl mezi nás a do rána se ani nehnul. No, snad jenom trochu natáhl nohy, protože ráno jsme vyčerpaně viseli každý půlkou těla z jedné strany postele, zatímco on se rozvaloval na prostředku, očividně dobře vyspaný. Propříště bychom to vzdali hned a spíš se budeme snažit vybojovat si víc místa na svých stranách postele. Já ty psy prostě mám ráda, baví mě ta jejich mazanost.

Zdravím, možná půjdu proti davu, pes podle mne do postele nepatří. A vše se dá odnaučit, jen musí být člověk důsledný. Nebude to na týden, bude to možná na měsíce, stejně, jako když učíte malé dítě, které jste předtím rozmazlili. Taky se nebude chtít vzdát a bude čekat, až povolíte.

A lidi bohužel většinou malým psům povolí a pak se diví. Takže Vás čeká milionkrát opakované sundávání z postele, než se to fenka naučí. Udělejte jí pelíšek vedle postele a důsledně ji tam nechte. Pokud vydržíte, dočkáte se. Pokud nad tím za dva týdny mávnete rukou, tak si bude pes dělat, co chce...

V žádnym případě mě pes nesmí z postele.Zvykni si vsak ji nehlídáš pořád.Mě se někdy taky Baru hnízdí v posteli.

Já se také přidávám k názoru, že pes do postele ne. Žádné zvíře nepatří do postele. Pokud pejska jen občas hlídáte, tak bohužel, za takovou chvíli ho to neodnaučíte, jediné co můžete udělat je si zavřít dveře do ložnice a jeho nechat s pelíškem v jiné místnosti, což ale nezaručuje, že by nezačal kňourat. Jinak odnaučit se to určitě dá. Já to odnaučila mojí kočičku. Byla jsem druhý majitel a ona byla zvyklá se vyvalovat v posteli, jenže mě po čase přestaly bavit chlupy, kterých bylo všude plno, a tak jsem jí začala vyhánět, už ani nevim jak dlouho to trvalo, ale pak byla tak neskutečně vzorná. Jediné co si dovolila bylo chodit po rámu postele a nebo ležet na posledním schůdku než se vlezlo do postele (jednalo se o patrovou postel), jako kdyby hrála nějakou hru nazvanou: hlavně nešlápnout na matraci

Tak to je šikana. Pokud si pořídíte zvíře, Chcete aby bylo váš mazlík, (nemyslím teda ty vostrý na obranu). Tak postel neřešte. To je normální šikana. Podle mě nepatří zvíře do rodiny, ale pokuď se to stane , tak jste povinni s ním sdílel všechno. To pak zavání vychcaností. Já si od něj vezmu všechno, a ono nemůže ode mě nic?

A proč si pak ty miláčky pořizujete?

Je fakt, že na našeho kocoura velice zabírá moje chrápání, pak se odklidí až na druhý konec bytu. Moc dobře ví, kdy jsem ke vzbuzení a ke hraní, bohužel mu na to obyčejně skočím.

Co k tomu říci. Čuňata.