Pes nechce chodit ven

Já mám tibeťáka a dělal mi to samé. Ne, že by se bál, ale prostě nechtěl. Neviděl důvod někam chodit, když před barákem je to taky zajímavé. Pomohlo jedině to, že jsem ho odnesla mimo dohled domu, nebo úplně někam jinam, kde to neznal. Určitě ho netrestat. To si jen zapamatuje jako další negativní zkušenost. Odbourala jsem to až za velmi dlouho (umanutý tibeťáček je nejhorší) střídáním pocukávání vodítka (takže nemohl brzdit) a taháním na vodítku za sebou, kdy mne prostě musel následovat (bez povelů, pes musí následovat svého pána). Mona

Dobrý den, proč psa bijete, když se venku bojí? To se pak bude bát ještě více. Má doma strašpytla psa. Venku byl jak připotentovaný, no není se čemu divit, je z útulku, neužil si nic dobrého. Ale měla jsem s ním trpělivost. Venčila jsem ho 4x denně, byl ještě štěně, prakticky celou procházku jsem na něho promlouvala klidným hlasem, chválila za všechno.. Ano, vypadala jsem jak trubka, že mluvím takto na psa... ale neslo to svoje ovoce. Pes se bál všeho, postupně ale nabíral na sebevědomí a dneska? Je sice pořád submisivním psem, ale venku chodí jak frajer, ocas vysoko zdvižený a na procházky se vždycky moc těší. Musíte změnit způsob venčení, hlavně ho ale venku nebijte za to, že si sedne a už nikam nechce jít. Tím ho v jeho chování jen utvrdíte. Nastudujte si něco o výchově submisivního psa, na ty musíte jinak...

Já si vzpomínám na své vycházky s rodiči. Měla jsem na sobě bílé punčocháče a nesměla jsem dělat nic, kromě jednotvárné chůze. Bylo to k zešílení. A totéž děláte svému psovi. Vzali jste ho na procházku. Nesměl dělat nic, nesměl se seznámit s ničím novým, neuklidňovali jste ho, když se něčeho bál, lekal. Nenechali jste mu prostor pro radost, zkoumání. A tak se nesocializoval se! Bojí se všeho a všech. Je bez sebevědomí, zůstal mu pouze strach. A ten vy řešíte tresty a nepříjemnostmi. Když jsem kupovala svého prvního psa, kníráčka pepřáčka, měla jsem na výběr mezi dvěma psíky. Jeden byl torpédo a druhý kapku bázlivější a opatrnější. Jeden měl jít do domku se zahradou a ten druhý se mnou, do paneláku. Pro mou povahu se mi líbit ten temperamentní divoch, ale byl by v bytě určitě nešťastný. Tak jsem si vzala toho opatrného medvídka. Víte jak to dopadlo? Ten malý drak neprošel bonitací, protože se bál střelby, bál se figuranta, který řval a mával klackem. Můj, kdysi pan opatrný, dostal v hodnocení 5. To znamená- sebevědomý pes, bez bázně a zbytečné agresivity. A figuranta s klackem, když šel okolo, si nevšímal. Ale když začal řvát a mávat klackem, bez štěkání, bez zaváhání, plnou tlamou popadl za rukáv tak, že lidi tleskali. A s touhle povahou mohl krýt fenečky, které měly povahu napravo i nalevo na stupnici termperamentu. Váš i psův problém je v tom, že psík nemá správné, zdravé sebevědomí, bojí se svého okolí a vy mu svým postojem život vůbec neusnadňujete. Jestli si pejska chcete ponechat, rychle si nastudujte něco o výchově štěněte, rad je blný net. A zajděte se, bez psa, několikrát podívat na cvičák, jak se to má dělat. Ze strachu by se mohla vyvinout zbytečná agresivita a takhle silný, kousavý pes by mohl být velmi nebezpečný. Neotálejte, neváhejte, mohlo by být pozdě. Je snadnější vychovat, než převychovat. Jestli ho chcete dát pryč, udělejte to hned, ať nový majitel má čas psa vychovat.

http://www.pejskar.cz/americky-buldok-20/

Kristie, mám pocit, že tím, že jsem se nezeptala, kolik máš roků, jsem se svým povídáním úplně vedle. Je totiž možné, že jsi dítě a psovi se vycházky s tebou vůbec nelíbí. Že ho třeba nutíš dělat něco, co on ani nechce, ani nemůže. Třeba běhat, lítat. Je to velký, molosoidní, pes a rychlý pohyb pro tyhle psy není. On třeba s tebou nechce být venku. Nemůže to být takhle?