Umřel mi kocourek:/

Osobně tě chápu. Abys zapomněla, chtělo by to co nejdříve nového kočičáka.Já mám kočičku, která pře třemi lety přišla o nožičku. Tím pádem neuteče před auitem, psem či zlým člověkem. Má k dospozici velkou zahradu, kolem které jsem musel udělat nový plot a zakrýt v něm všechny skuliny. Přes zimu ale bývá většinou v bytě. dokonce jsem jí udělal zvláštní vchod do předsíně. Je to nějaká daň tomu, jakou radost nám svými lumpárnami dává. Třeba čeká za závěsem a když jde člověk kolem, hup po noze a pryč .Je absolutně čistotná -za dveřmi má bedničku , kam při nepřízni počasí chodí. A i když má jen jednu přední nožičku, každé hovínko důkladně zahrabe, v bedničce i na zahradě. . A večerní očista jazýčkem jí trvá i půl hodiny. A vůbec si nedovedu představit, že nás někdy opustí. Do té bedničky jí kupuji substrát - 5 kg za 25 Kč.

Ano, musí se očkovat, i když je jen doma, alespoň tou základní trojkombinací. Na záchod se bez problémů naučí. Pokud je kotě odchované doma, pak ho to naučí sama kočka a od nějakých pěti šesti týdnů věku koťátka sama na záchod chodí.

Jako malá jsem bydlela v baráku s ohromnou zahradou, kočky jsme měli od mého narození. Pořád nějaké, spíš takový vesnický styl, kočka měla koťata, dvě se někam udala, zbytek zůstal doma, jedno přejelo auto (žádný velký humbuk kolem toho), druhé zůstalo doma, máma pak vždy utekla (často se dospělé děti s matkou nesnesou). A tak to šlo pořád dokola. Když se naši rozváděli, táta blbnul a párkrát řídil opilý a měl bouračky. Jednou takhle o víkendu ráno při snídani máma prohlížela noviny a tam byl nějaký obrovský článek o silničním provozu. Začala zaraženě: "Holky, já vám musím něco říct." Vyděsila jsem se, že se něco stalo tátovi, strašně to ve mně hrklo. Vyšlo ale najevo, že auto přejelo Šedíka, našeho kocourka, který zdědil svou podobu po otci - britském modrém kocourovi. Byl krásný, bývala bych pro něj plakala dlouho -ale já byla ráda, že to nebyl táta... Od té doby ale máme kočku jen jednu. Je opatrná.

Pokud budeš mít kočku jen doma, vem si dvě. Dělají si společnost jsou to velice čistotná zvířata, na záchůdek se naučí rychle a téměř sama.

Doufám, že to nevyznělo tak, že není třeba po kocourkovi smutnit, to jsem v žádném případě nemyslela. Jen mi ta historka vytane na mysli, kdykoliv slyším o kočkách a autech. Vůbec si neumím představit, co bude, až přijde čas té naší černobílé krásky (už to bude brzy, je to stařičká paní).