Jaké plemeno si pořídit?

Myslím, že se obáváš zcela oprávněně, pokud už teď u své kočky pozoruješ jakousi nesnášenlivost vůči kočkám ostatním. Vím o čem mluvím. Máme kočku. 8 let. Před 5 lety jsme si k ní pořídili psa. Dva roky ho fackovala, další dva roky ignorovala, teď už ho nechá přiblížit na metrovou vzdálenost, než začne syčet. Pes jí nikdy nic neudělal, je to línej buldoček.

Prostě kočka je vždycky osobnost a pokud si k ní pořídíš další, šance, že se z ní stane kamarádka té první kočky, je mizivá. Mainská mývalí přátelská je. Jenomže může být sebepřítulnější a pokud je tvoje první kočka asociální blbka (stejně jako ta naše), tak to prostě fungovat nebude...

Myslím si, že tady nebude rozhodovat jakou další kočku si pořídíte. Pokud ta vaše nesnese další kočky, tak nevěřím že se změní. Moje kočka měla 2 roky, když jsem domů přinesla 8 týdenní kotě od toulavé kočky. Kotě bylo podvyživené, začervené a mělo horečku. Po 3 dnech začalo chodit po bytě a začalo peklo. Moje kočka kotě neustále napadala. Kotě si hlídalo misky, starší kočka kočičí WC. Kotě se strachy plazilo po zemi a neustále hledalo ochranu u mně. Po měsíci jsem to vzdala a kotě vrátila k mámě. To je moje zkušenost.

Takové hezké kotě. Již je dospělá, divoká, ale ke mně je přítulná.

Možná by přijala kotě, ale i ta jsou po odstavení už dost velká a tak bych to raději vzdal.

Taky si přisadím...Máme doma vesnický megamix kočku a je schopná se za psy,které máme s ní doma rvát do krve,ale nic cizího ji nesmí k baráku.Vyjímečně snese kocoura ze sousedství,ale ne na dlouho.Podotýkám,že je kastrovaná.Takže jediná možnost je zkusit jinou kočku,ale nechat si otevřená vrátka a moct ji vrátit.Ale za mne říkám radši nic,protože vzít si domů zvíře a pak ho zase odstrčit a vrátit mi přijde špatné.

Pořizovat mainskou si myslím, že je zbytečné. Tyto kočky stejně jako perské a veškeré šlechtěné jsou domací typy. Na ven si pořiďte obyčejného mourka. A hlavně Vaší kočičce je jedno, co je to za plemeno, jí vadí, že je to kočka obecně.

Já měla dva roky starou kočičku a k ní si pořídila koťátko. Asi 14 dní trvalo než si na něj zvykla, ale už sem se také obávala, že jejich společné soužití nebude možné. Starší byla pořád zalezlá, ani na záchod nebo na jídlo nechodila, jakmile se k ní koťátko přiblížilo, tak prskala a vrčela. Ono se jí ale vůbec nebálo a ještě schválně pořád dotíralo a nedalo jí pokoj. Nakonec se to ještě dokonce obrátilo, že koťátko se samo udělalo "paní domu" a starší kočka se musela podřizovat mladší. Naštěstí se staly velkými kamarádkami a jedna na druhou nedala dopustit.

Nemáte kočku evropskou, máte kočku domácí. Kočka evropská je jen s PP, buď se narodí rodičům s PP a je jí vystaven rodokmen, nebo je neznámého původu, ale projde třídou noviců.

Obecně se nejlépe seznamuje dospělá kočka s malým koťětem, protože malé kotě ještě pro ní není konkurence a je naučené na teror od svých sourozenců, takže nějaký výchovný pohlavek ho moc nerozhází. Problém je v tom, že kočka chodí ven. Když bude mít doma vetřelce, lehce se stane, že prostě už domů nepřijde.

Většina chovatelů by kotě do podmínek, kdy kočka chodí bez dozoru ven, ani neprodala. Jde o kočky chované po generace v bytech. Navíc pořiďte si kočku za 10 a víc tisíc a pusťte jí ven s tím, že jí v lepším případě někdo sebere, v horším jí něco zajede.

O koupi kotěte bez PP bych u mainky ani neuvažovala. Jednak to nebude mainka, ale kočka s delší strstí, protože typ jde u chovu bez regulí rapidně dolů, takže za pár generací nemá s mainkou už nic společného. Bohužel co zůstává, to jsou nemoci. Hypertrofické onemocnění srdce v chovu stále je a chovatelé testují svá chovná zvířata, protože se tohle vyléčit nedá, jen odstranit z chovu selekcí tím, že se nebudou rozmnožovat zvířata testovaná pozitivně. Kdo se v chovu neorientuje, ten ani o téhle nemoci nemusí vědět a i kdyby věděl, nebude dávat tisíce za test. Já bych si nepořídíla kočku, u které je pravděpodobnost, že mi umře v mladém věku. Pokud má chovatel štěstí, najde jednoho dne kočku mrtvou, aniž by před tím jevila nějaké známky nemoci. Pokud štěstí nemá, udusí se mu před očima, aniž by stihnul dojet k veterináři na utracení. Měla jsem plemeno, které trpí na nemoci a dožívá se věku jen okolo 10ti let a děkuji, už nechci. Není nad to mít plemeno, co netrpí na žádné vady a je zdravé a životné.