Hyperaktivní kocourek :-)

Když dáte kocourka vykastrovat, nejen že se sklidní,ale nebude značkovat/ k čemu časem príde/.Je to kote, je hravý, dospelostí se sklidní.Co nechcete aby delal,tak mu to dejte najevo, kočka je chytrá a si to zapamatuje.

Kastrovat ho určitě nechám, ale až na to bude mít věk, takže máme minimálně do června čas
Dávám mu dost najevo, že tohle a tohle ne, ale právě problém je v tom, že on ANO pochopí to a právě proto to dělá zas a znovu

Správně, nekastrovat dříve, než začne značkovat. Já tohle nevěděla a nebylo to dobře. Nechci o tom psát, drásá mi to srdce. taky netrpělivě čekám, až ho budu moci dát tohohle malého ďábla vykastrovat.

- no koťátka se takto chovají - já říkám - "létá jako vlaštovička" - až dospěje (tak po roce) - tak se zklidní.

- suzy - brzo kastrovaní kocourci mívají problém s močovými kameny - mně takhle jeden kocour umřel a mé známé taky (okolnosti jistě nemusím podrobně popisovat) !.

Je ale potřeba na to chovatele upozornit, pokud nemusí - kastrovat co nejpozději, pokud kocour chodí ven, tak bych ho asi ani nekastrovala.

losfuncha - z tohoto hlediska máte pravdu, ale stejně bych kastrovala jenom kočky (samice). Kocourů je mi nějak líto - uznávám, že je to úchylné, zřejmě si zvířata příliš "polidšťuju".

Ano, to je mi jasné, je to prcek... Ale kamarádka měla kočičky, které od malička "cvičila" a překvapivě byly opravdu poslušné, tak pátrám, zda někdo tyto praktiky - jak vychovat kočindu - nezná Něco na něj platit musí, jen nevím co

Naopak! Pokud kocour chodí ven, tak na 100% vykastrovat, stejně tak i kočku! Zabráníte tím neustálému přemnožování kočiček, které poté končí v narvaných útulcích nebo pod auty! Nekastrovat je nejhorší názor, co může být. Kastrací jim pomáháte k lepšímu životu a zvyšujete šanci na to, aby se o ně mohl buď plně nebo částečně člověk starat a neumírali poté v mrazech samotní venku nebo nezemřeli v útulku na stáří.

To samé u psů - kastrovat! Nechtěná štěňata končí utopená, zabitá nebo v útulcích! Útulky praskají ve švech díky nezodpovědnosti lidí!

Jenže pokud nevykastrujete i kocoura a toho chytí pudy a hledá, kde by mohl a najde nevykastrovanou kočku, tak je zase a opět problém na světě... Kastrovat kastrovat a kastrovat !
Chodívám pomáhat do útulku, je tam 80 koček... A to je jen takový malinký útulek. Denně vídávám zprávy o zabitých, umrzlých a vyhladovělých koťatech... Tohle musí přestat.

- máte samozřejmě pravdu ! člověk si to vlastně ani neuvědomí, pokud s tím přímo nepřijde do styku. Jenom se mi moc nelíbí, že brzy kastrovaní kocouři mají problémy s močovými cestami, když vám takový kocour chcípne v rukou ...

Hlavně člověk pořád hledí na své zájmy, ale nenapadne ho, co to znamená pro to zvíře. Většina lidí kastruje kocoury jen kvůli tomu, aby neznačkovali doma a to je vše, nikdy si neuvědomí, že tím pomůžou k záchraně dalších ubohých životů...
Ano, to je něco jiného... Kastrovat se musí ve vhodném věku a po prohlídce a konzultaci s dobrým veterinářem. Do té doby se prostě musí kočka/kocour držet doma a když si lidé kočku berou, musejí s tím počítat a když ne, nemají mít vůbec svěřené zvíře do rukou.

zkuste ho chytit jednou rukou za kuži na krku a lopatkama a nadzvednete ho a zduraznete zákaz.Uvidte reakci.

To už jsem také bohužel zkusila. Jeho reakcí byla nějaké nejapná kočičí poznámka a za 5 minut to provedl zase Já si opravdu nedělám srandu, že mi dělá naschvály

Ježíš, ten je nádherný! Ale píši proto, že mám lautr to samé doma. Jenom s tím rozdílem, že ten můj černý. Řádí jako ta "černá ruka". A nejvíc v noci. Ne teda celou noc, ale když ho to rafne, tak než se zklidní a znova mi zaleze pod peřinu a uvelebí se mi pod bradu, tak to trvá i půl hodiny. Už jsem z toho utahaná, protože slyším rachot a jak se všechno kácí, ale už nevstávám a ráno to uklidím. A dělá přesně to, co popisuješ i přes den. Krade taky strašně. Ale já vím, že ho to přejde, jen co povyroste. Mám zkušenosti. Vydrž, nedá se nic dělat. Já kočičky miluji. Jsi hodná, že jsi ho nenechala na ulici. A je docela divné, že se nechal chytit.

Díky Jo je to rozkošák, nikdy bych ho nedala, i kdyby provedl kdo ví co Njn, tak vydržim Ale kamarádka opravdu měla ty čičindy prostě vycvičené, já vůbec nechápu, jak se to dá udělat... A opravdu od koťátek.

Nechal se chytit a ke všemu sám vyhledával lidský kontakt. Těžko říct, co se mu přihodilo. Bydlím na dědině a pátrala jsem, jestli někdo nepostrádá kotě, ale nikdo nic. Nebyl ale ani naočkovaný, ani odčervený, celý špinavý a zmrzlý, možná se prostě někomu už nehodil :-/

No vycvičit se lehce kočka nedá. Jde to, ale musí se vybrat opravdu výjimeční jedinci. Ani v cirkuse není vidět žádná extra čísla s kočkama. Nemluvím o těch velkých... Já taky měla kocourka, ten poslouchal, ne teda nějak vycvičený, ale byl prostě jiný než ostatní. Nechci o tom moc psát, nedávno mi umřel a proto mám tohle kotě. Ale znám tady jednu rádkyni a ta má kocourka, který asi nějak vycvičený je. Chodí jí u nohy jako pejsek. Ono je to individuální. Každá kočka je osobnost samostatná, v tom jsou hodně zvláštní.

Hmm, s tím to bude podobné jako u psů, psi jsou to samé, jen více respektují lidi a více si je pouští k tělu, takže i sebeegoičtější jedinci poslouchají nakonec alespoň z 50-ti % Kromě jezevčíka (osobní 17-ti letá zkušenost), který poslouchá maximálně z 10-ti % a to jen pokud se mu chce Je to individuální.

Opravdu nevím, jak se to dělá a kamarádky se bohužel nezeptám, před dvěma lety zemřela na rakovinu...

Můj kocourek chodí u nohy, protože je to jeho volba. Přivezla jsem si ho i s jeho sestřičkou - dvojčetem z útulku když jim byly dva roky a chovali se každý úplně jinak, kočičku její neposlušnost nakonec stála život. Měla jsem už i takovou hyperaktivní kočičku, našli jsme ji v parku jako koťátko. Dostala jméno Sheela ( čti Šíla ), chvilku neposeděla, ale zas sama od sebe začala aportovat kroužky z PET láhví a vydržela by celé hodiny, pokud by vydržel někdo házet. Pro neznalé to vypadalo, že je tak vyvičená. Byla bílo šedá a přesně totéž dokázal i jiný kocourek stejně zbarvený, žádná jiná kočka. Nepamatuji se ale, že by některá z mých kočiček něco rozbila...

Jej, to jsou mazlíci Máte asi pravdu, prostě kočka se bude chovat tak, jak si vybere Kočičky je mi velmi líto a ani se možná nechci ptát, co se stalo

Měla jste kočičky i venku? Bojím se, co nastane, až ho pustím ven...

Je krásný, vypadá úplně jako náš kocourek (také nalezenec). No a nebojte, vyroste z toho. Ten náš je sice patentka a všude se plete, ale jinak je už podstatně klidnější než když byl kotě (je mu rok a půl). Výchova u kočky nevím jestli má nějaký smysl, spíš dost záleží na povaze. Některé kočky jsou prostě temperamentnější

Líbí se mi, jak to jeho řádění berete s nadhledem, hodně lidí by z toho mělo nervy v kýblu je vidět, že máte ke zvířatům opravdový vztah a to se málo vidí Přeji hodně sil, než z toho kotě vyroste. Uvidíte, že se Vám za Vaší trpělivost odvděčí obrovskou láskou

Tento není temperamentní, ale prostě satan Ano, také jsem si říkala, že z toho asi vyroste, jen jsem myslela do té doby zda se nedá něco podniknout Už jsem se vlastně přizpůsobila, neboť jsem věci, co opravdu nechci, aby rozbil nebo zničil, schovala a tak postupně i přesouvám nábytek apod.

S pletením se všude má taky problémy, všichni už doma chodíme stylem zabodnutých očí pod nohy, abychom ho nenakopli nebo nepřišlápli, dveře se zavírají na třikrát, neboť se často mezi futry Sylvester objevuje... Ale to máme takto doma všechny zvířátka vlastně... Pejsek je to samé, akorát je větší a je tedy lépe vidět, ale třeba králíček je taky plancoš Ještěže nepouštím po bytě i myšky, to už bychom se asi zbláznili

Ale pravdou je, že ho citově vydírám - vždycky, když zlobí, tak ho vezmu k sobě do mikiny a projdu se s ním po zahradě a říkám mu - vidiš, Sylvestře, jaká je hrozná zima? A v té bys chtěl být? V té si být mohl, ale teď si u nás v teple a spíš v posteli, tak si toho važ, nebo tě vyhodíme Myslím, že kocourovi je to úplně volné a velice dobře ví, že bych to nikdy neudělala

Jinak děkuji za přání, nějak to přežijeme, je pravda, že jsme od žádného zvířátka nikdy miminko neměli. Prvního pejska jsme si brali v jeho 2 letech, druhého v jeho 12-ti letech, králíček už měl také dva roky, když jsem si ho osvojila, takže takového prcka aktivního máme poprvé

- ale je to krásný zvíře !- čertovina mu kouká z očí. Já mám tedy raději takové diblíky, plné zábavných nápadů - je ale fakt, že máme byt zařízený spíše pro kočky, nežli pro hosty.

Na to jsem někde viděla zájmovou stránku "Bydlím u své kočky"

My s kočkou nepočítali, prostě se stalo

"To už jsem také bohužel zkusila. Jeho reakcí byla nějaké nejapná kočičí poznámka a za 5 minut to provedl zase".

Stejně jako u dětí je i u výchovy zvířat nejdůležitější důslednost. Tz. nevykašlat se na to, když to udělá podesáté, a nemávnout rukou "tak si dělej, co chceš". I podesáté ho chytit, zatřepat, smést ze stolu, zvýšit hlas. On to jednou pochopí, že domácnosti šéfujete Vy a někdy musí poslechnout. Jen vytrvat.

Zkuste vytrvat. Bývalý měl doma dva koucourky a naučil je, že skutečně nesmí na kuchyňskou linku a na počítač. Pokud tam vlezli - většinou zkoušeli, jestli to náhodou neprojde, tak hned šupali dolů - a zapamatovali si to. Možná byli někdy chvilku uražení, ale brzo je to přešlo a přišli se mazlit.

Jj zkusíme, ale obávám se, že vzhledem k jeho značně drzé povaze si stejně bude dělat co chce Ale vytrváme

Největší problém, váš, ne kocoura, je v tom, že si myslíte, že on bydlí u vás a že ho změníte. Tím, že jste přinesla kocoura domů, tím jste o vlasnické právo na vše, co je v bytě, přišla. Všechno je jeho, všechno bude používat tak, jak bude chtít on, ne vy! Nikdy ho nic nenaučíte. Proč? Protože kočky jsou takové. Některé jsou klidnější, některé divočejší, ale vpodstatě jsou stejné. A když už si budete myslet, že jste naučila, tak si to myslete jen několik minut. Kočka vlastní vás, ne vy ji. .-D Musíte si uvědomit, že co nechcete, aby dělal, schovejte, dejte pryč! Nabídněte mu jeho poličku, jeho prkno, po kterém bude moci chodit a shlížet na svět shora. Jeho prolézačku, jeho škrábadlo. Ale i tak se rozlučte s myšlenkou, že bude klid. Kocour je divoký a divokým zůstane. Časem a kastrací se zklidní, ale andílek nebude nikdy. Divokost má zděděnou po předcích, kteří museli přežít. Ušlechtilé kočky jsou, podle rasy, kapku jiné, protože selekcí změnily nejen vzhled, ale i povahu; Uvědomte si tu řadu koček a kocourů, kteří se na vývoji vašeko kocourka podílela. A musela ulovit, ukrást, ubránit, zdrhnout. Pozor na bytové rostliny! Většina z nich je jedovatých! Nabídněte mu pažitku nebo kočičí trávu v květináči.

Ohledně kytiček atd. vím, jakmile jsem ho přinesla domů, hned sem studovala internet co a jak a sháněla informace po přátelích, co mají kočičky, protože osobně jsem nikdy kočku neměla. Kočičí trávu má taky, je to dokonce BIO pro koťátka Škrábadlo jsem s pomocí kamaráda také vyrobila (a snad dobře, neboť na něm rád blbne i spí )

Nějak si s ním poradíme, je opravdu hodně chytrý a velice dobře ví, co nemá, ale baví ho to Překvapivě mi začal pomáhat náš Míša (pejsek) a když to Sylvester hodně přehání, jde ho osobně dořvat Jen mám pocit, že ze psa má ještě menší respekt, než ze mě

z Vašich odpovědí je vidět, jak máte kocourka ráda a jak Vás těší. ! To je moc hezký - nás taky kočky takhle "hladí po duši".

Mám zvířata strašně ráda, asi bych bez nich nemohla žít, i když je to někdy těžké, když vám potom odcházejí, protože nemají dopřáno žít tak dlouho... A věděla jsem, že po přestěhování z paneláku do domu na vesnici jich přijde povíc Chodí k nám na zahradu ještě dalších 5 koček, pravděpodobně tady přebývali, když byl dům opuštěný. Nechali jsme jim otevřenou kůlnu, ať se mají kde schovat a dáváme jim tam jídlo, ale i tak se k nám nepřiblíží, pořád se bojí a je možné, že se bojí i našeho Míšana (přitom to je tak hodný pes, nikomu by neublížil). Taky tady přebývá kuna a chová se slušně, pár ježků, kdyby chtěli, vezmu je klidně všechny domů, ale nechtějí

Za prvé,máte nádhernéého kocoura! Jinak dokud bude v pubertě,bude takhle řádit,s tím se musíte smířit.Na kočky žádné zákazy neplatí.Co já si užila s mýma orientálkama než dospěly! Samík jako kotě mi věčně vyhrabával hlínu ve všech květináčích ,lítal po záclonách až mi strhnul garnyž...kočka jako malá zase všechno škubala,ohryzala mi i sporák a to tak hodně že to vydapá jako když to tam někdo řezal nožem...a Teď?Po cca roce a půl se vám puberťáček uklidní,bude řádit ale už ne takhle...budte ráda,že je mazlivý a musíte to brát tak,že je v kočičí pubertě.

Děkujiii Ano, tak vyhrabávání hlíny je, zdá se, také oblíbenou činností Takže se i nejedovaté květiny přemisťovaly do obýváku, neboť tam Sylvester nesmí. Na sporák teda ještě nepřišel naštěstí Záclony nemáme, neboť k nám nijak není vidět (konec dědiny), takže máme jen vertikální žaluzie a ty ho nechávají chladným, i když přes ně leze na topení

To jsem ještě já.Takže i Vy jste udělala dobrý skutek a pomohla tomu roztomilému kocourkovi-vidím fotku,je opravdu krásný!Jsem zvědavá,kdo Vám napíše,jak ho trošku usměnit.Já tomu o kočičkách moc nerozumím,takže Vám nemohu ani vrátit to cenné,co jste udělala Vy pro mne.Spíše se pokusím poslat tímto způsobem fotku Puntíka.První je, jak jsme si ho přivezli-před stříháním a druhá po stříhání.Zdraví S.

- krásnej pusík - a jak prokoukl ! - dobrá fotka ! - má hezkej výraz. No u zvířat se nemůžete splést ! - ta jsou fotogenická pořád.

Kloučkovi jste zachránili život. A on to ví. Je krásný! Aťse jemu i dobře vám daří

Tak ten prokoukl tedy fest Ale je naprosto boží Tedy ale ten kukuč Připadá mi, že má takový ten typický rošťácky naserinkaný výraz Božskej Naprosto Vám věřím, že Vám dělá radost, protože ten mi udělal radost i z fotky, od pohledu šoumen

Ukáži Vám tedy i toho svého rošťandu Míšu 4.11. 2014 jsme slavili rok spolu po adopci z útulku Za chvilku oslaví 13 let

Vyplatí se opatrnost i po kastraci. Kočky jsou strašně zvědavé, pokud zjistí, že je pro ně přístupný nějaký prostor, okamžitě ho touží prozkoumat. Že je to garáž souseda, který právě odjíždí z chalupy, jim může dojít až po zalígrování vrat.

Honění, chytání je pro kočku odměna a hra. Pokud skutečně o něco jde, používám psychický teror. To je hlasitá mluva, přímo držkování k provinilci a pak alespoň dvě hodiny ignorace. Případně i vykázání ven. To jim tedy vadí jen v době oběda a škaredého počasí. Všimněte si chování ve skupině, taky není hned rvačka. Začíná se rameny "já sem větší a šéfuju tady" nějaké mručení, pak řvaní. Všechno ale má míru, kočky jsou neurotici a stres nemá trvat dlouho.

Takže kuchyňská linka a stůl jsou tabu, hodně pomáhá pokud na nich nikdy nic nenajdou a při jídle lidí nic nedostanou.

Já mám pocit, že na Sylvestera nezabírá nic. On naprosto přesně ví, co nesmí dělat. Ale udělá to. Už jsem ho vážně seřvala a dostal po prdelce - zrovna včera - protože jsem málem měla infarkt: vařím na sporáku, Sylvester se v klidu vyvaloval na topení a najednou snad během vteřiny mu "hráblo" a skočil mi na sporák (vzdálenost topení - sporák je 2 metry)... Naštěstí moje reakce byla rychlá, ale tedy vydýchávala jsem to hodiny a hodiny... Má vždy nějaký blbý nápad... Právěže se bojím, co bude potom, až bude chodit ven, protože ven ho asi budu muset pouštět. On je povaha, že auto je mu po drápky...

Od stolu nic nikdy nedostal, veškeré pamlsky má on i náš hafka ve špajzu (oba dva také u špajzu permanentně drží hlídky ). Na lince bohužel párkrát něco našel, většinou jsme si vůbec nevšimli, že se infiltroval do kuchyně. Vcelku už zvládá odolat, když my jíme. Sice někdy to ještě zkusí, ale jakmile ho dvakrát shodím dolů a ukážu mu "a běž", tak chvilku prská a nadává, ale pak jde a vyvzteká se na plyšákovi nebo na škrabadle

no - já jsem přesvědčena, že i mezi zvířaty jsou géniové, hlupáci, snílci, komici, zločinci . ... Nechci ani domýšlet, kolik jsme už "sežrali" Einsteinů.

- a s Vašimi příspěvky se vždy potěším !

Je to kočičí puberťák. Vydržte, jednou z něj bude povaleč, až se budete divit.