Problém s agresivním kocourem

Přeju madam s nickem "lidus" aby se k ní jeji potomstvo chovalo až bude stará/nemocná/bezmocná stejně jako ona je připravená se zachovat ke zvířeti (za které jeho pořízením přebrala veškerou odpovědnost). Než by měla pojít hlady, protože se o sebe nesvede postarat nebo nedejbože netrefila na záchod...utratit! Jestli budeme naše děti učit, že problém nezvládnutého živého tvora se řeší jeho utracením, tedy dle platných zákonů trestným činem, nedivme se, že sklidíme setbu svou.

Drahá Jezibeloo, nemocná jsem už dostatečně, co je to ležák vím, já ani nikdo v mé rodině nemá problém s euthanasií, věřím, že nebudu muset cestovat do země kde je dnes povolená a že se toho, že bude u nás dočkám. Pletete si stále milí "zelení" pojmy s dojmy, jedna věc je člověk a druhá věc je zvíře. (ani jedno není věc). Nikdy z mých úst neuslyšite, že se budu s láskou starat a cpát nehorázné peníze do psa co nemá dvě nohy, že budu zachrańovat polní myši, léčit krtka co dostal ránu motyčkou (budu na něj hodná a udeřím ho 2x) chytat mouchy vlaštovce co vypadla z hnízda...chápu, to bych ve vašich očích byla ta nejhodnější, nejsem. Bohužel mi náše zákony neumožňují pomoct tak velmi nemocnému, trpícímu člověku. Měla jsem kamaráda co s rogalem vlítl do hory a ochrnutý ležel 4 roky, vždycky když jsme přišli na návštěvu, prosil, pomozte mi umřít.

Až vám váš nezvládnutý kocour nebo pes, prokousne tvář malému děcku, možná vám to dojde, že lidská bytost je přece jen výš na tom pomyslném žebříčku.

Je to lidská povaha, zahubit vše co se nám nějakým způsobem nelíbí, nebo nehodí. Na to taky jednou dojedeme. Člověk ve skutečnosti není ničím víc než zvíře. Akorát málokdo si to umí přiznat. Možná jsme dokonce ještě horší, než většina zvířat, protože i vlci se umí postarat o nemocného, nebo starého člena smečky, nezbavují se ho. Ani ten pes by Vás v nemoci neopustil, neopustil by Vás ani kdybyste s ním špatně zacházela. To je bezpodmínečná láska. Málokdo je jí schopen.

Liduško,

promiňte, že se do toho zase pletu, ale mně "furt připadá", že člověk je "vyšším" tvorem jenom z hlediska lidského, ze kterého posuzuje dění kolem sebe, ale z hlediska přírody je to zase jenom další "živáček" na této planetě, který podléhá jejím zákonům stejně, jako ten nejposlednější červíček a jak už tu někdo někde psal i ten salát.

V konfliktu - kocour-člověk mají svou pravdu oba. Kocour dobře ví, proč se tak chová a má k tomu svůj důvod, tak jako člověk má důvod se bránit. A člověk zvítězí jenom proto, že je silnější, ne proto, že by ta jeho pravda byla lepší a vznešenější, nebo vyšší.

Jinak - už jsem psala, Vaše jednání se zvířaty je normální a realistické, byla jsem taky tak vychovávána, jenom jsem se jaksi moc "nepovedla", za což nemůžu. A aby člověk vůbec mohl přežít, musí se chovat jako Vy, s tím se bohužel nedá nic dělat. Tak jako se nedá moc dělat s mými pocity, nebo pocity jiných zvířatomilů. Tak se mějte moc hezky. Marcela.

- jenom ještě - kdo se asi "trápí" víc?! - Vy se svým realistickým a praktickým vnímáním světa (odhlédněme od Vaší nemoci) - nebo my, útlocitní blouznivci, kterým je jasné, že ať sebevíce brojíme za práva zvířat, je nám to prd platné.!

Nehledě k tomu, že i my můžeme skončit špatně, nebo i hůře, nežli Vy -vzpomínám teď na svou maminku, která, po celý život akční, obětavá, činorodá - skončila v bolestech jako bezmocný ležák. Taky mne prosila, abych ji zabila - a kdybych mohla - věřte, že bych to udělala. A nevím, jak skončím já, nemám nikoho, kdo by se o mne v nemohoucnosti postaral - přesto se ale nemohu zbavit soucitu se zvířaty. No, je to těžké, a na tom světě nějak blbě zařízené. Marcela

ještě k tarantel,

- ať mám zvířata sebevíce ráda, nemohu souhlasit s tím, že by se zvířata starala o své nemohoucí a nemocné. Takové jedince napadají, odhánějí nebo usmrtí. Jenom člověk se stará o své postižené.

Marcelko, my si v podstatě rozumíme, já vím, že bych tu svojí pravdu mohla krásně zabalit a hnedle bych nebyla ta zlá baba ale když já si myslím, že se má na rovinu říkat co si myslím. Ani já nepraštím vylíhnutým kuřetem jen proto, že má křivou nohu ale pokud má jen jednu tak o tom nepřemýšlím a konám. Kousne-li mi děcko pes, nejdřív zjistím proč (dítě mu rvalo kost z huby, no to bych kousla taky) pes šel kolem a kousl no tak to je pro mě jasné, ten by tu dlouho nebyl.

Já to vidím obráceně, nemocné zvíře se utratí - a proč se má mentálně, či fyzicky postižené dítě /člověk/ trápit, když mu třeba dávají jen pár let života s různým krutým onemocněním, co z toho života má. Známý má bratra s downovým syndromem a moje akvarijní rybka se chová lidštěji, matce přerazil ruce, nekomunikuje, pokakává se, všichni jsou z něho zoufalí, hlavně, co s ním bude v budoucnu teď 22"mladík". super život v ústavu. V něm žádná "duše" není, je to jen prázdná koukající schránka.

A k té kočce - ještě bych chvíli počkala - tak měsíc a šup na veterinu ke kastraci, alespoň si ho v klídku objednejte, stejně by to trvalo- ony hormony budou i tak ještě nějakou chvíli fungovat, Taky mám takové číslo, neustále poškrábané ruce, včera si vzal do parády stromeček.. On se určitě sklidní, řekla bych, že už ví, kde je doma - my jsme našeho pouštěli hnedka jako mrně, aspoň za dozoru, ale může to být taky od povahy tulák - s tím by jste se dřív nebo později stejně museli smířit.. Ale kastrace určitě..

To je nanejvýš rozumná odpověď, ale jak to chcete dělat v paneláku v 10. patře, třeba.?

Není kocour třeba jenom přehnaně hravej? Kastrací by se měl zklidnit. I když - pokud je kastrovanej příliš mladej, bude mít později pravděpodobně problémy s močovými kameny. Proč na Vás vlastně útočí.?

ale, jak znovu čtu Váš dotaz, asi je opravdu potřeba ho vykastrovat, začal dospívat a zřejmě mu to "leze na mozek" . Není u kocourů možná zatím nějaká hormonální kastrace? - u koček to jde.

Ale když ho necháte vykastrovat, pak by asi bylo nezodpovědné, vyhodit ho na ulici, řekla bych, že by se pak ani neuměl bránit proti ostatním kocourům. ! Jednoho takového jsem kdysi u popelnic krmila - všichni ho bili. !

Tak pokud bydlím v 10. patře paneláku, tak holt musím počítat s tím, že budu mít jistá omezení - třeba co se týče chovu zvěře. Třeba takového velblouda si asi nikdo nepořídí, ale psa nebo kočku jo. Takže se vzápětí stane otrokem, zkoumajícím co dotyčné kočičce šplouchlo na maják a proč se chová jinak, než si majitel představuje. Jenže věc je docela jednoduchá - ten kocouřisko byl zvyklý na svobodu a proto se mu nelíbí, když je uvězněný. Před cca 5 lety jsme taky ,,přišli´´ o kocoura - neobjevil se měsíc a půl doma, pak najednou přišel - s obojkem ! Prostě ho nějací dobráci chytili a drželi asi někde v bytě, ale on jim stejně zdrhnul - pročpak asi?

Co se týče kastrování - ta Vaše věta je blud jaksepatří. Aktuálně máme kocoura, je kastrovaný a žije normálně venku, domů se chodí najíst a eventuálně válet. Ale na noc maže ven. A přesto že je v okolí poměrně dost koček a kocourů, nechodí nějak dobitý.

dík za odpověď,

mně jeden příliš brzy vykastrovaný kocour chcípl kvůli močovým kamenům a jedné známé taky. Další známá s ním má problémy, protože špatně čurá a musí mít nějakou dietu. I v současné době mám vykastrovaného kocoura (v bytě), ale dali jsme ho kastrovat asi ve 2 letech - a zatím dobrý.

S chovem koček v paneláku problém nemám, ale je fakt, že i kočkám někdy "šplouchá na maják" , jednu takovou máme, ale nezlobíme se na ni a vždy se s ní "domluvíme". A milujeme ji, právě pro její svéráznost.

pokud se týká života kastrovaných kocourů venku, žádné zkušenosti s tím nemám, jenom předpokládám, že kocour ztratí bojovnost a tím i obranyschopnost. Má-li ale zázemí (jako ten Váš), je to asi něco jiného, navíc ten kocour, o kterém jsem psala, taky nebyl dorvaný - asi proto, že vždy utekl, když na něj někdo zavrčel. A utíkal i před kočkama (samicema). Je fakt, že dorvaní jsou spíš nevykastrovaní samci, zvláště na jaře. Svůj názor tedy nijak neobhajuju. Zdravím. Marcela

- zrovna minulý měsíc přejeli mého oblíbeného bezdomovce, kterého jsem krmila u popelnic několik let a pár dnů nato odrostlé krásné kotě, které se venku ani neohřálo, někomu patrně uteklo, nebo ho někdo vyhodil, protože nebylo plaché a bylo velmi hladové.

Kdybych neměla malý byt (2+1 v paneláku + 3 kočky), vzala bych si všechny tyto bezdomovce domů, zvláště v zimě je mi jich líto. Chodím je tedy alespoň každý den ráno ve 4 hod. krmit - běhají mi naproti až ke dveřím baráku, mám teď 2 kočky a kocoura, ale vystřídalo se mi jich za ta léta (ca 10 let) už hodně - jak píšete, toulavé kočky mají krátkej život.

jo, to je fakt, dobrá rada! - i my to děláme a naše kočky reagujou už jen i na tón hlasu, blbý nejsou.

- jo a "plácnutí" znamená fakt jen plácnutí přes zadek, ne bití!