Andulka je závislá na svém odrazu.. co dělat?

Je to jednoduché, chce kamaráda. Buďto pořídit ještě jednu andulku, nebo zrcadlo něčím zakrýt, než pustíte ptáčka prolétnout. Zrcátko do klece dávat jenom na chvíli, ne aby to tam měl pořád. Hračky, bidýlka obměňovat.

u známé v kleci s andulkou jsem viděl i andulku umělou,přidělanou na bidýlku.ta živá se kolem umělé pořád motala.že by andulkám samotným bylo smutno? a tak kecají s obrazem v zrcadle anebo s umělou?

Nalep malé zrcadlo do klece (tavné lepidlo to udrží)

tak proč nekoupíš ještě jednu?Ve dvou je to lepší.Jako když jsi v té kleci sama.Je jí smutno.Jedna anulka nebo dvě-to už je stejná práce.Takhle jen strádá

Andulky ve svém přirozeném prostředí žijí v ohromných hejnech. Jsou to velmi společenští papoušci. Sama andulka zavřená v kleci hledá u zrcadla prostě společnost. Není vám jí líto? Vyhoďte zrcadlo a pořiďte jí alespoň společníka stejného druhu! Proč si lidé myslí, že když už trápí ptáčka v omezeném uzavřeném prostoru, ještě ho odsoudí k životu v samotě.

Pro pobavení a potěchu člověka, malý papoušek, jehož přirozenost je volný život ve velké společnosti svého druhu,

je uvězněný v kleci a jedinou náhražkou společníka je mu vlastní obraz v zrcadle.

Dobrý den, když pořídíte druhou andulku, přestane vám mluvit. Náš Pepíček je "sám" krásně sprosťačí a neřekl bych, že by mu bylo smutno. Máme ho doma navolno a je plnohodnotným členem rodiny. Do klece si jde sám, kdy se mu zachce. Sedá nám na rameni, mazlí se s námi a hraje si. Nejradši má ovšem rolničku na prolézačce s hračkami, kterou okamžitě po probuzení a vylétnutí z klece nekompromisně zprzní. Potom už jí jen štěbetá sladká slůvka ...

Bohužel neporadím co dělat. Jen se zeptám - co je na tom špatně, čemu to vadí?

Náš andulák se taky rád vzhlížel, napřed jen kroutil hlavou, občas do zrcadla klof, pok začal podupávat nožkou a později si začal sám sobě povídat. Do jeho povídání jsme začali říkat taková ta běžná: Pepíčku, pepíčku, pojď na pívo, Pepíček pán, Pepíčku rošťáku. Někdy si žbrblal to svoje, někdy poslouchal, a pak začal opakovat to naše. Mluvil v kleci, nebo když byl puštěný, ale když jsme to chtěli předvést návštěvě nic. Stačilo postavit zrcadlo, Pepíka pustit a poodejít z místnosti. Za chvíli si mohla návstěva ověřit, že nelžeme. Taky na něj platila puštěná voda v kuchyni, usadil se na vývod vody, povídal, sem tam se napil a pod prud tekoucí vody strkal křídla. To byla dobrá atrakce.

Tak ho nechte, ať se kochá a třeba začne taky mluvit. Ublížit mu to určitě nemůže.