6-letá jorkširka

Asi se s ní nikdo nemazlil.Sedněte si na křeslo.Vemte si do ruky kousek masa a čekejte až přijde a mluvte na ni mile.Až přijde tak nenácilně na ni dejte roku.Třeba se to nepodaří napoprvé a chce to trpělivost.

Podle toho, že kouše do nohou při zvonění, to mi vypadá, že vás brání. Zvonění bere jako nebezpečí, ve vás necítí autoritu, bere šéfování do svých pacek a varuje vás, ať neotvíráte. Myslím si, možná úplně špatně, že ona není schopná rozeznat hierarchii v rodině, smečce. Myslím si, že byste měli ubrat na laskavostech a na chvíli zpřísnit. Vydat povel a trvat na splnění. Ne násilím a křikem, ale důsledností. Se žrádlem chvíli otálejte, aby si uvědomila, že vy jste ten, kdo rozhoduje o jídle. Hodně věcí, takových drobností, musíte dokazovat. Neustupovat a když bude potřeba, tak se s křikem a rozprostřeným kapesníkem se obraťte velmi rozhodně obraťte proti ní. Když tohle dokážete, začne vás uznávat a stát o vaši pochvalu a pohlazení. Nenadbíhejte ji, nepodlézejte, nekupujte si ji. Ona vás musí uznávat, nesmí si plést laskavost se slabostí. Pak by se znažila ona šéfovat a šéf se nehladí. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně. Ale musíte ustanovit řád a vymáhat dodržování. Prozatím ona se cítí ohrožená, protože vy jste slabí a není na vás spoleh. I klidně nějaké cviky poslušnosti vymáhejte. Musí si uvědomit, kde je její místo. Víte, je to taková panenka. Ale nezapomínejte na to slovíčko v názvu rasy TERIER. Bobek zmatený. Pohlaďte ji za mně.

Tohle mé povídání mi od včerka leží v hlavě, protože to na první pohled vypadá jako totální volovina. Vytáhnout přísnost na nešťastného pejska! Kdo to kdy viděl?! Je to však zkušenost prověřená celými desetiletími. O přízeň vůdce smečky bojují všichni členové. Když jsem připravovala Endyho ke zkouškám, podílela se na tom celá rodina. Když jsem někdy nemohla a cvičil s ním někdo jiný z rodiny, Endy vždycky večer ležel u jeho nohou. Vždycky stál o přízeň toho, kdo byl na něho důsledný a kdo trval na tom, aby byl na místě, které určil. Výcvik byl jen o důsledném plnění pokynů. Nikdy se neřvalo, nepadla rána. V prostředí, kde není vůdce smečky, je pes velice nejistý, snaží se smečku vést, protože se bojí, že to špatně dopadne, když nikdo důsledně neustanoví hranice, priority. Psi to takhle mají. Zvláště pak někteří.

Nemyslím si, že má fena problémy s autoritou a hierarchií v nové rodině. Její chování není projevem dominance, ale naopak nejistoty. Fena se cítí nejistá ze všech změn a potřebuje k vám najít důvěru. To může trvat několik měsíců i déle. Pro šestiletou fenku je dost těžké adaptovat se na nové prostředí se vším všudy. Přísnějším režimem nic nezmůžete, jen fenu ještě víc znejistíte. Ona musí být dost zoufalá...Buďte trpěliví a fenku spíš rozmazlujte. Když fena zjistí, že jí nic špatného z vaší strany nehrozí, sama si k vám bude hledat cestu.

Nejlépe by vám asi poradila bývalá majitelka fenky, protože jen ona ví nejlépe jak byla fena vychovávána, v jakém prostředí a podmínkách žila a jak se chovala.

Před časem jsem se ujala také asi šestileté teriérky, která jevila známky značné nedůvěry a dokonce určitého týrání. Nemyslím přímo ze strany bývalého majitele (i když o podmínkách držení a chovu psů mám zcela jiné představy), ale fena jistě trpěla ústrky od ostatních psů. Fena pocházela z velkochovu a evidentně ji ostatní větší psi napadali. Na hlavě

a uších má stopy po pokousání. Fena žila roky se svým psím partnerm v nějaké ohrádce ve stodole a když její pejsek uhynul, fena hryzala boudu a vše co jí přišlo do blízkosti. Prostě typické stresové chování. V době, kdy jsem se jí ujala jsem byla upozorněna, že s ní mám raději manipulovat

v rukavicích, protože chňape a kouše po rukou.Fenečku přivezli v transportce, když jsem ji otevřela, vyděšená vyskočila, krčila se a třásla v koutě. Fena byla v novém prostředí vyděšená

a pokud bych se jí snažila hladit nebo podobně, jistě by se ze strachu bránila. Byla vystresovaná ap. Nechala jsem si ji

v klidu samotnou se mnou v obytné části domu, "nevnucovala" jsem se jí, mluvila jsem na ni, ale "nikterak jsem na ní netlačila. Dávala jsem jí dobroty do misky ve vzdálenějším koutě a vyhýbala jsem se přímému očnímu kontaktu, pohybovala jsem se pomalu atd. Fenu jsem venčila pouze na vodítku,

při připínání vodítka byla v hrozném stresu, ztuhlá, nacpaná v koutě, třásla se ap. Největší problém měla vždy

s procházením dveří. V původním "bydlišti" zřejmě nesměla do domu a možná padla i nějaká ta rána, takže ze dveří má prostě paniku. Po několika dnech se fena poměrně zklidnila, pomalu získávala důvěru a začala mě sama vyhledávat se snahou o kontakt. Dnes je vykastrovaná (což ji trochu zklidnilo, ale hlavně jí nemusíme hlídat nebo izolovat při hárání

před psem

v bytě), je téměř desetiletá, spí se mnou v posleli a je těžká "závislačka". Ovšem nikdy nebude zcela v psychické pohodě a v pořádku. Vyděsí se z každého hluku, prudšího pohybu u cizích lidí atd. V takových situacích okamžitě dostane zvláštní lesk do očí a to už vím, že je tak trochu mimo...Když někdo zazvoní nebo se motá

u otevřených (jakýchkoliv) našich dveří, také chňape zezadu po nohách, komukoliv, tedy i mně. V takových chvílím vím, že je mimo sebe. Prostě se cítí ohrožená. Neberu si toto její chování jako osobní útok mířený proti mně, ale vím, že má fena za sebou nějaké trauma, ve kterém hrají dveře nějakou roli a vím, že když nastane situace, která spouští tento stres, fena nevnímá , dostává se na jiný "level". Bohužel mi v podobné panice bezhlavě vběhla od pootevřené branky

pod náhodně pomalu projíždějící auto (bydlíme na samotě). Naštěstí fena byla "jen" otřesena, ale po této zkušenosti jsem se poradila s veterinářem a feně jsem nasadila přírodní preparát (volně dostupný), který lze bez vedlejších účinků užívat dlouhodobě. Několik měsíců fena užívá jednu tobolku denně a řekla bych, že se poměrně vyladila, není už takový nervák.

Já osobně s ní nemám žádný problém a rozumíme si, mám její naprostou důvěru, ale ostatní členy rodiny bere

na vědomí jen jako nutnost. Mohou s ní jít na procházku, krmit ji a v době mojí případné nepřítomnosti se k nim i fena sama přílísá, ale je jasné, že nejšťastnější je, když je se mnou sama. A je také jasné, že ostatní členové rodiny se jí nesmí vnucovat, musí počkat když k nim sama přijde pro pomazlení. Ona by jim nic neudělala, ale jakýkoliv "nátlak" špatně snáší. Začne se klepat, vytřští oči...

Ostatní "domácí" psi jí nevadí, nežárlí

a nevyhledává konflikty. Chová se v partě (1+1) domácích malých psů poměrně submisivně, ale svoje si ubrání. Dokonce pomáhá jako hodná tetička s odchovem štěňátek a je prostě báječná, jen holt musím akceptovat její "mouchy".

Rozhodně svého rozhodnutí nelituji a vím, že ona u nás získala navždycky domov. Když trávila dříve život někde

ve stodole množárny, jistě se jí ani nesnilo, že jednou na stará kolena bude spávat s milovanou (a milující) paničkou

v posteli a během dne se bude válet v křesle.

Ať mě psí pedagogové a teoretici sežerou!

Někdy musí člověk zapomenout na zkušenosti a odborné poučky, ale musí dát na svou intuici a pocity, využít případnou empatii. Každý pes je jiný a má jiný charakter a ti jedinci, kteří mají za sebou ještě nějaké neblahé zkušenosti může být opravdu jakékoliv "školení" marné. Já osobně právě proto nedoporučuji pro nezkušené lidičky psy z útulku, protože neznámou historii a její důsledky u takových psů nemusí laik zvládnout.

S vaší fenečkou to bude podobné, jen máte výhodu v tom, že můžete čerpat poučení od bývalé majitelky.

Nechte fenku vybrat si mezi vámi osobu, ke které bude moci prioritně přilnout, která se jí potom bude více věnovat a která bude jakoby jen "její" a kterou bude považovat za "hlavní" s tím, že samozřejmě musí akceptovat i ostatní členy rodiny.

Tzv. rozmazlování ovšem nemám na mysli, že budete tolerovat feně nějaké nežádoucí obtěžující projevy dominance nebo citového vydírání atd.

http://www.mujchov.cz/katalog…vis-relax-pro-psy-150mg-20cps

shotney, proč se bývalá paní jorkšírky zbavila? Proč ji dala z domu? Co o přístupu bývalé paní víte? Jak ještě se psinečka projevuje?