Dobrý den.
Vím, že tento dotaz tady byl již mnohokrát. A přesto se musím zeptat. Jak mám přesvědčit rodiče aby mi !ADOPTOVALI! psa.
Je mi 12 let. Jedná se o 5 letého greyhounda z organizace Chrti v nouzi. Už jsem vymyslela kde by spal, a jak by to všechno bylo. Nebydlíme v moc velkém bytě, ale je zde naděje, že by jsme se mohli přestěhovat do domu (snad se zahradou). Navíc chodím ze školy brzo, kamarádů moc nemám a tak se nikde netoulám. Mám sestru, snad bychom se občas prostřídaly (je jí 17 let, ale asi bude ještě dlouho bydlet s náma...) Ráda bych chodila na procházky. Když jsme u babičky, její pudl se mě skoro bojí.
Máma nemá nic proti, problém je táta. A navíc máma nikdy nebude nesouhlasit s tátou. Na známky to ukecat nejde - já fakt nejsem na matiku dobrá...
Vše jsem si o nich nastudovala. Jezdím na koni a to je můj jediný kroužek, takže jinak nemám co dělat. Můj pokoj nejde moc dobře uklízet, ale už jsem vyházela asi polovinu zbytečností. A tak mám místo.
O peníze moc nejde, už takhle živýme dvě tlustý morčice. Věřte, že to co za ně utratíme by v pohodě padlo na poplatek za psa a navíc by jsme jim prodloužili život. Už jen čekám, kdy to jejich přežírání jedna nebo druhá nepřežije. Navíc bych rodičům dávala vždycky půlku (nebo víc) z mých peněz od babiček (sem tam mi podstrčej stovku nebo dvě na "zmrzlinku" a pak dostávám k různým svátkům a narozeninám).
Jsem opravdu zodpovědná, učím se, z víc jak poloviny předmětů jsem měla jen jednu nebo dvě dvojky za rok. Už od malička jsem se starala o zvířátka - ať už o mravence, ploštice, mouchy nebo toulaví kočky, kterým jsem za vlastní ušetřený peníze kupovala jídlo a nosila jsem jim vodu. Už rodiče uznali, že se dokážu postarat o vlastní noťas, mobil za víc jak tisícovku, kytky (jo, jsem fenomenální pěstitel máty!) - i když mi avokádo a růže jaksi nedopatřením umřeli, morčata mám od druhé třídy. A taky uznali, že asi zvládnu tábor a před rokem zvládli přijmout myšlenku jejich dcery jezdící na koni.
Tak jak do prčic mám přesvědčit tvrdohlavého otce? 
Ještě před 9 lety jsem si uvědomovala, že chrta asi nezvládnu, ale teď?
Klidně počkám, už čekám 9 let a tak nějaký ten měsíc nebo max. 2 roky přežiju, ale co já vím? Za dva roky už budu někde jinde, a už to nebude takové... Kdybych si ho pořídila teď, ještě min. 7 let nás čeká společného života, to budu mít po maturitě...
Omlouvám se za jistě vyčerpávající článek (?). A dotaz, který zde byl jistě mnohokrát. Ale jsem v koncích, chrti mají krásné očka, ale rodiče jsou nějak imuní... 
Předem se pokusím Poděkovat. DĚKUJI!
1x
Já to spíše vidím z pozice rodiče, mám totiž děti v podobném věku. Takže - ano, adoptovat si chrta je jistě šlechetný čin. Ovšem problémů vidím hned několik. Jednak je notoricky známé, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Tedy ani poslušnosti, vím o jedné rodině, kde mají právě chrta z Anglie a je to dost problém, ten pes je jednostranně vycvičený na běh. To je ale vše. Pustit ho z vodítka je vždy loterie - zdrhat umí skvěle, ale ne vždy se vrátí. Přitom jeho chovatelé jsou zkušení kynologové. Jenže ono je něco jiného, když si psa vychováte od štěněte, ten je pak nejen členem rodiny, ale dokáže perfektně akceptovat majitele coby ,,vůdce smečky´´
To je jedna věc - druhá je taky na pováženu. Jak správně píšete, pes tu může být ještě třeba 7let. Jenže Vy v 15 ukončíte školu a pojedete na intr někam do světa. A rodičům zůstane na starost starý a pravděpodobně nemocný (tedy i velmi nákladný) pes. Proto se nedivte, že se do adopce neženou. Tím nechci být za odpůrce psů a zvěře obecně, sami máme doma slušný zvěřinec, ale problém je v tom, že pokud nejsou všichni zúčastnění bytostně přesvědčeni : ,,Ano, tohoto psa chci mít doma!´´ tak to nemusí končit dobře.
Zkuste přemýšlet empaticky a vžít se do myšlení Vašeho táty! Proč psa nechce? Jistě pro to má důvody! jen pro Vaše info - někde jsem četl, že pes menší rasy vyjde za svůj život tak na 100.000 Kč, větší pes klidně na čtvrtmega. I to může být přece důvod - a to nezmiňuji, kolik může být kolem psa starostí - venčení, krmení, veterinář a pod.
No, já bych uvítala kdyby mi řekl své důvody. On jen zakřičí: "Ty ses fakt zbláznila!"a ani nemluví. Jinak, je to pes vycvičený (viz. chrtivnouzi.cz/... a rozhodně bychom si nechali poradit. Škola je vybrána, letos to nějak dochodím (jedna trojka z matiky...) a potom se budu učit a půjdu na gympl. Už loni jsem mohla dělat příjmačky, měla jsem samé jedničky a učila jsem se fakt hodně. Ale pro rodiné důvody jsem se radeji spokojila s Matematickou třídou (jo, učitelka matiky je fakt dobrá...). Intr rozhodně ne! I kdybych měla jít někam blíž... Peníze na to jsou, jen rodiče jsou syslové. Já bych odstoupila od požadavku inviduálních lekcí na koních a přestala bych odebírat PennyGirl - skoro 400 Kč měsíčně je docela dost.
Do světa? Já, chytrák co umí říct v angličtině jenom "I am Alena."? Všechno by mě to bavilo, procházky ráno by mě donutily vstávat dřív jak 10 minut před odchodem do školy. Když jsme schopni běžet k veterináři pro mastičku na bebí morčátka za 300 Kč, tak jsme shopni běžet k veterináři s chrtem, protože dostal rýmičku.
Ale i kdyby, tak ať aspoň mluví a neříkají, že jsem se zbláznila...
doplněno 25.05.14 15:27:A ještě jedna věc, je doporučováno nepouštět chrta na neoploceném pozemku právě proto, že rádi utíkají za "tečkou"v dálce. A já vím, kde by se mohl vyběhat i s dalšími pejsky a tak ani sociální kontakty by nechyběli...
Ne, myslím, že si ve 12 letech opravdu nedokážeš představit hodnotu peněz, protože sis doteď na vše "vydělala" tak, že ti někdo něco dal. Počkej ještě pár let, kdy budeš moct do rodinného rozpočtu přispívat i svým dílem. Navíc tě čeká škola a pak třeba další, najdeš si přítele a starost o zvířata bude na rodičích.
doplněno 25.05.14 16:09: Nezlob se, ale tvé názory omlouvá jen to, že jsi teprve 12ti leté dítě.
Všude v každém odstavci vidím jen JÁ JÁ JÁ. Ale rodiče to vytápění i tak platí, víš kolik ročně platí za topení? Předpokládám, že ne. Proč už teda pěšky do školy nechodíš teď? Rodiče výdaje za auto budou mít i tak. I oni se nějak musí dostávat do práce. Je jedno jestli autem nebo MHD, všechno stojí peníze. Nejen to co projíš ty, ale víš kolik stojí rodiče měsíčně nákup jídla? Oblečení? Nejen pro tebe, ale pro mámu, tátu i ségru. Do toho už máte nějaké zvíře, platí tobě časopis a ježdění. Na dovolené se možná pohádají, ale za to jim peníze nikdo nevrátí.
Ty sice s rodiči bydlíš, ale přijde mi, že ta matematika ti fakt pokulhává.
Asi si to špatně pochopil/a. Koně nechci. Pouze jsem chtěla abych se něco naučila a mohla si právě vydělávat prací ve stáji. Moje kamarádka tam je pečená, vařená...
Placení elektřiny by se právě snížilo, vytápení - já co celou zimu prochodím zabalená do tuny svetrů, jídlo - jím málo a navíc se velmi vyhýbám například masu, benzín do auta - já do školy můžu chodit pešky, dálniční známka - ne, tu jsme měli jednou, nepoužili jsme to, volání - to ať si proberou s mojí sestrou, jak jsem řekla, moc kamarádů nemám, oblečení - nějak mě to nakupování nebaví, džíny jsem si koupila naposled v prosinci, moje starý se opravdu rozpadli.
Dovolená - v podání mé rodiny je to cestování na určité místo, potom se strhne hádka, nemluvíme spolu a nakonec jedeme domů... Tomu se říká odpočinek.
Přítele? Já, fakt? Myslím, že je mi líp se zvířatama - ty aspoň nejsou... Lidští. Škola, jo... Možná jedna VŠ.
A vydělávání, no to je ten problém. Právě třeba prací ve stájí bych si něco vydělala, nebo by odpadli výdaje na ježdění.
A navíc nechápu, jak můžeš říkat, že peníze jsou problém... Ty u nás nežiješ a nevidíš naše výdaje.
doplněno 25.05.14 18:22:Pěšky chodím, sestra chodí, máma chodí, táta sice musí jezdit autem, ale střídá se (jednou jede on, podruhé zase někdo jiný) a taky dostává 600 Kč od těch co nemají auto. Bydlíme v paneláku, ze stran jsou dva byty a myslím, že když moje sestra večer otevře okno a pak celý den topí na plný "koule", tak se to asi nemá svalovat na mě... Ale promiň, 12 letý děti nemaj rozum...
Moc obecně nejíme, máma v práci, táta v práci a já se sestrou většinou jíme 2x denně - já toho víc nesním a sestra většinou drží nějaký praštěný (momentálně drží mléčnou dietu) diety.
Oblečení - sestra si už něco vydělá a tak si polovinu (věčinou líčení, atd...) kupuje ze svého. Táta si kupuje jen zelené věci - takže toho moc není a máma? Ta je na tom podobně jako já - nákupy jsou prostě nuda...
Morčiče a pták - Andulka je vybíravá a taky ... jak to říct aby zase někdo nevyjel ... řekněme, že líná. Morčice máme už 4 roky (jednu jen pár měsíců - Karča umřela) a zatím jsou celkem v pohodě. Snědí na co přijdou, je jedno jestli je to bio mrkvička, nebo mrkev bůh ví odkaď.
Dovolená - nojo, u moře naposled v první třídě, pak už jenom v Čechách... Peněz moc za ty tři dny intenzivních hádek neutratíme.
Matika - každý den se učím, Běloun, scia, učebnice atd... Ale ty znalosti nezužitkuju, když mi učitelka dá látku pro 8 ročník jen proto aby jsme měli "návyky". Fakt, nenarodila jsem se proto abych v 6. třídě uměla látku z osmičky. Matematiku neumí nikdy z naší rodiny (vysvětli sestře co se záhadným způsobem dostala na gympl co je to písemné dělení). A jelikož je to jediný slabý článek jinak mého jedničkového vysvědčení (angličtinu umím jen protože naše učitelka skoro nezkouší a tak se můžu danou látku učit déle). Vždy jsem byla na Biologii, Dějepis, Zeměpis... Prostě předněty u kterých jde jen o učení. A navíc - k čemu budu potřebovat vysvědčení z 6.?
1x
To je od tebe hezké, že chceš zachránit psa, ale! Je třeba si uvědomit, že tady ti chrti jsou psi, kteří neznají nic jiného než závodní dráhu. Socializace kolem a kolem žádná. Bude sám v bytě? Tyto psy neexistuje pustit navolno, hned uteče, jsi v paneláku, budeš mít psa jen na vodítku, protože nemáš oplocenou zahradu. Uvidí běžet nějakého pudlíka a půjde ho natvrdo lovit je to silný pes, myslíš že ho udržíš? Na to bych nesázela. Je to 5 ti letý pes, čekej výdaje za veterináře, protože kdoví jaké má zdraví a bude stárnout... Nedivím se rodičům, že se jim do toho nechce, pokud chceš pomoct, vem si štěně z útulku, které si vychováš podle sebe a stávíš s ním spoustu let. Tyto chrty přenechej lidem, kteří mají podmínky. Je to smutné, že se jich zbavují, ale u nás je spousta psů co potřebují pomoct také...
Myslím, že na to existuje pouze jedna věc : chrtivnouzi.cz/... .
A navíc, většina z nich je už převychována, nebudu blázen nebudu si brát někoho takového : chrtivnouzi.cz/... .
A navíc babička má oplocený pozemek, myslím, že když se jednou, dvakrát měsíčně proběhne myslím, že to bude stačit - viz. chrtivnouzi.cz/... - zválště bych chtěla upozornit na to, že je to pes bytový a navíc sprinter. 
Nebojte se, už jsem se všude kde jsem mohla informovala a rozhodně to není chvilkový "úlet".
A myslím, že toto není pouhé zbavování : chrtivnouzi.cz/... + chrtivnouzi.cz/...
Svému 12 letému dítěti bych to prostě taky nedovolila, je to velký pes a neexistuje aby s ním byl byl sám venku (ostatně ani doma). To je akorát o průšvih.
Rodiče mě pouští s kamarádkami, venčím babičce psa (jde o toho velkého výstavního psa) a když bydlela vedle nás kamarádka, chodila jsem s ní a s jejím psem (jo, jezevčík, ale tvrdohlavej) za každého počasí. Taky chodím s morčatama na trávu, chodím nakupovat a myslím, že když všechno to zvládnu, zvládnu psa co ze svého minulého života (pro navedení na dráhu) umí skvěle chodit na vodítku.
doplněno 27.05.14 15:14:*velkého výstavního pudla
Promiň, ale chrt potřebuje každodenní proběhnutí, ne jenom jednou nebo dvakrát za měsíc. Moje teta má psa, je to kříženec s pinčem a ještě s něčím, prostě typický voříšek, je ve velikosti jezevčíka a jmenuje se Maxík. Jenže Maxíkovi nestačí jenom zahrada, ale on by potřeboval tak bejt navolno celej den. Je zavřený stále na zahrádce a je mi ho úpřímně hodně líto... Má tam už vyběhanou cestičku, a když kolem něj přejede náklaďák nebo i klasické obyčejné auto, tak se začne točit dokolečka jako vrtule a to tak minutu v kuse. Někdy se divím, jestli se mu netočí v hlavě 
A teď si představ toho tvého chrta, kolik on bude potřebovat místa na vyběhání a odreagování. V paneláku určitě nevydrží a pokud už tam bude muset být, tak bys s ním mudela chodit aspoň na každodenní hodinové procházky nebo ještě delší. Sama mám doma štěně Labradora a to je taky živel, ale máme se vzájemně rádi, jenže taky potřebuje na procházku a ne jenom na 5-ti minutovou. Tak si to ještě pořádně promysli, chrt je temperamentní plemeno a potřebuje hoooodně pohybu a pozornosti jako každý jiný pejsek. 
micinka123 - Něco si o chrtech přečti na tom odkazu co dávala tazatelka, chrt až tolik pohybu nepotřebuje, znám paní co má taky v paneláku takovéto 2 adoptované chrty..
pro zadavatelku - A co zkusit se rodičů zeptat jestli by nepovolili jiného pejska, menšího? Z útulku třeba..
Nečetla jsem odkaz a omlouvám se, ale stejně každý pes se potřebuje vyřadit, jak už štěně nebo dospělý pes.
A to by mě strašně moc bavilo. Běhat, chodit a hlavně být venku. Pořád, zatím jen ležím doma a sním o tom.
Děkuji za vysvětlení @micinka123. Odkazy jsem dávala proto aby někdo neměl takové připomínky...
Nojo, chtěla jsem malého psa (kříšenec bišonka možná s nějakým menším pudlem) z útulku. Nápad byl zavržen, tátou - když psa tak většího nebo francouze. Zjišťovala jsem si všechno o francouzských buldočcích a psala jsem si s majtelkou - pejsek hodný, milý, atd... Chrochtá a rád slintá, to je pro moje chlupaté koberečky likvidační, a to chrochtání... Asi bych to přežila - pro psa bych ty koberce vyhodila. Ale tak nějak chci mít po boku skutečně většího psa - ne psa co si myslí, že je to ovčák. 
A když jsem zjistila co se s chrtama děje... Nějak mi srdce řeklo, že ten je pro mě. Něžný obr, nepotřebuje "utahat", i když bych ho každé ráno proběhala - nechtěla bych aby pes plný energie strávil celý den v našem bytě. Milý a přítulný, zabere jen trochu místa na gauči a v posteli, ale hodně místa v srdci.
0x
Ahojky, mě je 14 let a přála jsem si pejska celých 5 let. Chtěla jsem Labradorského retrívra zlatavé barvy. Moje mamka taky chtěla pejska, ale můj táta - ten ho samozřejmě nechtěl. Mám doma ještě mladší ségru (9 let) a ta taky chtěla pejska. Vždycky jsme snily o procházkách, výletech, cvičení atd. atd. atd. Nakonec jsme spojily síly, sedly si ke stolu s tátou a pořádně jsme toto téma probrali. Můj táta není na psy a proto ho nechtěl, ale nakonec nám ho stejně dovolil. Teď máme 3 měsičního Labradorka Marleyho a je to jeho mazlíček. Musela jsem dělat všechno pro to, abych dostala svého milovaného pejska, tj. dostávat dobré známky, pomáhat doma, šetřila jsem si peníze (krmivo, potřeby, veterinář) a pročetla jsem i pár knížek (o výchově, o Labradorech a všeobecně o psech). Nakonec se na nás (hlavně na mě ) Usmálo štěstí a jeli jsme si vybírat pejska. Byl to tak báječný pocit
Jenže taky dost záleží, jak je to u Vás doma. Možná tví rodiče nechtějí investovat do pejska peníze a proto ho nechtějí, nebo psy nemají rádi. 
Chce to s nimi pořádně probrat, nebo si počkej ještě pár let, a když budeš starší, tak Ti možná pejska dovolí. Když mi bylo dvanáct, tak jsem taky otravovala s pejsek, ale rodiče mě ignorovali a kašlali na mě.
Tohle je náš Marley :*
Konečně někdo kdo neříká, že nemám rozum. Bohužel, moje máma zvířata miluje, sestra bere všechno roztomilý a táta... Nojo, ten všechno přepočítá na peníze a když si uvědomí, že on by z toho vyšel blbě, ustoupí. Byl vychováván v anti zvířecí rodině.
Už jsem mluvila, vždycky marně. S morčicema jsem otravovala 3 roky, bojím se, že psa budu mít min. v 18 letech... Nechápe, že s morčetem na procházku nepůjdu a fakt mi neposkytuje útěchu, když místo aby se na mě podívala a poslouchala, hledá jídlo...
Někdy je to s rodičema těžký, snad to vyjde. Zítra mu pustím video ( vimeo.com/...) a snad si uvědomí, že chrtík jen tak nestojí v útulku, ale jde na smrt...
Moc děkuji za alespoň trochu povzbuzující (dáli se to tak nazvat) odpověď.
P.S. Ten je krásnej!
Můj táta, když byl malej, tak měl svoji vlastní Perskou kočku! My máme doma 2 kočky, jednu domácí (polobritská kočka) a druhou vesnickou mícu Na obě jsem musela tátu taky přemlouvat (i s mamkou) a dovolil. Teď mu to je vcelku jedno co si domů přineseme, ať už to je křeček, kočka nebo něco jinýho. Psa nám ale dovolí pouze jednoho
Nojo, já přitáhnout domů kočku, křečka, a podobně, letíme oba. Naštěstí už řekl, že když psa tak Francouze (francouzského buldočka). Je to sice krásné plemeno, ale já chci zachránit psa co si zaslouží domov.
Jo a na kočky je vysazená moje sestra, ona je jim podobná - asi tak jak já jsem něco mezi psem a koněm. 
Zkuste popřemýšlet o adopci frbula, zda by toto plemeno nebylo vhodnější. Je menší, nepotřebuje tolik pohybu a spíš přesvědčíte rodiče na menšího, klidnějšího psa než na chrta. A zachránit ho můžete taky. My máme fenu anglického buldoka z organizace Buldočí naděje. Když je tvoji rodiče kontaktují, tak vám dají vědět, až se objeví frbul v nouzi. Přitom samozřejmě máte pořád na vybranou a pokud si usmyslíte, že si radši počkáte na mladšího, tak nemají problém.
Samozřejmě frbuli se čas od času také objevují různě po útulcích, já jen napsala osobní zkušenost a asi jednodušší možnost.
Nevím, toto plemeno se mi až tak nelíbí - zase jdem mi trochu i o tu estetickou stránku. Docela by mě zajímalo, co je to za organizaci. Rozhodně se na ni kouknu. Ale chrti mě přitahují i jinak, jednak je to jejich mazlivost a taky nejsou zas až tam "tvrdohlaví". A musím přiznat, že teď mi trháte srdce! JÁ CHCI VŠECHNY.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.