Ochočení starší korely

Ahoj, no, jak sama píšeš, problém je v tom, že měl prostě špatnou zkušenost s lidskou rukou.
Být Tebou, zkusila bych si sednout do blízkosti klece, tak, aby na tebe korelák viděl. Nedávej ruku ke kleci, prostě si tam jen sedni a zkus na něj mluvit. Můžeš mu třeba povídat, jaký byl den a sem tam zmínit i jeho jméno. Jemu je jedno, co mu povídáš, ale musí poznat, že Tvá přítomnost neznačí vždy jen "nahánění zlou rukou". Když to tak budeš dělat každý den, je tu šance, že si zvykne Ze začátku se třeba bude ještě vztekat, ale myslím si, že by se to časem mohlo poupravit. Přeji hodně štěstí, vím, že ta zvířátka jsou zapeklitá

Je zajímavé, že ho mamka honila s hadrem v ruce a přesto je trochu v milosti. Když byly moje děti malé, tak jsme jim pořídili také nějaké ptáčky /postupně/. Jeden papoušek byl trochu větší a starší a také se bál ruky a kloval. Tenkrát jsme se dozvěděli od známého chovatele, že je ptáček již zkažený a nikdy nebude krotký a mazlivý. Já bych to u vás viděla také tak, z důvodu letitého zanedbání výchovy. Ten ptáček ztratil důvěru a protože mají dobrou paměť, tak ji zřejmě nezíská zpět. Nebyla by možná u vás zřídit voliéra? Jenom v kleci to musí být jak ve vězení. Myslím, že převychováte třeba mládě, ručně dokrmené, ale ne již tohoto staršího jedince. Pokud budete mít dlouhodobý, klidný přístup, tak určitá rovnováha může nastat, ale mazlivé, sedající zvířátko z něj neuděláte. Mějte z něj respekt, není to pes, aby poslouchal na povel, bude tam potřeba hodně klidu, důvěry a vytrvalosti. Nevnucujte se mu. Nechte to na něj. Jak píše již někdo přede mnou, sedávejte u něj, klidně na něj mluvte, nedělejte prudké pohyby, nehoňte ho. Co mu pořídit samičku a přestěhovat je do větší voliéry?