Nezvladatelné štěně

Obojek, vodítko a před výskokem vodítko přišlápnout co nejblíže k ní. I doma i venku. Tiše, ale ostře povel: Nesmíš! Nejen toto, ale i povely poslušnosti: Sedni! Lehni! Vstaň! Štěkej! Fu! Ne! Všechna tahle malá plemena jsou chována odjakživa mezi lidmi a jsou nesmírně inteligentní. A také manipulativní. Každý, kdo si takové plemeno koupí, chce hračku, kterou může ňuchňat (já nejsem vyjímkou). Jenže z plyšáčka vyroste šéf a despota. Páníčci stále ustupují, povolují, omlouvají, rozmazlují. Rozmazlují? Proč ne?! Ale musí být protiváha v důslednosti. V tom, že si prcek musí uvědomit, kdo je pán a že se musí poslouchat a co se může a co ne. Kde je hranice a kam se prostě už nesmí. Jasněže to bude zkoušet i nadále. Ale přesně bude vědět, kam až může. A skákat nesmí.

Také mu i vám jen prospěje, když naučíte takové jako divadélko. Popros, tancuj, dej pac, mrtvý. Právě tady jí dojde, že to jste vy, kdo diktuje. A o to víc vás bude milovat a uznávat jako nejvyššího!

Mám tibeťáka, skoro jedenáct měsíců, neodnaučil se to. Vlastně ne tak docela. Na mne a rodinu už je to celkem v pohodě, jen tancuje na zadních, ale jak vidí děti, nebo přijde návštěva...je po výchově. Šlápnutí na nohu nevnímá. Asi mám vyjímečného psa

Ještě chci dodat, že se nám to daří stále zlepšovat, pokud se objekt jeho zájmu k němu sehne. To skákání na ruku je vlastně obdobné - snížíme se na jeho úroveň.

Vyzkoušejte to vodítko. Když budete čekat návštěvu, dejte mu vodítko, ať s ním klidně chodí. Volný konec nechejte, ať ho tahá za sebou. Přišlápnout a pak teprve otevřít.