Jak naučit psa "mluvit"?

Zajímavé... je to asi 14 dní, co jsem ho začala učit štěkat na povel. Se štěkáním má celkově problém (i když já jsem spíš ráda, protože štěká, jen když spí ) a než z něj vyloudím klasické "haf", tak mi to dá opravdu zabrat. No, spíš jemu. To jódlování je docela namáhavé . Takže, jsem na dobré cestě. Děkuji.

Mám to také tak. První pes běhal ke dveřím a ke mně a řval. Druhá pes seděla u dveří a štěkala. A tahle Dorinka, ta sedí v koupelně a dívá se na svou pověšenou šustku. Naštěstí nesedí pořád, ale přiběhne a strašně dýchá, jako kdyby byla ulítaná. A to vím, že se nesmím ani přezout a musíme běžet. Pokoušela jsem se naučit ji svoji řeč, ale ona to má tak, ona mi to říká svým způsobem. To je to. Ona mi to říká svým způsobem. A já, hňup, někdy nerozumím. Zkuste nechat v dosahu obojek. Třeba ho přinese. Třeba. Když sedí u dveří, povel: Štěkej! Pochválit a jít ihned, ihned ven. Žádné otálení s oblékáním, aby si spojil štěkot s odchodem z bytu. Vyzkoušejte a napište.

Mono, jojo, je to tak Každý máme svůj způsob řeči. Jen je potřeba si uvědomit, že pes něco říká, ikdyž je tiše.

Někdy je docela práce, rozumět mu. A taky pochopit, že on se snaží porozumět nám. Ale všechna ta nedorumění a nepochopení, když přikryje láska: olíznutí se zavrtěním ocasem, pohlazení, všchny problémy zmizí. Je tady jen milující a milovaný pes se svým člověkem. A opačně.

Už je to rok, co jsem řešila tenhle "problém", tak jen napíšu, jak to dopadlo. Nebo spíš nedopadlo. Štěkání na povel je pro mého moulu nepochopitelné. Je to tibeťák a vše si přebírá podle sebe. Ví, co má udělat, ale nechápe proč. Odměna pro něj není dostatečným lákadlem (jen někdy). Někdy štěkne, až se rozezní všechny skleničky a jindy jen pomrkává a pak mne žďuchne do nohy, jako by říkal: nech těch blbostí, vím co chceš, ale ... Rozumí spoustě slovních spojení, ale přesto se jimi neřídí, dokud mu to velmi důrazně nepřikážu. A ani tak to není na 100%. A tak to je i s tím "problémem" . Ven chodíme, když ještě akutně nepotřebuje, tak nikdy nevidí důvod, proč mi to říkat. A když chce ven (protože tam jsou děti, ne protože musí), tak přijde a kouká. Když se zvednu, vede mě ke dveřím. Jediná změna je, že když dlouho dělám, že ho nevidím, začne pofňukávat. Nebo přijde a opře se mi o nohu předníma packama. I to považuju za úspěch. Ovšem ne můj.

"Babkazov" Jo jo, tak ten můj tiše žvaní v jednom kuse.