Zbavení strachu ze psů

No nejlépe začít chodit s někým venčit jeho hodného psa...zajít na výstavu psů, tam jsou psi kteří nejsou agresivní, často na ně sahají cizí lidé. Nebo si pořídit vlastního

No nevím s tou výstavou psů, to by mohla být celkem noční můra . Fakt je, že většina těch psů je tam celkem otupělá, ale stejně, stačí jeden a ostatní se přidají, to bych neriskoval. Strach psi okamžitě poznají a i v úplném mazlíkovi, co si nechá od děcek tahat žrádlo z pusy a skákat po hlavě, to snadno vybudí lovecké pudy a po dotyčném vyjede. Což pochopitelně strach ještě zhorší. Ale tazatel už přece není slabé dítě, takže nezbývá, než si uvědomit, že pánem tvorstva je člověk, a ne pes. Pokud tomu bude odpovídat neverbální přirozeně sebevědomý projev, tak psi (samozřejmě normální psi, netýká se to věčně podrážděných 20 cm ratlíků, co neustále z bezpečné vzdálenosti štěkají na cokoli, ani psů typu pitbull se zanedbanou výchovou) budou respektovat a není důvod se jich bát. Určitě to chce postupovat pomalu as nějakým hodným mladším pejskem pod dozorem pána. Na oťukávání by asi bylo nejlepší nějaké štěně u známého, tam strach nehrozí. Labrador je na seznámení taky strašně kamarádský, ale i ten, když pozná strach, tak pudy někdy nezapře (ale nekousne, jen bude štěkat) a navíc je to dost velké tele na zastavení.

AhojStrach ze psů,neboli cenofobie je prostě fobie.A jako taková se musí léčit...V podstatě každá fobie se léčí ponejvíce tím/lehké fáze/.že jí musíte čelit.To znamená,co nejvíce být v blízkosti psů,jak už radí rádce nade mnou.Hodně štěstí a nebojte se-pes je přece nejlepší přítel člověka

Myslím rádce "Borax."

Tenhle strach je normálně fobie. Fobie, kterou neodstraní ani psychiatr. Měla jsem kamaráda Karla. Byl to typ vědce, který si v hlavě problém rozebral a racionálně ho vyřešil. Ten tuhle fobii měl. Jednou byla veliká zima, snad -20´C a maličký pejsek, který vyběhl ze zahrady, Káju držel na zemi ve sněhu, vleže, špatně oblečeného, nesl do popelnice odpadky. Udělalo se mu špatně až tak, že se zhroutil, sesypal na zem. Takový malý chlupatý prcek to byl a Kája z něho měl zápal plic, protože na tom chodníku ležel víc jak hodinu, než ho náhodný chodec objevil. Když Kája nastupoval na rok na vojnu jako absolvent, nějaký debil si vzal do hlavy, že ho strachu ze psů zbaví a přidělil ho k pohraničníkům jako psovoda. Tenkrát to musela řešit psychiatrická léčebna. Je zajímavé, jak chápeme fobii z pavouků, z výšek, z malého prostoru a já nevím z čeho a fobie ze psů je nepochopitelná.

To je v pořádku. Vrátil jste se k prapůvodním kořenům opatrnosti, které člověk v civilizaci ztrácí. Nebojí se mnoha situací, jevů jenom proto, že to je pohodlnější a podle filmů si myslí, že všichni pejskové, koníčci, husičky, klokánci, medvídkové, tygříčci a další zvířátka touží po lidském pohlazení, že nejsou nebezpeční. Jsou.

Vy máte zkušenost se psem, někdo zažil že na něj zaútočily husy, kůň se na něj ohnal, kráva se nenechala pohladit, beránek trknul, pes v zahradě obvykle mírumilovný při puštění ven útočil na kdekoho kolem a zuřivě štěkal. Je to normální. Mít respekt ze zvířat, respekt z bouřky, respekt z hučícího jezu, tenkého ledu, nebezpečných situací a uvědomovat si možné riziko nebo možnost vzájemného blízkého kontaktu. I kočička, dovede vytáhnou drápky a pěkně seknout.