Nejste přihlášen/a.
Hledala jsem odbornou odpověď a nenašla. Je docela možné, že původně lovecké plemeno, které bylo zvyklé být se svým hajným 24 hod denně a většinu z toho pracovat, nezvládlo nicnedělání a samotu. Tak došlo ke změnám v povaze, které se dědí. Když jsem jako mladá se psy začínala, uvažovala jsem o kokrovi, ale byla jsem varována, že dovedou být velmi nevypočítatelní, agresívní magoři. Tenkrát mi to vysvětlovali, že právě charakteristikou rasy a také nezvládnutým šlechtěním došlo k tomu, že bývají časté vyjímky ze standardu. Tak jako jorci mívají často padoucnici, jozefčíci špatné páteře, kavalíři vady srdíčka, ovčáci kýčle, atd atd, tak někteří kokři jsou prostě magoři.
Kdo má hodného kokra, nemůže pochopit, že se může změnit v kousavou bestii. Ale je to tak. A nepomáhá nic. Prostě se pes zvencne, přeskočí mu a během vteřiny je to jiné zvíře.
Kokr nemusí být nutně agresivní, je to taky o výchově - my jsme měli kokříka a byl to domácí mazel, tim nemyslím, že by se válel po gauči, byl venku, ale neměl jsem problém s ním nechat děti, nikdy nikoho nenapadl. Je pravda, že při konci jeho puberty jsem si s ním musel vyjasnit, kdo tady tomu bude šéfovat, ale od té doby byl naprosto v pohodě. Prostě věděl, co si může dovolit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.