Divné chování Bišonka

Zřejmě, že je vůdce smečky Nedejte se, pokud chce kousnout, ihned potrestat (novinami, shozením z postele). Pes nesmí poznat, že máte strach z kousnutí a že mu ustoupíte.

Babkazov - Ještě tiše špitnu: nikdy nedopusťte, aby se přítelkyně musela rozhodovat mezi vámi dvěma. Mohl byste prohrát. - to je bomba

Akorát nevím, co s tím trestáním. Když se mě pes přítele pokusí kousnout, což je tak 2x do roka, protože ho rozdivočím, tak ho potrestám. Musí prostě vědět, že tohle nesmí. Je ae fakt, že já už jsem dávno ve smečce a pokud se něco děje, tak brání i mě

Babko, přítel má i jednoho smetáka 24h doma Ale je fakt, že tomu jsem dala na zadek jen jednou, když po mně vyjel. Ale už má 13 let a je to holt paní v důchodu, tak má svoje nálady

Je to jak píše babkazov. Vy se snažte psa získat, ale řešit by to měla především přítelkyně, pes ji uznává jako šéfa. Takže by ho měla okřiknout když chce kousnout nebo i vrčí. Vy si vemte kus kabanosu a snažte se psu dávat nějaké povely a násladně odměny (umí něco? Lehni, sedni, dát pac?) Do dveří chďte první, pak až pes. Pokud máte křeslo na kterém sedáváte, psu nedovolte aby tam lezl. Ale bez řevu a násilí. Laskavě a nekomromisně. Ideální by bylo, kdybyste převzal kolem psa veškeré povinnosti jak jen to pujde...venčení, česání, krmení...

PS: nejlepší by bylo, kdyby se naučil spát ve svém pelechu, klidně v ložnici, namísto postele.

Umí sednout,lehnout,dát pac,poprosit .. Je to cyhtrý hajzlík :D chybí mu hlavně respekt

Super, tak cvičte a klidně ho naučte i jiné věci (válet sudy, přeskakovat nohu, proskakovat kruh, nosit létající talíř...) Když vás bude poslouchat (za úplatu, pochopitelně) ten respekt si získáte ani nebude vědět jak . Ale je třeba být důsledný a psa to musí bavit.

Taky máme bišonka. Oni dost vyžadují pozornost a jsou docela žárliví. U nás, jakmile se někdo z naší rodiny objímá, on ihned začne štěkat a vrčet. Také je běžné, že bišoni nepřijímají žádné další zvíře v domácnosti. Na jakoukoliv konkurenci si dlouho zvykají a někdy ani nezvyknou.

A právě proto, jak moc vyžadují pozornost je pro ně nejlepším trestem je poslat pryč, třeba na chodbu a tam jej zavřít na nějakou chvíli. Tomu našemu tímto vždy dojde, že už to přehnal.

Vždy mu řeknu: běž pryč a on už ví. Smutně se podívá a po cestě když odchází se ještě několikrát otočí, jestli to myslím vážně. Tak po čtvrt hodině mu dveře otevřu, ale nevšímám si ho. Vždy během chvíle přijde a sedne si ke mě a až tehdy si začnu všímat jeho přítomnosti, ale ne nijak výrazně.