Nehybný pes

Ten náš ležel několik dní skoro bez hnutí poté, co ho pokousal jiný pes. No a po pár dnech se jednoho dne postavil a běhal jako dříve. Třeba toho Vašeho bolí celé tělo, tak odpočívá. Domnívám se, že je dobrým znamením to, že má chuť k jídlu...

Takhle srazilo auto Andyho, malého kníráčka. Také takhle ležel. Naprosto apatycky. Bylo to k uzoufání. Vozila jsem ho snad týden v koši na prádlo do práce. Byl pod stolem a všichni v kanclu se snažili být tiše. Po třech dnech otočil a nasměroval ucho. A zase to vzdal. Takhle pomaloučku se probíral. Nepil, nečural, ležel jako mrtvolka. Od pohnutí tím uchem se pamalu začaly přidávat další pohyby, ale v rozmezí snad tří dnů. Když se konečně postavil a napil se, vyčural, věděli jsme, že je vyhráno. Ale byl to naprosto jiný pes. Bázlivý, ustrašený. Šoupnutí židlí, klepnutí dveřmi, to ho rozklepalo. Po nějakém čase jsme vyrazili na cvičák. Scházeli jsme se na louce. Jeho kamarád Dard, střední knírač, černý jako peklo, se řítil přivítat ho. Andy málem hrůzou omdlel. Lehl si a začal zvedat zadní nožku.Dard se zadivil, očichal ho, obešel a znovu očichal místo po místu. Potom pomaloučku a opatrně do něho šťouchal čumákem, až se Andy postavit a zavrčel. Na to Dard zareagoval tak, že sebou plácnul na záda, a bolestivě kňuče. Co vám budu povídat, odcházeli jsme z louky s naším starým, sebevědomým psem. Dard mu vrátil jeho duši.Já si myslím, že to byl těžký šok a toto stejné je s vaším psem. Chce to hodně nechat ho v klidu a být velmi vnímavý a citlivý. Čas, hodně času. Přeji mu, ať se z toho dostane a vrátí se mu jeho stará dušička.

Jo a pak napište, jak to probíhalo. Prosím.