Jak vycvičit Jack Russsel teriera

No jo - Jack Russel je na raketový pohon...

Musíš důrazně vyžadovat splnění povelu, když už nějaký vydáš (jinak jí budeš jen ´pro srandu králíkům´). Napřed ji voď nakrátko, u nohy, teprve až se naučí poslouchat základní povely, můžeš ji připnout na ´stopovačku´, pouštět na volno až za hóóódně dlouho.

Známej se na takovouto ´drezuru´ vykváknul (měl taky hrozně hodnou fenečku) - už psék nežije - přesně jak popisuješ, vlítla - zřejmě v předtuše děsné bžundy, pod okolojedoucí auto, ani nekvíkla...

BTW - pokud nevíš, jak na ´to´, zajdi na cvičák, tam určitě potkáš zkušenější chovatele, poradí tí a ukáží, co a jak.

Poradím, co se nám osvědčilo při venčení psa, který hodně táhl a špatně se ovládal. Jedná se československého vlčáka. Chodili jsme ven, pes měl klasický obojek a vodítko. Jak nabýval sílu, a začal někam táhnout, škrtil se, sípal, neposlouchal. Na výstavě jsme mu koupili postroj a od té doby je procházka úplně o něčem jiném. Pes je dobře ovladatelný, spokojený a velmi se zklidnil. Berte to jenom jako jednu malou radu k lepšímu vodění.

Váš pejsek ale potřebuje vychovat. Již to tady páníčkové nezvladatelných psů kolikrát řešili. Co s pejskem, který neposlouchá? Takže cvičák a pracovat s ním. Ukázat, kdo je vůdce ve smečce. Jednoduchou radu tady nečekejte, chce to spoustu času, vytrvalosti, důslednosti. Jedná se vlastně o převýchovu. Váš pejsek má již zafixované špatné chování, takže náprava bude trochu pracnější i pod odborným vedení. Ale nebojte se toho.

Já mám doma taky raslíka také ročního a navolno bych si ho nedovolila pustit. Je to šílená střela, na vodítku poslouchá jak má, ale když cítí volnost, dělá si co chce jde si čuchnout kam chce a na paničku si vzpomene až po chvíli Určitě bych poradila cvičák, tam vám řeknou co a jak, názorně ukážou, fenka si zvykne na ostatní pejsky a že se poslouchá i když není sama. Můj malý mě teda "přečůral" tím, že na cvičáku poslouchal jak má (známí pejskové) ale když cítí nové pachy a psy tak zdrhne. Hlavně je na to potřeba spousta času a velká dávka trpělivosti. My jsme teď ve stádiu stopovačky i na louce když si hraje s pejskama(porval se mi s ohařem, proto zatím na volno ne).

A zkuste to formou odměn a ne kárání dejte si ji nakrátko, mluvte na ní až pojede kolem auto zaujměte ji třeba pískacím míčkem a když se zachová jak má (nemusí to být stoprocentní) okamžitě pochválit a dát mlsík. Jackové jsou na pamlscích závislí :D

Mám Jacka taky a musím říct, že žádný z předchozích psů se mne nenatrápil tolik, jako právě on. Musím sebekriticky přiznat, že jsem s drezúrou začal poněkud pozdě - netuše, koho to mám vlastně před sebou. Pořád jsem si říkal, že je ještě malinký a když se mi zdál už dostatečně velký na to, abych jej začal cvičit, bylo již pozdě a nastal "boj" kdo s koho. Doma (přesně jak píšeš) mazlíček, který udělal, co na očích uviděl, venku se z něj stal "cizí, hluchý a neskutečně nezvedený " pes. Jack je dost těžký na výchovu a vyžaduje fakt pevnou ruku. Jeho hodně živá a temperamentní povaha je už taková, že za to tak trochu nemůže. Přesto je to ale miláček a nakonec dnes (bude mu 5 let) chodí se mnou všude normálně na volno, jezdí s námi na dovolenou a problémy s ním (téměř) nejsou. Samozřejmě pod neustálým dozorem, protože každý jiný pes je pro něj stále velké lákadlo. Musí se povelem zastavit ještě dřív, než než ho to napadne. Zastavit dřív, než se stihne kousek rozběhnout. Samozřejmě především pro jeho bezpečnost. Je tak trochu výtržník a občas jej napadne vyhrožovat i velkým psům.

Budiž Ti útěchou, že toto se nedařilo dřív, než mu byly asi dva roky. Do té doby byl také na zabití. Okolo toho druhého roku se přece jenom trochu zklidnil. Ale to už měl za sebou průšvihy typu - rozkousaná dvě ratanová křesílka, stržení zavěsu a jeho roztrhání na pentle, ukousané úchytky u dřevěné komody, ukousaný roh koberce, několik roztrhaných pelíšků, okousané a rozškrabané dveře, sklizení předmětů ze stolu na zem a tam jejich devastace, kličkování mezi auty a tak podobně. To už je ale snad všechno za námi a musím říct, že kolikrát mne už takhle naštval, tak i opravdu mnohokrát hodně pobavil svým neustálým vymýšlením blbostí a klaunováním. Je s ním sranda.

Stejně si ale myslím, že jeho výchovu jsem zanedbal v raném mládí. Moje rada zní - hlavně začít od maličkého štěněte (pro příště) a především důslednost. Co mu jednou dovolíš, nebo necháš dělat, těžko příště zakážeš. Pokud něco poručíš, trvej na tom a nenech příkaz "vyšumět". Úspěch odměňuj!

ulixis.ic.cz/... Mám v okolí několik raslíků. Všichni chodí poctivě na vodítku. Pouštějí je jen na louce, kterou mám před okny a to tehdy, když jsou tam i velcí psi, ktamarádi, nebo i malí, ale odolní a beze stopy strachu. Tihle drobci jsou jako z ocele, svaly mají jako reklamu na kvalitní žrádlo, naprosto bez stopy strachu, připraveni pro každou aktivitu, zúčastnit se naprosto všeho, kde je pohyb. Lítají, táhají neuvěřitelné kusy dřeva, zápasí s kamarádem stafordem naprosto bez bázně. Oni snad mají i práh bolestivosti v mracích. Jsou úžasní! :D Je ale zajímavé, jak citlivě regují třeba na Dorotku, která se nejdříve běží schovat za mě. Než zjistí, že ji nezabije. Pak lítají jako blázni a raslík dává pozor, aby jí neublížil a aby mu ona stačila.