Arachnofobie - jak z ní?

nesnasim pavouky a nic me nepomohlo syn mel doma sklipkana(takovej chlupatej velkej) a nemelo to vliv proste mam odpor stale takze podle me nic nepomuze

Zdravím. Korino, fobie je to v případě, že nesnesete pavouky ani na obrázku. S tím si pak nejspíš musí poradit psychiatr. Ale pokud se pavouků vyloženě jen štítíte, pak si musíte říkat, že se Vás bojí víc, než Vy jich. Zkuste si říkat, že ti domácí nejsou nebezpeční, naopak jsou i užiteční (zlikvidují spoustu otravného hmyzu), takže je to tak trochu i pomocník. Milovat je asi nebudete nikdy, ale strach by mohl trochu ustoupit. Není to Váš nepřítel, neútočí...Jsou mnohem větší nebezpečí. Věřím, že odpor trochu překonáte.

Pokud ma nekdo arachnofobii, tak je hloupost mu tady radit at se snazi totoh pavouka doktnout a podobne. To neni jen o obycejnem strachu. To chce odbornika a vetsi cas.

Ma sestra se nemuze na pavouka podivat ain v televizi. Se osype strachy.

Pokuste se na ně dívat jako na něco,co Vám neublíží.Spíš bych se bál utrženého býka,než pavouka.Zkuste se jich dotknout,nesežerou Vás...Ale vím,že to není lehké...Tak hodně štěstí!

Jo a pokud se jí nezbavíte,nic se neděje...Kdo z nás nějakou fóbii nemá...

Moje máti má (měla) fobii z pavouků taky... Pomohlo jí, že jsem si pořídil pavouka velkého (´tarantuli´) a nechal ji na něj sáhnout... Pak prohlásila, že to už není pavouk, ale je to chlupaté jako "zviřátko" (citát)...

Zkus to taky - nemyslím si pavouka rovnou koupit, ale jít se na něj někam kouknout... Případně sáhnout...

No já mám taky podobnou fobii, bohuže většiny hmyzů a maých článkovců.

Šneci atp. mi ani nevadí, ale ze stonožek, včel, pavouků, červů mám přímo hrůzu.

Jak se to projevuje? Když lezu do postele/pyžama, vždy ho prohlídnu. Nedokážu jíst jablko se slupkou, vžy ho musím

okrájet, abych se ujistil, že tam není červ. Nevím co to způsobilo, jako malého mne častokrát vystrašil hmyz, např. kdy mi pavouci lezli po tváři a já se probudil, nebo když se z klacíku který jsem držel vyklubala žížala :-/

Také nevím jak na to a obávám se že mi to už zůstane...

P.S.: Vím že pavouk a žížala nejsou hmyz...

Řekněte si: "Je lehoučký,je jako malé peříčko..."

Kdo se bojí musí do lesa. Vidíte v TV ty šotym něco lovit mezi nimi, nechat si je dát na hlavu...

Pokud se bojíte, v žádném případě se nedotýkejte. Člověka, který má (opravdu) fobii ( a ne jen malý strach, který za dvě minuty překoná), a je třeba kamarádem nucen si na zvíře sáhnout, z toho může klidně dostat amok. Viděla jsem na vlastní oči. Já se taky bojím pavouků, do ruky bych je nikdy nevzala a když ti velcí běhají po stěně, je mi lehce nevolno. I přes to jsem měla doma dva sklípkany a na obrázek nádherného exempláře se vždy ráda podívám. Tím to ale hasne:D:D

Pokud Vás Vaše fobie trápí, zajděte za psychologem. Pokud se dá přežít, tak na ni tak moc nemyslete. Dneska má každý nějakou fobii, takže pokud Vás to nějak výrazně neomezuje nebo neohrožuje, tak bych tak moc nestresovala. Pokud Vás to omezuje (strach jet do přírody apod.), šup za doktorem nebo na nějakou společnou terapii.

Trochu mě zklidňuje prevence))sítě do oken .) udržování obydlí bez pavučin .)světlé zdi)světlá podlaha)světlé povlečení)dostatek světla)pod okny vše v čistotě,aby se tam nic nemohlo držet .))vše uzpůsobené k tomu,abych měla přehled a případného vetřelce včas viděla.))průběžně obcházím dům se sprejem v ruce a dělám chemický postřik .))jojo ))mám ji jak vyšitou, ale k lékaři nejdu))hezký den sépi

Tak tohle řeším taky. Mam fobii. Chtěla bych k psychiatrovi, ale přijde mi to blbý. Problém je v tom, že pavouka (i se mi to blbě píše) nemůžu vidět ani na obrázku. Tuhle jsem jela jako spolujezdec autem a v MF Dnes v příloze byl vyfocenej pavouk a málem jsme nabourali co jsem dostala za záchvat. Nejhorší je. že jsem se přestěhovala z paneláku do baráku. Tzn. pavoukům se nevyhnu, Cca před týdnem jsem potkala na schodech pavouka a spolubydlící chtěl kvůli mě volat záchranku, nepřeháním. Udělá se mi špatně od žaludku, nohy a ruce jako když nejsou moje a pak začnu hystericky brečet a klepat se, ale fest. Ničeho jiného se neštítím, ani brouků, červů, ničeho. Nevím co mám dělat. Dík za rady, tohle fakt je na cvokaře.

Také patřím mezi postižené. Tuhle otázku jsem zaznamenala brzy po zveřejnění, ale až do dneška mi nechuť k pavoukům bránila ji vůbec otevřít a číst. Mám za sebou pár hysterických výstupů, kdy si sousedé mysleli, že se u nás vraždí. A on to jen pavouk. Hýbající se pavouk. Pokud se nehýbe, je to lepší... Já tedy se svým problémem k psychiatrům nepůjdu, už to nějak dožiju. Musím věřit, že mě z lezoucího pavouka neraní mrtvice.

Ale mám tady pozitivní zprávu. Už je to dávno, co jsem o těchto problémech četla. Nevím, jestli v nějakém bulváru, nebo jestli šlo o něco vědečtějšího. Ale bylo zjišteno, že hrůzu z pavouků mají v naprosté většině ženy, možná dokonce pouze ženy. A te´d pozor! Ženy, které se bojí pavouků, patří k těm nejženštějším. Prostě jsou to ženy s velkým Ž.

Zdravím Vás, Korino.

Neznám fóbii z pavouků, kterou trpíte Vy, ale dokážu si ji reáklně představit. Nejen proto, že můj dobrý kamarád má podobný problém, ale i proto, že já trpím také (téměř) chorobným strachem, i když z něčeho úplně jiného.

Pročetl jsem výše psané rady, jsou dobře míněné a ve většině je alespoň kousek pravdy.

Takže je podle mého názoru dobré v rámci vlastních možností proti strachu bojovat, v rámci své psychické síly a odolnosti. Ale pokud je tento strach silnější, jsou jen dvě možnosti: buď se vyvarovat styku s objektem, který je příčinou a zdrojem fóbie (což je většinou nemožné), nebo opravdu vyhledat odbornou psychologickou pomoc.

Znám to. Moje kamarádka na tom byla stejně a pomohl jí psycholog, se kterým o tom nejdřív mluvila a pak postupovali dál a dál a teď už nešílí z každého miniaturního pavoucka v rohu pokoje.

Sebrat odvahu. Každým pokusem se zkusit příblížit k pavoukovi blíž, třeba jen o centimetr. Prohlížet si fotografie pavouků. Možná, že když je blíže poznáte, už Vám tak vadit nebudou.