Chci si pořídit psa bez vědomí rodičů

Mně by to jaký špatný nápad nepřišlo, že chceš psa... a možná, že i mamku odměkčíš. Ale co když si nesednou s druhým psem? Jeden z nich může být výbojnější a přece jen je mezi nimi rozdíl ve velikosti...

Vůči labradorovi mi přijde celý nápad hodně nefér. Jeden pes zahradový, dhuhý postelový? Jakpak si to asi v makovičce srovná, že ten druhý může do domu? Nechci psí myšlení zase až tak polidšťovat, ale osobně bych se takhle chovat nemohla. V tomhle případě bych domů volila kočku nebo morče.

Kdyby mi bylo 10 let, tak bych domů přinesla všechno možné bez ptaní. Kdyby mi bylo 17, tak bych se ptala rodičů, jestli smím.

Bez vědomí (a souhlasu) rodičů by sis domů zvíře přinést neměla. Nebylo by lepší se věnovat vašemu současnému hafanovi? On pejsek není na 14 dnů, ale to samozřejmě víš. Jenže - jseš si jistá, že se o něj budeš do 30-35 let starat? Nebo odjedeš do školy, odstěhuješ se apod. a pejsek zůstane rodičům, kteří ho nechtějí?

Tenhle bláznivý nápad jsem vyzkoušela už 2x a vyšel Dva roky naši nechtěli o hadovi ani slyšt a kdesi cosi, pak jsem si tu tkaničku přinesla máma z ní byla úplně nadšená. Nakonec tedy, že jednoho hada ano, ale víc ani rána. No a loni na podzim jsem si přinesla druhého, protože první se musel stěhovat do většího nového terárka, a přece to první nenechám prázdné, ne?

Pořídit si psa bez vědomí rodičů. To není dobrý nápad. Váš pes, co máte doma, je venku na zahradě. Doma mají rodiče klid. Nyní jim chcete do bytu nastěhovat štěňátko, které nebude umět ani chodit ven, udělat základní potřebu, všechno se musí učit. Kdy chcete štěňátko učit, co může doma dělat, co nesmí dělat, okusovat nábytek apod. Vy ráno, půjdete do školy, pak máte jistě nějaké sportovní aktivity, máte kamaráda, příprava na školu. Kdy budete mít čas, na pejska? Nevidí to rodiče z tohoto pohledu? Proto nechtějí dalšího psa, doma. Rodiče mají také nějakou práci, pak mohou chtít také se věnovat sobě a nechtějí se starat o nějaké zvířátko. Rodiče chtějí také mít svůj život, i když vy, si to zrovna nemyslíte. Třeba to tak není, nevím, ale... zeptejte se rodičů? Jen můj názor.

Pořídit si psa přes nesouhlas rodičů mi příjde dosti drzé. Přeci jenom je to jejich zahrada a barák, tak by s tím měli souhlasit. Až budeš mít svůj barák nebo byt, pořizuj si co chceš!

Tak sem se rozhodla že prostě přijdu domu s krabicí a oznámím...

ale já chci nějakého...

Plánujeme si koupit baráček .)a obě naše dospělé děti ví,že pokud by chtěly na barák jakékoli zvíře,že to musí probrat s náma.

hezký den všem sépi

Myslím si, že donést domů psa, nebo jiné zvíře, bez předchozí domluvy, je rána pod pás rodičům. A to bez ohledu na to, že už jednoho psa máte. Rodina funguje taky proto, že si každý nedělá co chce a respektuje ty ostatní.

Neznáme Tvé rodiče, nevíme jak zareagují. Takže jen jednu historku ze života.

Kamarád Ondra také toužil po pejskovi, ale maminka neústupně trvala na tom, že jí pes nesmí přes práh bytu. A najednou, na Ondrovy narozeniny někdo zazvonil u bytu. Nikde nikdo, jen na rohožce košík a v něm krásné a roztomilé kňučící chlupaté něco. Vzali to domů, v košíku byla ještě cedulka: "Vše nejlepší k narozeninám přeje Lenka". No, a než maminka vymyslela jak se pejska nejlépe zbavit, tatínek vzal chlupáče za svého a bylo vyřešeno, nakonec i maminka byla ráda za toho chlupatého kamaráda. A až po několika letech se rodiče dozvěděli, že to na ně byla "bouda", kterou vymyslel a zrealizoval Ondra se svym mladším bráchou...

Takže pokud to riskneš, budu držet palce!

Zkuste situaci probrat ještě s maminkou a získat ji na svou stranu. Budou to hlavně vaši rodiče, kdo bude shánět krmení pro pejska. Pejsek je sice fajn, ale na druhou stranu je to závazek (krmit, venčit, cvičit, aj.). Opravdu to chcete dělat několik let?

Já to nechápu. Labrador tě už přestal bavit, co? Chjo, chudák pejsek, je mi líto, ale připadá mi to tak kruté... Tvojí mamince by ses nelíbila a tak by si pořídila něco menší... Kdyby mi to maminka udělala, puklo by mi srdce, i když se snažím být ta nejmenší citlivka, která vůbec může žít.

Já bych to neriskoval právě kvůli tomu labradorovi.Věřím tomu, že je hodnej a k jiným psům přátelskej, ale jakmile se mu nějaký jiný pes začne vtírat domů...viděl jsem už u několika psů různých ras, že pak úplně změnili chování.

Ideální by bylo, kdyby o něm nevěděli ani po pořízení.

Jenže jak už se tu psalo, to o něm vědět budou, co, furt loužičky, otravování, okousávání, štěkání, žrádlo, venčení, uklízení, veterina a jiný věci. To je od kamaráda takovej danajskej dar vlastně.

no tak pravda, je ti sedmnáct a chceš si pořídit štěně. Já jsem takhle jednou přinesl domů kočku a nikdo mě nevyhodil i s kočkou. Už u nás zůstala a dnes máme tři kočky. Tady asi problém není. Ale počítej s tím, že pes se celkem běžně může dožít 17 nebo dvacet let. Takže se může stát, že ti potáhne na čtyřicítku a ten pes tu pořád ještě bude.

Mít psa je moc prima. Ale nám včera zemřel, bylo mu 15 let a já se nemůžu s tím smířit. Už nikdy za mnou nepříjde do pokojíčku, už nikdy mi nebude dělat společnost, nikdy už nebudeme spolu vyvádět. Měl krásné hnědé oči, když byl třeba smutný, tak byste mu dali poslední, když se na vás podíval. Cvičil jsem ho. Všude kam se dalo, jsme ho brali sebou, ikdyž byl velký. Věděl, že ho mám rád. Tedka bloumám po baráku a všude ho vidím a řvu jak vůl. Chtěl bych to všechno vrátit, a aby ještě žil. Udělal jsem mu hrob doma na zahradě, je pořád semnou, ale přitom není. Do pr..ele, proč musel umřít!

I takto vypadá stránka, když máte psa a stane se členem rodiny. Je mi moc smutno a nevím, jak to bude dlouho trvat, než to přejde. Ted si říkám, že už psa nechci, nechci to třeba za 15 let zažít znova.

Omlouvám se, že jsem nedal žádnou radu. Ale, je tu tak bez něj smutno, že jsem to musel napsat a vyřvat se.