Strach ze psích rvaček

V dnešní době, kdy slyšíme ve zprávách, jak volně pobíhající pes pokousal, nebo napadl nějakého jiného psa, nebo dítě, začíná mít každé dítě jít strach s pejskem samo ven. Možná, to bude základ vašeho strachu, protože svého pejska milujete a máte strach, aby se mu nic nestalo. Je lepší, když na něj dáváte pozor. Zkoušejte setkání postupné s malým plemenem, když budou v pohodě i vy se uklidníte.

Kdo jednou zažil, nějakou rvačku svého psa, těžko se vysvětluje, že se to už nestane.

Trošičku váš stav připomíná fobii. A proti té se špatně bujuje. c kynologickyklubmosnov.wz./... Nebo poklikejte a zeptejte se strejdy Gůgla, jak je to s nonverbální komunikací psů, řečí těla, postojů. Zapamatujte si to a když se bude blížit cizí pejsek, soustřeďte se na něho a určujte si pro sebe, jak drží hlavu, uši, ocas a tedy jakou má náladu a jak se mu nálada mění. Bude to prospěšné, odvede vás to od vlastní úzkostri a pomůže vám to, vyznat se ve psech a i sama v sobě.A toršku si vždy pohlídejte dýchání. Jakmile vás opanuje úzkost, změní se vám rytmus dechu a taky zasmrdíte jinak a to pejsky může zaskočit, překvapit je to. Když jde proti mně cizí pes třeba bez vodítka a já si uvědomím, že bych se měla bát, vždycky se radostně usměju a tiše řeknu: Ahoj, jak se máš, kam jdeš? Neuvěříte, co se vždycky odehraje. Ten cizí pes se uvolní, zavrtí ocasem. Vždycky. Ani jednou se nestalo, že by se napjal. Vždycky se tváří, že je rád, že mě vidí. I malí i velcí. Dělám to roky a funguje to bezpečně. A Dorotka se jde podívat, s kým to mluvím.

Víceméně s vámi souhlasím: Důvěřuj, ale prověřuj ( přiblíživší se jiné psy, samozřejmě). Radím pořádně nastudovat chování jednotlivých plemen, některá jsou nervní a "vyjedou", jiná jsou "bambulové", lze je nechat očuchat bez obav...může pomoci přistupovat s trochu větší znalostí věci...

Doporučuji snažit se klepat jenom před setkáním se psy silnějšímí, než je váš, ale ono jich bude hodně. Asi vašeho psího přítele už někdy nějaký pes napadl, někdy dávno a zapomněla jste to.. Ono pak z natrženého ucha pořádně teče...a páníček/panička se následně bojí. Tohle znám, chovali jsme léta střední plemeno - provokatéra, který měl v oblibě zejména provokovat psy silnější než je sám. Pak při setkání s vyhlášeným kliĎasem třeba známým buldokem také putoval do náruče, aby nebyla "ostuda". Úplně to chápu, korunu dávají majitelé, kteří tvrdí: Náš je hodný, nechte je očuchat...jo, a potom rozmotávejte ten chumel, když se do toho dají.