Jak zvykat na vodítko?

Z vlastnich zkusenosti muzu rict, ze souvislost pes rozhodne nezapomene, pochopi, ze ma chodit curat ven at uz ho pustite primo ze dveri na zahradu a nebo vezete vytahem 12 pater, je to jedno. Naopak kdyz dostane podlozku, tak si to spojeni buduje mnohem hur, protoze az podlozku odstranite, nechape ze jednou se doma curat muze a podruhe ne.

Žádné čůrací plenky doma. Udělejte v chodbě místo, kousek přehraďte, tam dejte štěňátku pelíšek, hračky a tam bude, když jste v práci. Každé štěňátko než se naučí čůrat venku, tak čůrá doma. Proto se do jednoho kouta dají dát rozložené noviny, které vyhodíte. Tak zamezíte počůrání celého bytu.

Viky: Takhle se cepuje spíš kočka, ne? Pelíšek bych nedávala do chodby, ale pokud není pes veliký, tak na klidné místo někde poblíž paničky v bytě. Pes je zvíře smečkové a dobře vychovaný stmeluje rodinu, pokud je celá složená s pejskomilů: Bez soudržnosti se nic neuloví a nepřežije se, tak to správný pes chápe a z rozvodů/rozchodů je jak známo vedle.. Každý pořizovatel psa by měl vědět také toto. Štěně samotné doma "když jsou všichni v práci" je naprosté týrání a ze psa roste potenciální blb.

NAprostý souhlas s Kat77. Dokonce bych ani nedávala obojek/kšír doma kromě přípravy na procházku. Pes si jej zafixuje s něčím příjemným a dřív bude "souhlasit". Bez debat utírat loužičky, letět ven.

Nechci se nějak dohadovat, zda je pro štěňátko lepší, mít pelíšek někde u dveří v chodbě, nebo někde po bytě. Vše co vím, je vyčtené z knížek, komunikace na cvičáku s ostatními majiteli pejsků, internet. To co zde píši, je jen můj názor. Pelíšek v bytě, kdekoliv nám může překážet, nebo dětem. Pelíšek na chodbě, kde jsou domovní dveře je pro pejska uzemí, které hlídá, chladí se u dveří, není to žádná drezůra, / kočka nikdy neposlechne a dělá si co chce/. Pejsek může chodit volně po celém bytě, lehne si, kde je to pro něj nejlepší z jeho pocitu. Náš pes vždy skončí pod křeslem, kde sedíme, nebo pod stolem. Vaříme v kuchyni je v kuchyni, je všude, kde jsme. Když potřebuji, pošlu ho na místo.

Co na to říká google?
Ale když se nad tím tak zamyslím, ani doma nemá stálé místo, kde by spal. Ač má svůj pelíšek, lehne si do něj většinou jen v případě, že je pokárán, nebo když trucuje. Jinak má dvě oblíbená místa. Pod jídelním stolem a u dveří na balkon. První místo je celkem logické. Stůl mu poskytuje přístřešek a pocit bezpečí, a že je u zdroje něčeho dobrého, také není k zahození.
Dveře na balkon mu dopřávají chládek, protože pod nimi neustále proudí vzduch. Má hustý kožich a teplota, která vyhovuje lidem, je pro něj zřejmě moc vysoká. V létě, kdy z balkonu sálá horko, stávají se jeho útočištěm dveře vchodové. Náš pes je prostě dveřník.
Když pejsek vyje, štěká a demoluje byt, případně se pomočuje pouze za nepřítomnosti majitele, to bývají dost vážné problémy, pro které hodně pejsků skončí v útulku. Může se to vyskytnout i u některých pejsků z útulku, kteří byli v útulku hodní, pokud majitel připustí velkou fixaci psa na sebe zpočátku a pak změní počáteční stav třeba tím, že normálně opět začne chodit do práce. Nový majitel pod dojmem toho, co si vše takový pes prožil a toho, jak je pes šťastný, že má konečně domov, poskytne maximální pozornost a lásku, se psem tráví celé dny, pozve ho do postele a když se pes k němu přimknul, po týdnu nebo později změní pravidla a psa ponechá samotného na zahradě. Pes začne výt, štěkat a demolovat vše, co se mu připlete do cesty. S pejskem je potřeba jednat laskavě, ale nepřipustit velkou fixaci a stanovit jasná pravidla, bude to dobré nejen pro majitele, ale i jednodušší i pro pejska...
Problém se rovněž vyskytuje štěňat, které majitel nenavyknul na samotu. Majitel si vezme pár dnů dovolenou, psa zhýčká pobytem v posteli, protože je mu štěňátka líto, jak kňučí nebo si někde přečetl, že pes je smečkové zvíře a neměl by zůstávat sám, že je to pro něj nepřirozené. Štěně se od páníčka celé dny nehne a po dovolené odkráčí majitel do práce a doufá, že problém se závislostí pejska se nějak vyřeší sám od sebe a pejsek si zvykne. Hodně pejsků to pochopí a zvyknou si, ale stále narůstá počet takových, kteří mají se závislostí problémy. A protože jsou to pejsci, dávají to najevo po psím způsobu. Začnou kňučet, ničit věci nebo důsledkem stresu močit a defekovat po bytě.
Je velmi důležité psa před tím, než ho ponecháte samotě, důkladně vyvenčit a utahat. Pokud jste si jisti, že pes má dostatek pohybu a zaměstnání a nezlobí doma čistě proto, že se nudí - musím poznamenat, že toto bývá nejčastější příčinou, zkuste psa zbavit jeho chorobné závislosti a strachu ze samoty převýchovou. U zvláště úporných případů závislosti lze po poradě s veterinárním odborníkem doplnit převýchovu i léky, které psa zklidní.
Číhat za dveřmi a pak vtrhnout dovnitř, když jste slyšeli psa výt a zbít ho, není řešením a není to ani dlouhodobě účinné, většinou pes začne provádět nežádoucí činnost po chvíli opět, navíc z majitele projevuje strach, když se vrátí.
Další pes by mohl problém zkomplikovat tím, že by například vyli oba dva, i to se, bohužel, stává. Většinou je však druhý pes řešením účinným jen tam, kdy pes byl na druhého psa nebo kočku zvyklý a ten uhynul. U ostatních psů je lépe druhého psa pořizovat až po převýchově a odstranění tohoto problému, aby vám místo jednoho psa doma nevyli dva.
Principem převýchovy je opět behaviorální desenzibilizace, o které jsem již hovořila v kapitole bázlivost, tedy vystavení psa situacím, které u něj vyvolávají strach nebo úzkost, aniž by se bál. Po dobu převýchovy však opět nesmí být vystaven traumatizujícímu podnětu v plné intenzitě, tedy je zapotřebí, aby kromě krátkých úseků, kdy psa navykáte na samotu, sám nebyl, jinak opět můžete začít od začátku. Jde o to, učit psa být sám - nejprve tak krátce, aby to nevyvolalo strach a postupně prodlužovat dobu samoty.
Psovi nedovolte spát ve vaší posteli a všude vás následovat. Já vím, že je to příjemné, ale po dobu převýchovy si to musíte odpustit, zvyšuje to psovu závislost na vás. Před zahájením převýchovy musíte důkladně nacvičit povely Zůstaň! a Na místo! Je důležité je nacvičit v klidu, aby je pes nespojoval s vaším odchodem. Naučte psa na odloženém místě a že za dobré provedení cviku je odměněn hračkou nebo speciálním pamlskem, které jindy nedostane, jen po tomto cviku a když má být sám. Postupně se od psa vzdalujete, když cvik zvládá na pár metrů, zkuste přejít do místa, které je pro psa od vás lehce přístupné, ale kde na vás nevidí, jen vás může slyšet a trénujte povel Zůstaň! Psa vždy chvalte za nevzdálení se z místa. Když se vzdálí, netrestejte ho, ale odeberte hračky a pokroutky.
Potom zkuste odejít na velmi krátkou chvilku z bytu, ale jen na tak dlouhou chvilku, kdy pes nespustí nežádoucí chování, i kdyby to bylo pár vteřin. Můžete nechat zapnuté světlo, rádio či televizi. Při nácviku jednotlivých krátkých odchodů doporučuji zařadit mezi ně hru, procházku nebo krmení, dokud se pes opět zcela neuklidní. Před odchodem se se psem nelučte a při příchodu se s ním nevítejte. Prodlužujte dobu samoty velmi zvolna a orientujte se podle míry stresu psa - sledujte, zda vás přehnaně nevítá po příchodu nebo neprojevuje známky strachu před vaším odchodem. Nedá se předem říci, jak dlouho se pes bude samotě učit, některý pár dnů, jinému to trvá i pár týdnů. Obrňte se trpělivostí a vytrvejte.
Obrátila se na mne paní s fenou, kterou měli od štěněte se žádostí o pomoc při nalezení nového domova pro fenu. Fenka nemohla být umístěna v kotci, který demolovala a navíc vytrvalým štěkotem velmi rušila sousedy, byla tedy v bytě, kde se pokoušela prohrabat stěnou, takže po každém návratu majitelů z práce je čekal byt, který vypadal jako oáza v kamenolomu. Majitelé byli na fenu velmi fixovaní a byli ochotni se podrobit s fenou převýchově. Z rozhovoru s nimi vyplynulo, že problém se dostavil až po dlouhodobé nepřítomnosti paničky během vánoc a postupně se zhoršoval a prohluboval.
Paní si vzala dovolenou a dle instrukcí trénovala poslušnost a později odchody a příchody po minutách, které prodlužovala. Po 14 dnech pes vydržel sám již 20 minut. Když se za 4 týdny dostali přes kritickou hodinu, bylo vyhráno, fena se uklidnila a začala bez problému snášet i delší odchody rodiny. Při zvykání jí pomohlo zapnuté rádio a přítomnost kočky v pokoji, kde se nacházela. Protože se jednalo o křížence loveckého psa, začala ho panička také mnohem intenzivněji zaměstnávat, v okolí našli možnost navštěvovat coursing. Pes i rodina mohli zůstat pohromadě, což všichni zúčastnění včetně mne s úlevou uvítali.



Můj pes : Chování :