Jezevčice, co s ní

Babko, já bych potřebovala pár facek, a to v první řadě. Na cvičák nepůjdu, protože nejsem pejskař a mám takový docela zvláštní život. Já se k tomu nepřinutím, já se Ti přiznám, mně to nebaví. Já nechci tu Kesynu cvičit, nemám na to psychicky, jsem srab, nebo jak chceš. Stahovacím obojkem ji také trápit nebudu, ani na to nemám sílu. Ale jsi moc hodná Babko, protože ses mi snažila pomoci. Já jsem udělala blbost, už to říkám po několikáté, ale holt jsem tu koninu provedla a vzala si pejska, ačkoliv k tomu nemám nejmenší předpoklady. Jsem blbá a byla jsem nezodpovědná. Ale má se u mne dobře, to se spíše nemám já dost dobře u ní trápí mě, je to tak, jak říkáš. Dobře ví, že se jí nic moc nestane. Má ze mne prču. Ví, že když udělá ten svůj kukuč, tak se "zlomím". Já bych si tak ráda nafackovala... Ale nikdy to nevzdám, do útulku ji nedám, prostě jsem se angažovala. Co jsem si nadrobila, tak taky musím sníst, tomu už mne život naučil ve všech směrech. Ahojky Suzy.

Tak a ještě mi zbyly dvě zelené hokejky, tak je prostě mezi vás rozdělím, jako poděkování.

Také jsem si všimla, že někteří mají už hokejky od jiných rádců, tak to vezmu tak, jakbych je přidělila já a dám těm, kteří nemají.

moje milá Mařenko, je to kříženec, já se ve psech moc nevyznám, ale od té doby co ji mám, tak koukám kolem sebe a nyní vím, jak vypadá opravdový jezevčík. Něco v ní z jezevčíka určitě je, ale je to hóóódně vzdálené. Já ji mám ráda, to Tobě nemusím vysvětlovat, ale když ona je fakt nezvaladatelná. Tak dobře, když myslíš, tak já tu klec pořídím, ale mám takový vnitřní pocit, že bych udělala lépe, kdybych jí dala tu boudičku do altánku, neboj, já jsem doma stále, , kromě toho, když musím na nákup, nebo k přátelům na návštěvu. V každém případě bude dnes poprvé venku, jsem zvědavá, co bude zítra ráno. Přiznám se Ti, že mám postel plnou písku, všechno jsem tolerovala, protože jsem si vzala já, ale fakt mi orvala dneska tu tapetu, kterou už ani neseženu. Nic jsem jí neudělala, jen je prostě venku. Koukám na ni a prochází se kolem altánu, jakoby se nechumelilo. Také je dnes docela teplo. No, budu informovat. Pa, Suzy.

Viky, vodítko přehryzne okamžitě, mám okousanou násadu od koštěte, od vidlí, na zahrádce jsem nechala nějaké tyčky od rajčat, všechno překousané a nanošené před vchodové dveře. Rozkousané plastové květináče, ani nevím, odkud je vytahuje, nemůžu nikde nic nechat, okamžitě to zlikviduje. Není vystresovaná ona, ale já. A to mi věř, snad už mne záš natolik, že víš, že bych nekecala. Jak už jsem psala, nemám mezi obývákem a ložnicí dveře, nemohu jí zabránit vlézt mi do postele, to bych ji musela celou noc vyhazovat a nespat. Přála bych bych vám ho všem vidět, jak se chová. Není vystrašená, věřte mi to, spíš mám pocit, že se mnou cvičí ona, ne já s ní. Vynadám jí a ona schlípne, kouká jako neviňátko, ale po třech vteřinách začně hopsat jakoby se vůbec nic nestalo. Já už nevím, jak bych to vysvětlila. Čumí na mně a v jejích očích vidím, že mi říká, "já nic, já muzikant". A také jsem se chtěla zeptat, proč pořád krade kočičí hovínka, a nosí mi je na kanape? Já už teď stojím u kočky a když udělá hovínko, musím ho okamžitě vyndat. A myslíte si, že nemám nic jiného na práci, než hlídat, kdy se kóča vykaká, a já byla rychlejší než Kesy? To ona si udělala otroka ze mne. Ach jo. Své místečko, ona má svá místečka všude, kde se jí zamane. Rajtuje s pískacím balónkem jako divá, nebojte se není to ona, která je vystresovaná, ale já.

Jo, a ještě jsem zapoměla. Sama zavřená! Vždyť já jsem neustále doma, dojdu si na nákup, to trvá hodinu a když jdu na návštěvu, tak to jsou dvě a ne každý den. A jak to dělají lidé, co chodí do práce?

Viky, tak dobře, vzala jsem ji domů, ale dnes ji do postele nevezmu. Říkáš, že by jí byla zima, ok., Ty víš, že si také kladu tu samou otázku, ačkoliv dnes je docela hezky, ale to není podstatné, jde o princip.Já nevím jak se mám zachovat. Ale neboj, já vydržím hodně. To s tůjkama chápu, protože mi dnes vyrvala tříletou a krásnou dřevitou pivoňku, ani jsem o tom nepsala. Víš, já jsem z toho nešťastná. Tu pivoňku jsem opatrovala jako oko v hlavě, věř mi, že jsem si ji hned dovolit nemohla, byly jiné priority, a ona mi ji dneska vyrvala. Jenom doufám, že snad něco zbylo v zemi a že to na jaře obroste. Já vím, jak to myslíš, neboj, proto ani nemám vztek na toho psa, ale na sebe. Já si pro něho došla, musím to nějak vyřešit, musím. Papa, Suzy. A o psa se neboj, to se spíš boj o mne.

Ahoj Des, jsi hodný, že jsi na chvilku pomyslel na mne, jak to zase prožívám já. Ale do útulku už ho nevrátím, nedokázala bych to. To, co mi radíš Ty, mi také radil můj syn, jenomže já neposlechla a v impulsu z bolesti, kterou mi způsobila ztráta všech mých kočiček, jsem pádila pro pejska. Je to moje vina a za chyby se platí. Ale díky. Suzy.

Ahoj Hm, udělila jsem Ti poslední hokejku. Já vím, já vyhubuji, já vykáži, ale ona má ze mne stejně prču. Ta zvířata jsou chytřejší, než si myslíme. Teď tady oba dva, tedy Kesy a kocourek vandrovník, spokojeně vychrupují a je jim nekonečně jedno, co se kvůli nim právě odehrává na poradně. Ale přiznám se, že pohled na ta zvířátka mne naplňuje štěstím a pohodou, kterou vyzařují. Zítra bude samozřejmě zase nějaký "mazec", ale dneska bude spát Kesy na chodbě, do postele ji nepustím. Když já to tu mám tak divně zařízené. V chodbě mám ta provrtaná dvířka, všechno z dohledu, ale mám holt ještě ty tapety na stěnách. Spoléhám na to, že pes není kočka a v noci nevidí, tak snad nebude drápat.

A ještě se mi z ničehož nic vybavila vzpomínka na Formanův film, "Hoří, má panenko hoří", ten film mne provázel celá dlouhá léta v cizině, a byl mým útočištištěm a duševním poutem k mé vlasti. Nakonec příběhu, když si lidé vykradou tombolu, jeden z hlavních představitelů říká: "Přátelé, nepodceňovat lidi, lidi nejsou tak hloupí! Oni dobře vědí, že když si to rozkradli, tak že to nemohou vyhrát" A zrovna to samé si říkám o zvířatech! Přátelé, nepodceňovat zvířata, oni nejsou tak hloupí... Teď jde asi o to, kdo z nás to vyhraje... No, trochu jsem si poslední repliku upravila do svého příběhu. Ahojky všem Suzy.

Ano, také už jsem přemýšlela o tom polystyrenu, zbyl mi tady po zateplování zdí. A seno také mám. Loni jsem tím tu boudu vystala kočkám a krásně tam chrněly. Ale slzy neroním, spíš se vztekám a pak se tomu směji. Nemám brekavou povahu. Já si dovedu představit, jak se o svou bíglici staráte a jak všechno umí. Vy jste holt ten pejskař, což já o sobě neříkám. Mám kamarádku, ta má také psa, už třetího. Tamti umřeli na stáří. Pes jí zezačátku doma čůral, i když s ním ven chodila na procházky, teď už ho má třetím rokem, pes už myslím nečůrá, na cvičák s ním nechodí, jen na ty procházky, a pejsek je spokojený. Když tam přijdu, vítá mne, a pak si mi lehne za záda a tam leží třeba dvě hodiny. prostě celou tu dobu co tam jsem. Je to nějaká rasa, nevím jaká, ale musí s ním chodit k holiči. Ale není to ten prťavec s mašličkou, je tak velký, jako moje Kesy a tje béžová. A ten pes, co měli předtím, tak ten zpíval na jednu určitou desku úplné árie. Nikdo jí to neučil, najednou si všimli, že jakmile si pustili tu desku, ten pes začal zvláštně kvílet vysokým hlasem, a když to zkončilo, pes ustal také. Když jsem to viděla a slyšela poprvé, byla jsem naprosto unesena. Jmenovala se Áda a tu jsem tedy já hodně obrečela. Víte, já vím, že to myslíte dobře, ale nejsem přesvědčena, že všichni psi potřebují cvičák, aby byli spokojeni. Ona zase tak neposlušná není. Když jí řeknu čekej. Sedne na zadek a sedí, to uměla hned. Nesedí na něm věčnost, ale sedne si. Když jí řeknu místo, tak na své místo skočí, nezůstane tam dlouho, jen pár vteřin, ale poslechne. Když si uvědomí, že přestřelila, stydí se, je zkroušená, ale trvá to také jen chvíli. Když je venku, stačí zavolat jednou, a okamžitě přiběhne. Její problém je, že prostě trhá a trhá. A to s tím balónkem, házela jsem jí ho alespoň půl hodiny, byla udýchaná jako lokomotiva, pak jsem šla na ten nákup, zavřela ji do chodby, protože to bylo zezačátku a já měla strach, aby neutekla dírou v plotě a po hodině mi rozervala na co přišla. Víte, on je každý pes jiný, jako jsou lidé a žádná šablona na to neexistuje. Tak díky za laskavou radu, Suzy.

No teda Cituš, to tedy koukám! Ta moje úplně přestala trhat. Představ si to! Ničeho si nevšimne. A to jsem kvůli tomu založila i tuto otázku. Počkej, já ji vyfotím a pokusím se to přeposlat...

posílám foto.

Ahoj Gerapo. Nemám žádné malé děti, Kesy se mně nebojí, to se bojím já, co zase provede. Přečtěte si, co jsem psala výše. Já vás snad všechny pozvu ke mně domů, abyste viděli, kdo je vystresovaný. Trpúělivá jsem a chápavá, provrtala jsem si nábytek šroubkama, aby nemohla otevírat dvířka, tak m i servala tapetu. A kdybyste viděli, co všechno už stihla rozšmelcovat venku, na zahradě. Ono se to hezky říká, odejděte nejdřív na pár minut a pak se vraťte, ale já jedu na nákup, a taky musím nějak žít, a mám svou práci, nemám čas, abych si odcházela na chvíli s kolem jakoby na nákup, vrátila se, čekala a zase vyjížděla znova. To bych byla za chvíli já v Bohnicích a pes stejně v útulku. Ale jsi hodná, snažila ses pomoci. Ale takhle to určitě nejde. Suzy.

Ahoj stařenko, díky, já vím, že to myslíš dobře. Já ji do útulku nevrátím, to je samozřejmé, i když jsem byla včera na mrtvici. To je právě ten problém, ona to dobře ví, že jí vlastně z mé strany nic nehrozí. Ale stejně budu řešit způsob, jak ji nechávat venku. Ne na stálo, ale když odejdu. Bude to muset vydržet. Dala jsem jí do altánu dřevěnou boudu, vystlala huňatým koberečkem a uvídíš, že ho vytáhne ven a rozcupuje namaděru. A nemysli si, že ze mne bude mít hrůzu. Já mám pocit, že ví dobře, že se jí stejně nic nestane. Přes den jsem jí ukazovala rozedranou tapetu, tichým halsem jí povídám, "vidíš co jsi udělala?" A ona na mne udělá smutný a chápavý kukuč a odloudá se na křeslo, kde spokojeně zalehne a odtamtud mne chvíli pozoruje smutnýma očima. Po pěti minutách seskočí a začne honit a muchlovat kotě, které mi domů přivandrovalo předevčírem. Právě teď jsou oba dva na tom křesle, stulení do klubíčka. Kotě vrní, Kesy dělá že spí.

Stařenko, nestraš, ještě abych měla takto rozjívená vnoučátka! No a to s tím Tvým pejskem, to já velice dobře chápu, mám stále tu starou Mícu, kočku, ta je venku a přijde domů, a kam asi jde? No rovnou na svůj záchod a vykadí a vyčůrá se tam. Ale to je kočka a jde na své místo. Taky tomu nerozumím. A taky musím písek neustále kupovat a měnit. Teď tady mám toho malého přivandrovalce, jenomže Míca si usmyslela spát v kočičím záchodě, on obchází kolem a ona prská, nechce ho tam pustit. Udělala jsem mu jiný, ale on chce do toho jejího. Já už se z těch zvířátek asi zvencnu. Pa Suzy.

Aha, tak to já nevěděla, že když chce ven, tak to dává nějak najevo. Je pravda, že se mi najednou začne motat pod nohama a doráží, no já ji nakonec otevřu dveře ven, protože bych se o ni přerazila. To je právě to, já nikdy psa neměla, jen v dávných časech, na vesnici, to jsme měli Barika, uvázaného u boudy. Je to už padesát let a tak to tenkrát bylo. Psi byli jen na vesnicích, v bytech se žádní miláčkové asi nepěstovali. No nevím, tvrdit to nemohu, ale i když, tak těch lidí bylo hodně málo. Dneska má psa snad každý. A vím, že mají i obrovské psy v bytech o čtyřiceti metrech čtverečních. Jdou do práce a pes tam blafe. Mám jednu kamarádku, bydlí v paneláku v pátém patře, a ve třetím je zavřený takovýto velký pes. Bydlet bych tam nechtěla a té majitelce bych dala pár facek. A právě ty bych také nejraději uštědřila sobě. Byla jsem nezodpovědná, já to vím. Já vím, že je báječná, a jak je hezká. A chytrá je asi hodně. Protože už dva dny spí v té chodbě. Včera už si všimla, že je u dveří klika, kterou se dveře dají otevřít. Dala jsem jí její dečku do chodby a zavřela. Po chvilce začala vyskakovat na kliku a snažila se ji zmáčknout. Pozorovala jsem ji přes tu zrnitou skleněnou výplň. Když už se začala na to i rozbíhat, aby vyskočila výše, tak jsem otevřela, přísně se na ni podívala a důrazně řekla její jméno. Schlípla a provinile se uložila na kobereček. A pak už byl klid. Uvidíme co vymyslí dnes večer.

Fran, Vy to asi nevíte, ale já si vzala pejska ze smutku, že mi během jednoho měsíce, asi tak, na silnici přejeli všechny kočičky a mně z toho smutku asi přeskočilo. Přestala jsem uvažovat normálně a letěla pro pejska. Bylo mi příšerně smutno, brečela jsem, nespala jsem a kočky už nechtěla. proto ten pejsek. No a nakonec mám stejně ještě to nové kotě, co ke mně doputovalo minulý pátek.

Mari, nehraju. Já si hrát se psy neumím. Musí se unavit sama. A když mi budete psát, že si musím neustále s psíkem hrát, tak se z toho zvencnu. Tak ať tedy raději trhá. Budete mít pravdu, nudí se a je to bezva pejsek, jen já stojím za prd. Ale co mám tedy dělat, když už jsem si ho vzala? Tak já už raději nic psát nebudu. Vidím, že vina je na mně. Já to ale říkala, já jsem samotář, někdy nemusím s nikým ani promluvit, vystačím si sama se sebou a vlastním vnitřním životem, to ten pes nemůže samozřejmě pochopit. Proto jsem milovala kočky, taky mají svůj život, nevyžadují hry, opatřím je jídlem a když chtějí pohladit, pohladím. Ale nemusím jim donekonečna házet žádný balónek a nemusím je cvičit, ani venčit. Mají svůj život, do kterého nezasahuji. Promiňte mi, uvědomuji si, že jsem udělala chybu. neměla jsem si pejska brát. Neustále to opakuji, vím o své chybě. A už budu mlčet. Stejně tím nic nevyřeším. Leda, že by někdo z vás měl zájem o hezkého, chytrého pejska. Přijeďte. Když budu vědět, že je v dobrých a hlavně kompetentních rukou, tak ho ráda někomu dám.

Díky Pajars, já ji teď zvykám na tu chodbu. Zatím tedy v tomto momentě chrní na gauči, v objetí s kotětem, Já bych je takhle i nechala celou noc spolu, jenomže já nemám ty dveře do své ložnice a jakmile tam vejdu, okamžitě racají se mnou a lezou do postele oba dva. postel jsem si už převlékla, měla jsem ji plnou písku z jejích tlapek. Přece ji nebudu každý večer koupat, to už raději vylezu na půdu a hodím si tam mašli. A pak, nemyslete si, že se vyspím.Je to horší než chlap. Tlačí se mi na záda, oddechuje do ucha, až jsem z toho zpocená, nebo si mi lehne na nohy, že se ani nehnu. A když ji vyruším, protože mám křeče, tak mi další půlhodinu pochoduje po těle, než si ulehne v ta samá místa. Je malá, ale je dost těžká na těch mých nohou.

Ahoj Hm, tak teď jsi určitě trefila hřebíček na hlavičku. Pejsek je asi neslučitelný s mou povahou. Já nehledám a hlavně nechci ničí vděčnost, to mne obtěžuje. Jednám někdy impulsivně, většinou se nechám ovládnout nějakým vnitřím pocitem. To pak dokážu i horu přenést. Ale když už ji přenesu, postavím ji na její místo, a jdu dál. Proto jsem se asi tak dobře snášela s kočkama. Velice dobře vás všechny poslouchám a uvažuji o všem, co se mi tak hezky snažíte vysvětlit. A čím víc toho je, a je to logické, láskyplné a rozumné, tím víc si uvědomuji, že to bude pro mne obrovský problém. Jsem prostě jaká jsem, s tím už težko něco udělám. Každý jsme nějaký. Říkali jste, že má pejsek pochopit, kdo je v domě pánem. Tak tedy Kesy bude muset pochopit mou povahu. Nebude jí u mne špatně, já jí ubližovat rozhodně nebudu, ale určitě se jí nedokáži věnovat tak, jak píšete, že se to musí. Bude to holt těžké, pro nás obě, ale myslím, že si na sebe vzájemně nakonec zvykneme. ono nám totiž nic jiného nezbývá. Bude z ní "divný pes", o mně se taky říká, že jsem divná. Bude to dlouhá trasa, ale pevně věřím, že ji to taky přejde a že se pomalu zklidní. Ale budu se snažit dodržovat ty nejhlavnější zásady, kterým jste mne naučili.

Díky babko, já jsem přesvědčena, že tomu tak nakonec bude. Máme na tom obě dvě eminentní zájem. Ono to jde tšžko vysvětlovat takhle na papír, ale někdy lituji, že tady nemám někde nějakou kameru, aby to všechno snímala. Ale největším zvířecím pánem, je tady moje stará,tlustá Míca. Před tou Kesynka hezky couvá pozpátku, nebo čeká, až s ní půjdu do kuchyně i já a Mícu obezřetně obloukem obejde. Největší legrace je, když jim dávám jíst. Každé zvíře má svou misku, ale napřed přijde Míca a zkontroluje, co je v ostatních miskách, když to zjistí, tak se rozhoduje, vezmu ji a posadím k té její, začne jíst, mezi tím hopsá ten kocourek a ochutnává ze všech misek, Míca vrčí temným hlasem, jako nějaká příšera, Kesy stojí nerozhodně a čumí na mne, takže je jednoho po druhém posadím k vlastní misce, začnou jíst, ale na Kesy je vidět, že si myslí, že ty kočky mají něco lepšího. Takže to dělám tak, že jim mezi jídlem prohodím misky i s obsahem. Kesy dám to její do misky Mícy a Míce do misky Kesy, to jsou spokojené. Asi už ty misky rozeznávají a žárlí na sebe. Kotěti je to fuk, to je na tom nejépe, protože zatím-co já manipuluji s miskama, on zblajzne to svoje a pak se ještě přifaří ke Kesy. K Míce ne, tam je to nebezpečné a ono to dobře ví. Já opravdu věřím, že se ta jedna jezevčice zrzavá do jara zklidní, protože pak začnu pracovat na zahrádce a začne mi to tam růst, takže se dost bojím, jak to její ničení bude pokračovat. Tak zatím pa, zdraví Jozefčice, Suzy, Šery a Míca.

Arwi, díky, já ji také sleduji, když je venku. Vůbec na ní není vidět, že by nějak strádala, ona v jednom kuse šmejdí kolem dokola a já ji také puštím domů, ale ona sama chce za chvíli zase ven. V noci tedy spí na chodbě, ale jakmile ráno vstanu už maže ke dveřím. Boudičku tam má v tom altánu, takže si tam může zalézt. Ještě jednou díky za odpověď a názor na věc. Suzy

Limetko. Klec už neřeším, protože jde Kesynka hezky na zahrádku, zrovna tam teď tam dovádí. Nádherně to snáší. Sice neustále loví ty květináče, ale s tím už jsem se smířila. Vy asi budete mít nějakého mazlíčka bytového, kterému se nanejvýše věnujete a cvičíte si ho. Takového pejska já nemám. Ta moje je dryáčnice, ale jsem si jista, že z toho vyroste. Je jí tady určitě lépe, než v tom útulku. Bude z ní holt pejsek venkovní a vesnický puňta. Cvičit ji nebudu, protože jsem si ji kvůli tomu nebrala. kdybych byla bývala věděla, že se pejsci musí cvičit a chodit s nima na cvičák, tak by v tom útulku ta chudák Kesy seděla v kleci ještě teď. Já ji odtamtud vysvobodila, má tady zázemí, jídlo a má svůj prostor, ze kterého ji nikdo nevyžene. Je radostná a není na ní vidět nespokojenost. To je spíše vidět na mně, když mi tady něco rozerve . Ale díky za odpověď. Suzy.

Jo, a když už jsme u toho, tak zrovna včera v noci mi proběhlo do chodby také to kotě, a já si toho nevšimla. Ráno mne probudil rambajz, vyletěla jsem a oni si s Kesynkou po krásné noci začali hrát. Na chodbě mám mimo jiné kytky, veliký fíkus. Je to strom. A kvůli kytkám tam mám kbelíky s dešťovkou a tak se milé kotě vyšplhalo na ten strom a huplo rovnou do toho kýble. To bylo radosti. Kotě vylítlo, Kesy skákala jako pominutá a já chtěla tu spoušť vytřít, ohnula jsem se s hadrem a špatně si vypočítala prostor nad zády, tam leží přes skříňky prkno, na kterém je ibišek jako hrom, no a ten jsem zády nadzvedla, shodila ho a roztřískala květináč. Hlína, voda z kýble, mokré kotě, já mokrá a špinavá, a mezi tím Kesy, radostně poskakující. Tak nevím, jestli by mi na tohle dali ve cvičáku nějaký mustr.

To jsem ráda babko, že tě to rozveselilo, i já se teď směju, ale v ten moment jsem byla na "vyvraždění neviňátek". Papa Suzy.

Viky, samo, že se nezlobím! Ale bohužel, nebo vlastně bohudík, jsem nikdy neměla jednotvárný život. To se k mé povaze jaksi nehodí. Jenomže už jsem zestárla a taky zmoudřela, což přesně očekávám také od Kesynky. Proto mám pro ni pochopení, ja mladá a řádí jako "černá ruka". A neboj, to není můj styl, mít neustále naklizeno, všechno hotovo včas a HLAVNĚ, nikdy nic nenajdu na svém místě! :D. Ono se ne nadarmo říká, že "vrána k vráně sedá, rovný rovnýho si hledá". Kesy je mi dost podobná. Taky má tvrdou palici. No a teď ještě to kotě. Kesy už chrní na té chodbě, ale od té katastrofy s květináčem, dávám sakra bacha, abych je tam nenechla oba, takže mám každé ráno tak kolem páté hodiny ranní, kdy bych ještě ráda spala, nárok na důkladnou očistu kočičím drsným jazýčkem, kterým mi pečlivě olizuje celý obličej, hlavně se mi chce dostat do pusy, proč, to nevím, a snaží se mi asi vykousat blešky, protože mi urputně žužlá nos. Nemohu nic dělat, musím to vydržet. nemám kam ho zavřít, nemám tady ty dveře a do chodby, jak jistě chápeš, tam už teprve ne. Takže se ho snažím odstrkovat, ale to je marné. No já pak už nemohu zabrat a tak koukám na kotě, které když skončí s mou očistou, začne si omývat prdelku tím samým jazykem a za chvíli jde zase na můj obličej. Asi má pocit, že na něho koukám proto, že mu to závidím. Tak prskám, protože mi fakt strká svůj jazýček přímo do pusy. Nevím co ho na tom tak strašně baví. Takže já mám o zábavu fakt postaráno. To kotě to dříve nedělalo, když s námi totiž spala ještě Kesy, tak si to dělali vzájemně a mne nechali na pokoji. Jenomže kotěti jsem teď zbyla v posteli jenom já, tak tu jeho péči, holt musím vydržet. Tak zatím ahoj a když zase něco bude, tak podám raport. Suzy.

Cituško, hurááá, tohle je přesně "vono"! A teď si v té změti představte dvě kila mouky, nějaké těstoviny a láhev olivového oleje! (mám dlaždice a ona tu láhev shodila z té první poličky a ta se nakřápla a pomalu z ní olej vytékal) A to je potom prča k popukání . Tohle znám! Ta moje, je taky už moje, ale raději bych byla, kdyby tohle nedělala.

ten váš obrázek, ten se mi děsně líbí, , budu se na něj chodit dívat, až zase ta moje něco provede, abych si uvědomila, že v tom nelítám sama. Dííííky moc, Suzy.

Cituško, normálně bych ani neměla odpovídat. Zepsuli mne tady a skoro vyhostili, ale nedá mi to, vůči Tobě. A musím Ti odpovědět. Podle mne, to tu mou Kesy přejde věkem. Já ji dávám všechno možné ke kousání, ale ona má nejraději to, co jí nedám. Je to jako u lidí, mají nejraději to zakázané. A lumpárnám je bohužel neodnaučíme. Ani lidi, ani psy. Papa Suzy

Lotko, díky, mluvíš mi z duše! Tapety jí ukazuji, pokaždé zatáhne ocásek a mašíruje co nejdál. se sklopenýma ušiskama. Ví to moc dobře, a ne že ne, jak mi tady někdo psal. Pappa Suzy.

Riky, Riky, tak to jste mne teda nepotěšila. Já se také divím, proč neúnavně vyhledává plastové květináče, už jsem zatarasila i vstup do míst, kde je uschovávám, ale ona pokaždé nějaký objeví, kde je bere, je mi záhadou. nejhorší je, že je přinese rovnou na schody, přímo před mé vchodové dveře a tam je cupuje. Kolikrát ani neotevřu, protože se úlomky zašprajcují pod dveře. Nebo někde najde kus dřeva a ten taky přitáhne před dveře a tam to hryže. Kdybyste věděli, co všechno jiného a povoleného má na hryzání, ale to ji nebaví. Naštěstí nevyje, trochu štěká, ale moc ne. Snad ji to z ničeho nic nenapadne. Já ji výt určtitě učit nebudu, a tady v blízkosti žádný pes nevyje, že by to od něho odposlouchala. A pak, já jsem stále doma. Nechodím už do zaměstnání, jenom na nákupy a tak. No, uvidíme, jak to bude dál. Stejně už tu je, ta jedna bestie trhavá. Teď dřepí jako mílium na gauči a tváří se: \já nic, já muzikant\. Tak papa, Suzy.

Stařenko, Ty jedna srandistko. Takže úlovek! Papap Suzy

Cituško, bože, já mám tu samou! Jen je o něco světleší. To je přesně ta má potvora! A přesně takhle to "cokoliv" tahá! Co budeme dělat, holka zlatá?

Cituško, kdybys viděla, jak tady teď spí s tím kotětem, tak bys tomu neuvěřila. Ten pohled je nádherný, musím se už konečně naučit s tím foťákem. To byste se pobavili. Ale jakmile půjdu do postele, tak se mi tam tam ta dvoučlenná banda nahrne, a to fakt nejde. Takže i když s lítostí, musí Kesy do chodby a já zase musím vydržet neustálé vykusování blešek, o kterých je kocourek přesvědčený, že je mám, a že je musí zlikvidovat. Tedy vychovala jsem už několik koťátek, ale takového jsem ještě neměla. Každé ráno mne probudí, nedá se odehnat, prostě mi žužlá kůži na krku, slintá u toho strká mi jazýček do pusy a do nosu a usilovně mne pucuje. Ne pět minut, ale třeba i hodinu, prostě dokavaď nevstanu. Tak papa Suzy.

ahoj Cituško, posílám taky fotku té mé "zrzavice", i s koťátkem papa Suzy

no já se snažím poslat tu fotku

HURÁ POVEDLO SE!

Ahoj Viky. Ano, jsme v pohodě, já jsem sice samá blecha, ale jinak OK. Už jsem učinila opatření. Pejskovi obojek, byl pěkně drahý, prý na sedm měsíců, ale drbe se ta potvora dál, a kočičákovi ampuli za krk. Z kočičáka blechy vypadly do mé postele, tak ten je asi v poho, ale já a pes, my se drbeme dál...Celkem investice 780kč. A že prý to je ještě levné. Tak nevím...

Ahojky Pt. díky za pochvalu. Ano, pelíšek se zvířátky. Od nich hrozí tak maximálně ty blechy. Ale určitě ne zloba a další lidské nepříjemné vlastnosti. Já mám zvířata ráda a snažím se ze šech sil, abych se jim alespoň trochu vyrovnala... Jsou bezelstní, nejsou poháněni závistí. Jsou vděční za pohlazení a někdy ani to nevyžadují. Kam se ně hrabem...my lidé, omezení přízemními touhami po majetku, po sexu, po moci, po uznání a tak dál...Ale to jsem se zase rozpovídala, viď.

Cituško a ostatní dobré holky, co už se mezi sebou známe a víme, co jsme "zač" a jak jsme utvořeny vnitřně. Tak pro Citušku, komentář k nové fotce. Ta Tvá "zrzavice" je nějaká ušlechtilá, jak se umí tvářit, a jak si lebedí na kanapátku. Kráááásná fotečka. Ta moje momentálně něco řeší, sedí a děsně přemýšlí. Asi nad účinností toho obojku, což já taky. Dnes tady napadl sníh, trochu, ale děsně se jí to líbilo. Pozorovala jsem ji z okna, jak v něm radostně ryla. Vzala jsem kotě a chtěla ho šoupnout také ven, aby se spolu vyřádili, ale nedalo se hihi, to je takový mazel rozmazlený. Půjde na na "vykulkování", já o něj nechci přijít. Je děsně upovídanej a strašně zlobí, ale přináší mi ta zvířátka hodně radosti do života. Mám zamrzlou vodu, není to žádná sranda, ale tak nějak mi to ani nevadí. Vím, že přijde jaro a že to zase roztaje. Tak Vás holky moje všechny zdravím ze svého domečku u Labe a jakmile se mi podaří udělat nějakou hezkou fotečku, pošlu. Teď už to umím. Vaše Suzy.

A ještě! Jak má ta Tvoje toho králíčka, tak takhle to vypadá s kocourkem, když si ti dva spolu povídají...