Jak přežít výčitky svědomí při úmrtí psa

Maruško, to je mi hrozně líto, ale rodina má pravdu. Pejsek už odešel za duhový most a věřím že prožil krásný život, plný lásky. 13 let je krásný věk, kdyby dostal teď injekci na zklidnění srdíčka, za měsíc by jeho odchod mohl přijít náhle, nečekaně a během pár minut. Zemřel doma, mezi svými. Nevyčítejte si to.

S tou veterinou. Víte, mám psa epileptika. Kdybych ho při záchvatu vzala na veterinu, bude se stresovat v autě, pak u veterináře a zklidnění by přišlo až při nástupu léků. Já nikam nejezdím, pejska vezmu do přítmí a hladím a uklidňuji. Většinou záchvat do dvou, tří minut odezní sám. Nevylučuji to, že až bude starý a dostane záchvat, může se stát, že po třech minutách neodezní, ani po pěti a než veterinář dojede, nebude už Tobísek mezi námi. Může se to stát a vím, že to bude v tu chvíli hrozně bolet. Vyčítat si to snad nebudu, těžko říct. Zatím vím, že tohle je pro něj nejlepší.

Marie, myslím, že je dobře, že pejsek dodýchal doma. Kdybyste volala veterináře, chtěl by, aby jste s ním přijeli, pro pejskův organismus by to byla zátěž a stejně by při převozu trpěl a navíc by byl ve stresu, třeba by cestou zemřel. Skonal v okruhu své rodiny. Buďte klidná, dopřáli jste mu pěkný život,zachránili mu několikrát život, co by za to jiný psík dal. - stařenka

Souhlasím s Mařenkou i Stařenkou.A moje rada?Až to trošku přebolí,pořidte si jiného pejska.Co třeba pomoci nějakému chudáčkovi,co čeká na hodného člověka v utulku?Pejskovi by jste pomohla a vy by jste trochu přišla na jiné myšlenky.

Nic si s toho nedělejte zkrátka skončil jeden psí život. musel jsem nechat také uspat našeho jezevčíka, ale chtěl jsem to nechat udělat doma , paní zvěrolékařku jsem dovezl a nechahal jsem ho uspat doma(nádor v tlamě) a řekl jsem už nikdy kvůli tomuto konci psa. a utekl necelý měsíc dcera přivezla štěně jezevčíka (hrozný grázl) ,ale je zas náš . A proto radím pořiď te si psa nového a jen vzpomínejte na vašeho kamaráda nový Vám ho nahradí.

Milá Marie, udělala jste vše podle svého rozumného vědomí a čistého svědomí. Neodpustím si Vaši citaci: "Takže chceteli si udržet duševní zdraví při každé maličkosti jeďte na veterinu". Ale nemohu ji neokomentovat. Pokud si chcete udržet duševní zdraví, berte vše trošku rozumně, kdybyste navštěvovala veterináře při každé sebemenší potíži s pejskem, asi byste se zhroutila dříve než Váš pesan. Navíc byste vzhledem k cenám veterinárních zásahů brzo neměla ani na povinný poplatek pro vstup ke svému psychiatrovi.

Promiňte mi, prosím, můj trošku upřímný a realistický přístup k podobným záležitostem, pár pejsků jsem již měl, většinou se ke mně dostali jako starší a troufám si tvrdit že z horšího na lepší místečko na tomhle světě. Ovšem už jsem jich také za svůj život pár pohřbil. Občas jsem je dostal v trošku zdevastovaném stavu a potom třeba asi 14 let u ovčáka není tak málo. Když jsem viděl, že pejsek už ztrácí smysl života a přestává být veselý, že už jej život nebaví a vše jej bolí a žádný doktor už neumí pomoci (možná na dva dny za moji měsíční výplatu), vždy to pro mne bylo těžké rozhodnutí, vždy jsem o tom dlouho přemýšlel a pak si to ještě mnohem déle vyčítal, ale prostě jsem jako PÁN rozhodl nad životem svého nejlepšího kamaráda, ukončil jeho evidentní trápení tou poslední injekcí a potom byl týden zralý na psychiatra. Rozumem vzato jsem udělal správnou věc. Ale...

Moji pejsci by tomu Vašemu asi záviděli, že umřel bezbolestně v kruhu rodinném...

Zabývat se tím, co jsme mohli nebo měli udělat postrádá smysl. Co nemůžu změnit, z toho se poučím, ale nijak dál to neřeším. Hoďte do sebe dva panáky a kupte si třeba želvu. Ta vydrží.