Dobrý den potřebuju poradit co mám dělat s tim že je mi líto zabíjet jakýkoliv zvíře i mravence,komára a podobný hmyz. Radši otevřu okno aby to vylítlo. Jednou u nás lezl mravenec a já místo abych ho zabila (je to přece jenom mravenec) tak jsem vzala papír a dala ho na balkon :D a takhle je to se všim. Jednou jeden kluk na fb psal že zabil mouchu a je mu jí líto ( ze srandy) a pak mu tam lidi psaly vrahu a tak a smály a já na ně měla vztek. Vždycky se do toho vcítim jak by asi bylo mě kdybych někde byla a ani nevěděla kde a najednou by mě někdo zabil. Přijdou mi takový bezbraný...asi vám budu připadat jako blázen ale mě to dost vadí :/ jak se těch pocitů mam zbavit? (je mi 15 )
3x
Nic si z toho nedelej, pokud to neni nezbytne nutny, taky zadny hmyz nezabijim, radsi vyhazuju z okna nebo vyhanim. Prijde mi zbytecny je zabijet a taky je mi jich lito. Jsem podobnej magor, co po desti vraci do travy zizaly vylezly na chodnik a sbira sneky, aby je nikdo nezaslapl. Ale uklidnim te, ze podobne postizenych lidi znam docela dost 
Takze z myho pohledu proc se toho zbavovat? Zabrany zabijet zbytecne zivy tvory, i kdyz je to hmyz, ktery vetsine lidi vadi, mi neprijde jako vlastnost, ktera by mi nejak prekazela.
1x
Já dávám zpátky do trávy hlemýždě, vždycky po dešti jich vyleze na cestu plno a taky mi je jich líto. Házím je dál od cesty.
1x
Dobrý den, nebuďte tak útlocitní. Já rozlišuji, co je užitečné a co ne. Berušku či zlatoočku bych nezabila ani za nic, ale když pleju na zahrádce a ovád si vybere ke své hostině mé pozadí, či po kuchyni poletuje vrčící masařka, to se neznám. A ZABÍJÍM. A nebo ty potvory mandelinky na bramborách. Přece je neponesu na brambory k sousedovi. Stejný problém je se slimáky, obludami jedněmi oslizlými. Znám lidi, kteří jim připravují krutou smrt. Posypávají je solí, nabodávají na špičatý drát, jeden pán je strká do plastových lahví po limonádě, uzavře a nechá na slunci pomalu udusit ve vlastní šťávě. To neuznávám, ale odstranit je musím. Nasbírám do kbelíku a zaliji vařící vodou. Smrt je hned. Jinak - odnesla jsem pryč užovku, která si našla příbytek v naší zídce na zahradě a manžel byl proto hysterický. Odnesla jsem do lesa i krtka. Daleko od vesnice pouštím do pole myšky chycené do drátěných domečků.
Manžel se před spoustou let hrozně rozzlobil na mou sestru, tehdy jí bylo asi 15 let. Mamka měla pocit, že má v kůlně krysu. Byla to pravda. Můj manžel, tehdy ještě nápadník, číhal hodiny se vzduchovkou, až se dočkal a poslal krysu do věčných lovišť. Sestra dostala skoro hysterický záchvat, hrozně bulila a pořád říkala: Třeba to byla maminka a měla tam někde děti a už se k nim nevrátí. Můj chlapec se zařekl, že už nikdy u mamky nebude nic vraždit a že sestra je úplně pitomá.
Já vím, nezabila bych pejska, kočku, žábu, ale některé ty potvory se prostě musí. Jen pořádně rozlišovat, které. Ano, život jsme jim nedali, ale nedovedu si představit člověka, který si třeba vytáhne a pak pustí zpátky do přírody klíště. Nebo si ho nechá klidně cucat /je to přece jeho přirozenost/. Takže, moji milí, jak říkala moje babička: odtud až potud!
Jaga
0x
Ahoj, jsem ráda, že nejsem jediná, mám to stejné. Nyní ve svých třiadvaceti jsem již smířená s tím, že lidé zabíjejí v mé blízkosti hmyz, dřív jsem se na to nemohla ani dívat a nadávala jsem jim. Teď chápu, že mraveniště přímo u vchodu do chaty opravdu dost překáží, a tak se holt musí odstranit. Beztak, když mě celý večer otravuje šílená moucha a najednou si sedne přímo přede mě na stůl, držím nad ni plácačku celou věčnost, ale nedokážu jí použít. Horší je to s komárem v místnosti, když jsem sama doma. Honím se s ním půl hodiny po pokoji s ruličkou novin v ruce, nakonec ho se zavřenýma očima plácnu a musím si jít rychle zapálit, jak jsem z toho na nervy 
Takže být tebou, nijak se to nesnažím odnaučit, nevidím nic špatného na odporu k hubení hmyzu, pokud to není nezbytně nutné. Ale myslím, že až budeš mít jednou vlastní byt a třeba i zahrádku, uvidíš, že občas to holt nezbytně nutné je 
0x
Mám to stejně a 15 mi bylo už 2x, za chvíli napíšu 3x Dokonce díky videím, dokumentům a podobným věcem spěji k tomu stát se veganem, aby nikdo nemusel kvůli mě zabíjet i daleko větší zvířata. Takže se mnou je to ještě horší.
Koupila jsem domů pastičku na myš, když se objevila, bylo to někdy v březnu. Jak to dopadlo? Nepoužitá pastička je v šuplíku, myši jsme dali jméno Karel a mám radost. S příchodem tepla se Kája odstěhoval někam sám. Manžel si sice pomyslně klepal na čelo, ale nechal mě. A někdy minulý měsíc neuvěřitelný zážitek. Našla jsem malého šneka, ještě měl průhledný domeček. Dala jsem si ho na prst a podívala se proti světlu. Já jsem viděla, jak mu buší srdíčko. 
To bylo něco nádhernýho, hned jsem oběhla celou rodinu, aby se všichni podívali. Sic mé nadšení tolik nesdíleli, řekli jen "hezké", ale což. Odnesla jsem toho prďolku na zahrádku. Byl to fakt príma pocit.
Jéžišmarjá Mařenko, to jste tomu dala. To jste mi to pěkně zavařila. Koukla jsem na otázku, protože i já mám stejný "problém". Nezabíjím hmyz a i když jedu nakole, vyhýbám se broučkovi, který si to mastí přes cestu, nedbajíce smrtelného nebezpečí, které mu hrozí. Jednou jsem takhle z ničeho nic cukla řidítky, a za mnou pádil nějaký kluk, a jentaktak, se mi vyhnul. Zařval: "Ty krávo blbá, co se tady motáš!" A pokračoval v hlasitých nadávkách, než mi zmizel z dohledu. Já se smála jako blázen, celou cestu do města. Lidé se za mnou otáčeli, ale já to nemohla zastavit. Kdyby byl býval, z toho kola slezl, byla bych mu bývala, své počínání vysvětlila, ale to bych asi obdržela ránu do nosu. Byl velice rozezlený. No a teď k těm hlemýžďům. Mám jich plnou zahradu a spolehlivě se jim daří likvidovat rostliny. Hlemýždě sice sbírám a házím přes plot jinam, ale pak tady jsou ti černí tlustí slimáci, a těm už jsme musela vyhlásit válku. Napřed jsem koupila ty modré kuličky, ale pak jsem si všimla, že neumírají hned. Tím pádem jsem dospěla k názoru, že asi trpí. Stála jsem před složitým dilematem. Buďto si nechám sežrat úrodu, nebo vynajdu nějaký způsob, jak je pozabíjet. No, a teď to dělám tak, že se každému napřed omluvím slovy: "Máš to blbé hochu, je mi to líto, ale musíš zemřít." A pak ho ostrou motyčkou přetnu vejpůl. Už jsem se se svým barbarským počínáním smířila, a najednou na mne vyrukuje Mařenka s historkou o srdíčku. Ti černí ho budou mít také. Tak, a co teď? 
šmarjá, to se omlouvám. No, já slimáky házím do popelnice. Jestli přežijí pouť kukavuzem, tak na skládce jim bude fajn. 
Suzymon, ale jak jsem si přečetla o motyčce, tak mě až louplo v zádech. Brr.
Nojo Mařenko, ale já to viděla jako rychlou, a bezbolestnou smrt. Říkáš, házet do popelnice, taky by asi šlo, ale vyvážejí ji jednou týdně, buďto by z ní lezli ven, nebo by tam pomalu umírali. Krucipísek a heršoft. Mám tady vysázenou dýni Hokajdu a fazolky a zelí a tak dál, to bys koukala, co toho dokážou spořádat. Na jaře jsem si udělala sazeničky sladkých melounků, vyrašily a měly se k světu. Tahala jsem je očima a jednoho rána jsem přišla do foliáku a všech sedm sazeniček bylo ukousaných, nezbylo nic. Zůstala jsem chvíli stát, protože jsem hned nepochopila, kam se poděly. Ale něco Ti řeknu. A co když mrkev, a ostatní zelenina, taky "řve", když ji taháme ze země? Je to přece také svým způsobem "živé", jinak by to nerostlo. Já třeba nikdy nepochopila reklamy, kde radostně skáče třeba hrášek s kukuřičkou a nemůžou se dočkat, až je někdo nacpe do plechovek "Bonduel", do těch se prý těší nejvíce. Ono to je všechno relativní.
To je pravda. Kdyby si udělali vosy hnízdo blízko našeho okna a ohrožovaly mě kluky (psy), tak je taky bez milosti zlikviduju. Prostě, nechovat se jako nevím co, nezabíjet pro potěšení, nezabíjet když se to dá vyřešit jinak. Já když se dívala na film, jak se týrá dobytek ve velkochovech, akorát jsem to schytala od manžela. "Zas budeš řešit co stejně nevyřešíš a bude ti ze všeho smutno." Má pravdu. Na můj sen, mít svojí vlastní farmičku mi řekl, že by mi to tam umíralo stářím a já umřela hlady. Je to fakt těžký.
Jo a pejsky a manžela na bezmasou stravu sotva převedu.
K tazatelce. Buďte za svou lítost ráda, na světě je tolik zloby a nenávisti, člověk zabije i člověka bez mrknutí oka. Já jsem fakt ráda, že jsou ještě lidičky s velkým srdcem. 
0x
Není nutné se těch pocitů zbavovat.Proč? Já jen dodám trochu realističtějšího pohledu na věc.Ve hmyzí říši se příroda s níkým moc nepáře a je to tam dost kruté,ikdyž se to nezdá.Mnohem krutější než v říši obratlovců,kteří jsou tak nějak více vidět.Ten mravenec co jsi dala na balkon se Ti do domu zase vrátí,pokud tam měl ztezku z hnízda.Samotný mravenec (bez mraveniště) dřív nebo později stejně zahyne.Nemůže se ani vetřít do cizího hnízda,jako to dělají např. včely medonosné,protože jakmile ho spatří (spíše ucítí) cizí mravenci,bez milosti a okamžitě ho zabijí.Tito tvorečkové jsou bezbraní vůči nám lidem,když pominu vyšší živočichy,ale ve své třídě jsou v hmyzí říši predátoři jací nemají jinde obdoby.Jsou tam i dokonalá zabijácká monstra,jako např.vážky,samice pavouků,vosy, sršně,dravé mouchy(např. Roupec)Mimochodem Roupec si Ti často sedne na ruku,když si třeba na louce a vypadá neškodně.Je to taková hubená nevelká, trochu pomalejší moucha.Lidé ani neví,že to je dravec v myzí říši. Ne já myslím,že jsi ok.Hodně lidí se hmyzu štítí a zabyla by vše.Mravenci v trávě počínaje a vosím hnízdem ve stodole konče.
Milá Ency, taky problém, ale ta zvířata nezabíjíme vlastníma rukama. Já vím, zní to trochu divně. Taky mi maso chutná a řeším to tak, že si to zdůvodním tím, že i kdybych ho přestala jíst, nezabráním tím ničemu. Stále ho bude na řeznických pultech plno. Snažím se maso vnímat jako produkt, a ne jako živého trvora. Ale přiznám se, že jsou chvíle, kdy si ho ani nekoupím. Třeba nekupuji telecí a jehněčí. Jím nejvíce kuřecí. Mám kamaráda, který mi nabízí kachynku, ale bohužel ji vidím běhat u něho na dvorku, a tak ji nechci. No, a co si myslíte? Že když ji nesním já, že přežije? No nepřežije. Sní ji někdo jiný. Je to holt tak, jak to je. Jsme masožravci.
vegetarián nejsem protože mám maso dost ráda. I když mám někdy docela špatnej pocit když vim jak se s těma zvířata zachází ale zase myslim že by to bylo k ničemu nic bych tim nezměnila...
"jana5", trápí mně to, co Vás. Zbytečně nic nezabiju, ale někdy asi při chůzi něco živého zašlápnu, ale nerada. Jen na zahrádce ty slimáky přeseknu lopatkou, ale ten vnitřní pocit a to přemáhání mi nedělá dobře. Jenže v tomto případě člověk pomáhá přírodě trochu regulovat. Jsou zde slimáci, kteří se k nám zanesli a nepatří do našich končin. Ale šnečka s ulitou házím za plot do lesa. Tak to dělám já. - stařenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.