Dobrý večer,
mám psa Jorkšírského teriéra, stáří necelých 5měsíců. Pejsek odmalička hrozně kouše, když mu nastrkuji místo rukou hračku, vždy zaútočí raději na ruku, než by si vzal hračku. Na povely nesmíš, přestaň, pusť absolutně nereaguje a když dostane pokáráno nebo plácnuto po zadečku, zaútočí ještě víc. Nezabírá nic - ignorace, plácnutí, zvýšený hlas ani podstrčení hračky. Nejdříve jsem si říkala, že je agresivní proto, že má málo pohybu (dokud neměl kompletní očkování, ven jsme nechodili). Nerada bych ho stále nějak trestala nebo na něj zvyšovala hlas, proto bych ráda našla nějaký jiný způsob jak psa zvládnout.
Rádá bych se proto zeptala, jak v takovém případě postupovat, byla bych velmi nerada, kdyby jeho chování bylo do budoucna stejné a také mám obavy, aby pejsek někomu neublížil.
Díky a hezký večer
2x
Když chcete pejska potrestat, tak jej uchopte za kůži za krkem, přizvedněte ho a lehce s ním zatřeste. Takhle trestají fenky svá štěňátka. Pejska to nebolí ale je tím úchopem paralyzován a cítí se nesvůj. Také na netu má pěkné stránky p. Desenský - psycholog psů.
Akorát že právě zvedání za kůži na krky zrovna Desenský absolutně zakazuje. Ale on se v tomhle řídí podle vlků.
Jinak, pokud náhodou máte National Geographic Chanel, tam dvakrát denně běží pořad Znalec psí duše s Césarem Milanem, stojí za zhlédnutí.
To třepání za kůží fenkou-maminou, je pěkná hovadina. Slyšívám to po celý svůj život, ale neviděla jsem to ani jednou. 
Přenášejí skoro všechni savci svá mláďata takhle. Viděla jsem veverku, svou fenku, kočku, v televizi tygra a lva. 
Trestat takhle, je pěkná volovina!
Už nějakou chvíli to hledám, kdosi tady skvěle radil, bylo to sice u čurání, ale bylo to přesně pro váš případ. Jak si získat psí úctu, jak psíkovi určit místo ve smečce a jak ho tam udržet. Poklikejte v archivu a přečtěte vše o čurání, protože to je vlastně tentýž problém, který se tváří jako agrese, ale je to zakuklené šéfování.
0x
Otázkou je, zda jste se ho to snažila učit už odmalička .. Mám zkušenost takovou, že jsem svému psíkovi vždy slíbila, např. když mě nekousne nebo když neuteče, že mu dám nějakou tu dobrůtku, ale záleží samozřejmě také na psovi .. pokud bude problém přetrvávat, zkuste se obrátit na výchovu psů a poradenství, nic tím neztratíte! Držím palce 
To se mi líbí, takže já Vám také slibuji že Vás nekousnu..., a prosil bych poslat kilo klobás...adresu sdělím až je budete mít koupené
Výhoda u tohoto pejska je , že je menší než náš kocour, tudíž i když kouše, těžko někomu ublíží..Že jsou malá plemena obecně živější, ale i agresivnější..
0x
Já bych v tom neviděla agresivitu, pejsek má vaší ruku prostě jako prima hračku. Hýbe se, hračky mu podává, hladí ho, třeba i plácne, prostě s rukou je sranda. Co s plyšákem. Mám doma taky kousavku a s mojí rukou si hrajeme. Třeba se mu snažím chytit packu, což naprosto nesnáší a proto chce tu ruku chytit a vyřídit si s ní tu drzost. Je to o postřehu, on se snaží ucuknout s packou, já s rukou. Ve chvíli, kdy se přestane ruky jen dotýkat zuby, ale je tak rozdováděný, že stiskne, řeknu stačí a složím ruce na prsou. Prostě mu je schovám. Na těch prsou to pochopí okamžitě, to je důležité, protože když je schovám do kapes, bere to jako schovku a snaží se je vydolovat. Mám ruce na prsou, pejsem doráží a já koukám třeba na televizi, nebo jen před sebe, nezájem. Směrem k němu zopakuji stačí. Když nepřestane, zvednu se a odejdu třeba do kuchyně.
Děkuji za odpovědi.
No on je to právě problém, že on po té ruce většinou nevyjíždí v rámci nějaké hry, ale vrčí u toho a je kolikrát celý rozzuřený. V mnoha diskuzích jsem četla, že na psy zabírá, když páníček odejde a ignoruje ho, ale náš drobek na to absolutně nereaguje - je mu to jedno
. Včera jsem mu plácla po zadečku a on nejenom, že se se mnou nebavil, ale dokonce na mě pak, když jsem se přišla usmířit, vrčel.
Tak to je mi líto, ale jak to tak čtu, je jasné, že šéf u Vás doma je ten prcek. 
Teď prosím, psané sdělení vyzní kolikrát jinak než když se věc řekne. Nebiju psy, netyranizuju, nikdy bych jim neublížila! Ale. Ve Vašem případě bych zkusila plán B, jak tomu říkám doma, když se naše malé eldorádo o něco podobného pokusí. (nenechám to dojít až k vrčení). Zavrčí, stoupnu si před něj jako velký šéf (víte, ono to vypadá směšně, když si vezmete, jak jste velká a on je malinký, jenže nepochybujte o tom, že ti prckové to moc dobře vědí a patřičně toho využívají) Takže stoupnu a ukážu mu na pelech. Naprosto cizím hlasem, nepřívětivým a nepřístupným mu řeknu místo. (já říkám vypadni 
) Výchovní poradci pro pejsky by Vám poradili, že musíte vytrvat a pes se z místa, kam je vykázán nesmí hnout, dokud mu to nedovolíte. Vím že je to správné, ale já tohle nedělám. U nás tohle stačí, protože na pelechu sedí hromádka neštěstí, která do 5 minut se svěšeným ocáskem přijde sama s omluvou. Opravdu s omluvou, protože jak přijde ke mě, už vidím ty očka, lačně sledující jakýkoliv signál usmíření. Stačí když beze slova cuknu koutkem pusy a už nadšeně vrtí ocáskem a chce pusu, jakože dobrý. Vy mu prostě musíte ukázat, že takhle ne. Žádný dát mu na zadek a do pár vteřin toho litovat, pocem miláčku, to nesmíš broučku.
Dobrá odpověď, pes ať je malý nebo velký MUSÍ vědět kdo je šéf, vy na něj nestačíte a on to ví. Rozhodně začněte s výcvikem, sedni, lehni, zůstaň, klidně i pac, popros... prostě něco. Ať vás poslouchá, ne naopak. Je jedno jestli je to čivava nebo dalmatin, každý pes se dá vycvičit, upevní to vzájemný vztah a pozice ve smečce. netřeba aby prováděl cviky přesně jako ovčák na zkouškách, ale aby poslouchal. Pořiďte knihu nebo zajděte na cvičák.
Nenechávejte si přerůst i tak malého psa. Budete litovat, argument, že je malý a tudíž nemusí být poslušný (častý názor) je špatný. Za chvilku k vám nepustí ani návštěvu a bude diktovat kdo kdy a kam..
Přesně tak. Koneckonců případů, kdy se pes (na velikosti fakt nezáleží) mstí za jakoukoli "křivdu" nebo nedostatek pozornosti ničením všeho co vidí, nebo agresivním chovaním, jsou celkem známé. Je potřeba si uvědomit, jak funguje u psovitých šelem hierarchie ve smečce a z toho vycházet. Protože i York je pořád ještě pes. Podle psích zákonů bez výjimek platí že ŠÉF MÁ VŽDYCKY PRAVDU. Otázka zní, kdo tím šéfem je. Pokud on sám, rozhodně nemůžete čekat, že by měl potřebu své chování měnit.
Pokud se pozastavím nad Boraxovým: "argument, že je malý a tudíž nemusí být poslušný (častý názor) je špatný", je to svatá pravda. Jenže bohužel to majitelům některých těchto psů dochází až příliš pozdě. A bohužel s tím mám i osobní zkušenost. Ne že bych malého psa měl, ale stačí mít Dobrmana. S výcvikem. Což se nedalo říct o srnčím špicovi, který přišel na výborný nápad ukázat kdo je venku na louce pánem. Takže přiběhl, vyskočil aby dosáhl...a skousnul. Bohužel si vybral špatný cíl a zakousl se do velmi citlivého místa (pánové pochopí...). Tomu, že Ares (který byl narozdíl od špice na vodítku) se otočil, a bez varování skousl, se v tomto případě nedivím. Nikdy jindy agresivní nebyl. Ale vysvětlovat paní, které můj velký pes zakousl jejího malého, že je to vlastně její vina, protože pes nereagoval na její přivolávání, a že se dobrman pouze bránil...nikomu bych tu scénu nepřál. Jsem rád, že Ares měl sice po drobných zoubcích škrábance, ale k jiné újmě nedošlo.
Takže výchova psa není jen způsobem sebeukájení jejich majitelů. Není to o tom že na vašeho pejska nebudete přece zlí. Ona mu výchova k základní poslušnosti může v mnoha případech zachránit život. Třeba odvoláním ze silnice, po které se blíží auto. (Můj pes by si nikdy nedovolil na silnici bez dovolení vlézt, to jen mimochodem)
Ještě jednou děkuji za podnětné připomínky, myslím, že budu muset radikálně svůj přístup změnit, jinak pejska poslušnosti nenaučím. Mě bylo už dríve jasné, že pes je ten, který by se měl přijít omluvit, ale když mě té chlupaté kuličky bylo líto . Ode dneška žádné takové, budu se snažit být důslednější a ráznější a tedy ukázat mu, kdo je pánem. V případě, že bude problém nadále pokračovat, zkusím vyhledat nějákého kynologa nebo zajdem na cvičák.
Přeju všem hezký den
veronikaa, pochopila jste to velice správně. Ale, i to, že budete ráznější a důslednější a já nevím jaká ještě, jde i jiným způsobem, než třeba křikem, případně tresty. Musíte najít na pejska to, co na něho platí. Nekřičet, nelát, jen zostřit hlas,posadit ho níže,hlubší hlas (nemyslím bas, ale ne ječivě a ne jásavě) zostřit gesta. A všechny věci, které pejskovi dělají život snadnějším a hezčím dávat za odměnu, ne jako samozřejmost. Od pohlazení, přes pamlsek, až po chvilku pohody na klíně. Nakonec, když je potřeba tak i žrádlo.
Velice rychle mu dojde, že to všecko je vaše a že je na vás, jestli se podělíte. Neberte to jako týrání, uvidíte, jak mu to prospěje. V podstatě pejsci, nemají-li pevné mantinely, mají snahu šéfovat a jsou z toho nešťastní, protože jsou bezradní a nevěří si. 
Takže sice chválit, chválit, ale jen když zaslouží. Být laskavě důsledná, ale pes musí vědět, že je to tak, jak to chcete vy, ne jak to chce on. ne při výcviku, ale stále. Ve dne i v noci. Ve velkých věcech i v maličkostech. A když už nic jiného, prospěje mu, když si na příjemnost chviličku počká a mezi tím si na povel sedne, lehne, štěkne. .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.