Ahoj všem,
dnes jsem našla v lese na vyjížďce štěně. Podle stájového veterináře se jedná o zhruba 4 týdenní fenku německého ovčáka. Byla smutná a hladová, ale během dne (byla jsem s ní celý den) se dostala do formy. Psa už chci dlouhou dobu, je mi 21, mám čas se mu věnovat i peníze na jeho živobytí. Je jasné, že jsem se zamilovala do tohohle chudáčka s tak těžkým osudem, ráda bych fence dala domov. Problém je, že bydlím s rodiči. Máme dům, velikou zahradu (500m2), denně jsem pryč maximálně 5 hodin odpoledne, kdy jsou zase doma naši a ségra, do 1.3 mám úplné volno, tudíž ideální pro štěně. JENŽE NAŠI, prostě ani v 21 mi nevěří, ví, že jsem zodpovědná, starám se denodenně o zvířata, docházela jsem do útulku, ale zkrátka nechtěj psa. I přesto, že pokud bych od nich odešla pes by šel samo se mnou. Jak jim vysvětlit, že už nejsem ta malá holčička, že mi mohou věřit. Jasně, řeknete počkej až se osamostatníš, ak si pořiď psa, ale je tu tenhle aktuální jeden malej šmudla. Mám čas na to je přemluvit do středy, zatím je fenečka ve stáji se stájníkem, pokud do středy nenajdeme fence domov musí do útulku. Vím, že kdyby jí naši viděli, pochopili by, že to není obyčejný štěně, že je krásná, milá, úžasná, ale domů si jí netroufnu přinést a se mnou do stáje jet nechtějí. Mamka se nechala obměkčit na fotku, ale na táta zatím ne. Mám necelých 48 hodin, tak co s tím? Nějaké psychologické pomůcky nebo tak by nebyly?
4x
Tak ho domu prineste a prohlaste, ze od tedka mate psa a basta.
Urcite vas kvuli tomu z domu nevyhodi...
...a psa zrejme taky ne.
Přesně tak. Přinesla bych ho už dneska. Prostě bych řekla. Pejsek je můj, starat se o něj budu já a prostě nemám srdce ho dát do útulku. Jestli chcete vyhodit pejska, vyhoďte i mě. 
Myslím si, že to neudělají.
Taktéž jsme pro "léčbu šokem". Kdyby dělali jo veliké scény tak řekněte: ,, bude tu jen dokud mu nenajdu nový domov" to funguje spolehlivě. Za chvilku si pejska oblíbí a bude to 
Nechali si ho.
2x
Ahoj Nefro,
pročetl jsem si poctivě celou diskusi a nemůžu než nepřipojit svůj názor a přinést vhled z mužské strany.
Myslím si že Váš táta má právo určit pravidla ve svém domě. Přes to vlak nejede. Je potom jen na něm jestli ty pravidla nastaví tak abyste v tom domě s ním byla ráda...
Z očkování bych se tolik neradoval, spíš to na mě dělá dojem že si řekl něco ve stylu: No když už se ta holka bláznivá muchlá s nějakým čoklem, tak ať od něj aspoň nedostane vzteklinu, blechy...
Tátovo chování - že jel do stáje (zřejmě i s mamkou) - znovu bohužel žádná velká radost. Mamka se Vás od začátku zastávala a nepodceňujte krk který otáčí hlavou rodiny. Třeba tam jel spíš z nátlaku...
Nechci soudit jestli si psa pořizovat máte nebo ne, to je každého věc - já Vám přeju abyste to zvládla co možná nejlíp.
A teď konečně k nějaké té radě
V situaci jaká se tady teď popisuje je pes ve stáji 25km od domova, rodiče ho viděli jednou (vlastně dvakrát - když počítám i odvoz do útulku). Táta uvažuje jinak - logicky. S tím nic nenaděláte. Když uvidí že za psem vydržíte jezdit jeden dva měsíce PRAVIDELNĚ (ne že to bude na začátku každý den a za měsíc už jen každé tři dny!) do stáje, že s ním trávíte čas a co je důležité snažíte se do něj smysluplně investovat i peníze tak pokud u Vás uvidí nějakou stálost a cílevědomost tak věřím že najde způsob jak to zařídit aby neprohrál ale měl doma klid.
Taky doporučuju (máte svoje auto?) najít způsob jak se doma se psem náhodou mihnout. Třeba cestou za kamarádkou která ho chce vidět, na cvičák atp. Prostě aby viděl že pes doma nerovná se automaticky katastrofa a měl jistotu že večer zase zmizí. Netlačte na něj a nechte ho aby se psem mohl být jakoby náhodou chviličku sám a uvidíte že to bude lepší a lepší.
Trucování a citový vydírání nedoporučuju.
Tak hodně štěstí!
Děkuji za radu, přesně tak nějak to zkouším, ale zatím je to krátká doba na to, aby posoudili rodiče můj opravdový zájem. Své auto mám takže zatím denně (krom dnešku -musela jsem k lékaři) si psa beru okolo 8-9 ráno a vezu jí zpět do stáje zhruba na třetí...platím si vše k ní sama (až na tu jednu injekci)..zatím to takhle funguje, ale opravdová zkouška bude příští týden, až mi začne škola...sice to nebude drastický rozdíl, ale mírnej ano...
Žádná velká změna, díky za optání ... buď vozím Aimy domů nebo jezdím k ní..dnes jsem byla první den ve škole, tak byla trochu vyjetá, že jsem přijela až ve tři, ale není ve stáji sama, takže se jí věnuje spoustu lidí...dnes už byla na krátké vyjížďce s náma...takže snad se malinké daří dobře, třeba táta po čase pochopí a povolí...zatím je to tak :-/
1x
taky jsem prvorozená...to je holt náš úděl, když se podívám na bratry co ti teď vše můžou o tom já jsem si mohla nechat v jejich věku jen zdát. Jrt je skvělé plemeno,ale fakt je s ním dost práce, a chytrý je jak na co na cvičáku nám říkají turbo myš, ale je to komediant naučil se chodit na zadních a je to prostě taková roztomilá neřízená střela
četla jsem že se situace vyvíjí slibně tak držím palec, třeba se taťku podaří obměkčit, ten můj taky nechtěl o psovi slyšet, natož aby mohl do baráku! a teď je to pro mě ta nejlepší podívaná když se sním někdy doma kočkuje ,přetahuje o hračku a tak naši ani netuší že je to pro mě daleko víc než všelijaké dovolené a vybavení které mi kdy dali...
co je špatného na 21? Snažila jsem se je přesvědčit, že psa ve středu přivezu a pokud nebude "vyhovovat", sama ho ve čtvrtek odvezu do útulku, ale nedovedu si představit, že by mi fakt řekli, abych jí odvezla, urvalo by mi to srdce...
A máte to v útulku vyjednané? Abyste za umístění nemusela platit. Útulky mají smlouvy s obcemi a obce si také zadávají odchyt a péči.
to nemám za prvé si nedovedu představit, jak jí tam vezu a za druhé- i kdybych ji tam musela odvést 
našla jsem psa v lese, přece ho nenechám běhat po lese jen proto, že to není s útulkem dojednané
Tak já to zksuím, ale jestli vyhodí mě i se psem půjdu hledat azyl k někomu z vás :D já se toho pindi nevzdám i kdyby se ze mě měl stát bezdomovec :D
Také si myslím, že štěňátko je potřeba přinést domů hned. Ukažte ho rodičům, ujistěte je, že fenka je Vaše a že se o ni dokážete postarat sama, že do léta zajistíte boudu na zahradě a bude bydlet tam (teď je ještě na prcka zima), do té doby, že bude přespávat ve stáji, ... kupte mu misku na jídlo a na pití, ... zkrátka jste si pořídila pejska. Zkuste jim vysvětlit, že mít pejska není nic špatného ani neobvyklého, že jste ho vždycky chtěla a když se to takhle seběhlo, tak už prostě pejska méte. Však to zvládnete.
O tom, že je to na čas, než mu seženete jiného majitele, bych radši nemluvil. Rodiče by mohli být aktivní a někoho sehnat sami.
Ale na noc ho zatím raději v bytě nenechávejte, přece jen je pejsek maličký, určitě někde něco zanechá a jeho obliba by mohla klesnout.
"nefra", myslím, že až se rodiče podívají do těch oček a uvidí to malé klubíčko, že jim to k srdci 
přilne a bude vyhráno. Jen jim dejte psí miminko pochovat
a zůstane, uvidíte. Možná jednou budou vyhánět Vás:D, ale psíka už ne. - stařenka
Já vím, že jakmile jí táta pochová bude vyhráno, ale přes výslovný zákaz jí dotáhnout domů...musím se odhodlat, tak bude řev, křik, řeči o nezodpovědnosti, výhrůžky, ale snad nakonec se to poddá, nikdy jsem proti rodičům takhle výslovně nešla..udělat něco přes zákaz..no uvidíme...jak to dopadne..
"nefra", rodiče jsou také lidi s velkým srdcem , myslím si, že strach má velké oči. Co kdybyste jim řekla, že čekáte dítě a nevíte s kým, to bych věřila, že by koukali /přeháním/, ale tohle dobře dopadne. - stařenka
Tak a pes si to už tráduje do útulku, věděla jsem to...scéna jak blázen, táta ho sebral a konec... odmítám nadále žít s takovými lidmi pod jednou střechou..tichá domácnost, odnesla to i mamka se ségrou... a já řvu jak želva a nevím co dělat...
To je přesně to, co jsem jim řekla...že je mi 21 a že ve svých letech bych mohla vychovávat dítě, že pes je můj a po nich nechci nic, nechci peníze, nechci aby se o něj starali, nechci jim ho nechat na krku, kam půjde on tak já, chtěla jsem pouze svolení, aby tu mohl být...žádala jsem ať mi dají 14 dnů a pokud to nepůjde - z nějakého důvodu - seženu nového majitele nebo ho do útulku odvezu sama...ALE NE, NIC NEPOMOHLO...ještě jako "hodná dceruška" dnes tátovi uklidila celý akvárko (práce zabrala 6 hodin) sehnla ty rybky, navařila, uklidla barák a čekala jsem po zásluze odměnu...a ouha..houby..
Ahoj nefra, tak dejte tátovi přečíst tuhle diskuzi. Řekněte mu, co jste řekla nám, i to s tím akvárkem, všechno! Vždyť to štěně by dům oživilo.
Pane, věřte nám, vždyť to, co tady Vaše dcera píše, má smysl! Podle toho, jak se vyjadřuje, je to zodpovědná a dospělá osoba a tak by určitě byla schopná psa zaopatřit sama, bez jakékoliv Vaší pomoci. A pejsek by přesto miloval i Vás, vítal by Vás, přišel by se pomazlit, kdyby Vám bylo těžko. Opravdu mu chcete tak ublížit, že ho dáte do útulku? Toho psa to vážně raní. Stačí přitom tak málo a můžete mít přírustek do rodiny, pes je nejlepší přítel člověka! Prosím, prosím, uvažte to znovu!
Děkuju, ale on se mnou nemluví...vlastně ani s mamkou, která se mě zastala..jeho argumenty jsou uhozené - zničí zahradu, nevíme co z toho vyroste, co o dovolenou..atd atd..i když jsem měla odpovědi na jeho argumenty prostě nic..já si uvědomuji, že je to závazek, ale krásnej, chci psa několik let, navíc slib byl takový, že pokud se podvolíme a půjdeme z města s rodiči na vesnici pes bude a nic. Má mě furt za dítě...minule jsem odešla ve dvě odpoledne na koně, vrátila se v šest a dostala vynadáno, kde jsem tak dlouho, že nejsem doma a to věděl kde jsem...táta není normální už nevím co s tím, ale při studiu VŠ se nezvládnu osamostatnit
Táta se bojí. Trochu se bojí psa, nejvíc ale toho, že jste dospělá. Za nic na světě to nepřizná, ale je to tak.
Opravdu s Vámi nemluví? Když za ním přijdete a začnete hovor, nereaguje nebo odejde? Jestli neodpovídá, tak ale slyší, tak na něj mluvte, jestli odejde, tak jděte za ním, mluvte na něj přes dveře, ale zkuste ho rozmluvit. Tohle teď už není o pejskovi, ale o tom, že jste dospělá, přestáváte na tátovi být závislá a to ho děsí.. Nevím... třeba by to chtělo mu vysvětlit, že se přece nic nemění (zatím), dokud studujete, tak budete pořád bydlet doma, a až se jednou odstěhujete, stejně ho pořád budete mít ráda a budete ho potřebovat. Vy to víte, ale on možná pochybuje, tak mu to zdůrazněte. Řekněte mu, že teď nejvíc potřebujete jeho důvěru - ať Vám povolí toho pejska, pak uvidí, že důvěru nezklamete! Naopak, bude moct být pyšný na to, jakou vychoval zodpovědnou, rozumnou dceru!
On vnímá a odpovídá stále dokola to samé, ostatní věci ignoruje jen se točí na tom psu - to znamená: ,,Něco jsi si usmyslela a teď budeš hrát uraženou a přidělávat všem starosti!" nevnímá co odpovídám, nevnímá mé argumenty jen mele svou...vůbec nevím co dělat...uvažovala jsem, že bych na čas odešla k babičce, ale útěk není řešení a byla bych daleko od práce i od školy.. vím, že to zní jako banální fráze, ale všechno zlato světa bych dala za toho psa, není to umíněnost, jen jsem jí chtěla dát domov, když tu možnost máme, zahrada, les pět minut cesty..ideální podmínky...připadám si teď jak zbohatlík, který sice má prostředky i prostory na to adoptovat dítě a dát mu domov, ale pro svou pohodlnost radši bude sám zahrabán v papírech a penězích...blbý přirovnání já vím, ale situace obdobná
Nefro, já už radit nemůžu, pravda je, že jsem s tímhle vůbec nepočítala. Já jsem taková povaha, že bych práskla dveřmi. Vy jste natolik zodpovědná, že myslíte na školu. 
Také jsem s tím nepočítala, předpokládala jsem scény, ale čekala jsem, že se to uklidní a pak to bude rodinný ťutínek...mám největší chuť prásknout dveřma, ale přijde mi to jak od umíněného malého dítěte...napadlo mi jim dát navybranou -buď já se psem nebo ani já ani pes, ale je to zase svým způsobem vydírání..už nevím, jsem zoufalá
Každopádně děkuji všem, i Vám, za všechny rady..snažili jste se mi pomoci a toho si cením..je hezké vidět, že na světě existují rozumní lidé a nejen despotický cholerický otec
Máte pravdu. Občas dělám věci v náhlém vzplanutí a je pravda, že ne vždy to dopadlo dobře. Ale víte co můžete udělat? Dejte inzerát na Hafici.cz, na Facebook, czpes.cz... Hledejte mu pánečka. Víte co, přijede někdo, uvidíte jak moc je sympatický a jak bude nadšený z fenečky a uleví se Vám. Fakt. 
Už se k ní ani nedostanu, je v útulku, já je tak nesnáším, člověk i kdyby udělal cokoliv, tak se jim nezavděčí...studuji na červený diplom, pracuju, sportuju, neflákám se po hospodách, zastanu doma veškerou práci, protože to stíhám, nyní jsem měla od školy 2 měsíce volno (díky mé aktivitě dělat zkoušky v předtermínu, ještě mi 14 dní zbývá) a mamka nemusela sáhnout na nic - prach, vaření,luxování, praní, žehlení...a žádala jsem jednu jedinou věc - ponechat si to štěně.. je mi tak strašně smutno, vím, že to přeháním, ale nemůžu si pomoct...
Vlastně vše co jsem za poslední 3 dny dělala jsem dělala pro toho šmudlu, koupila jsem a sehnala pelíšek, obojek, vodítko, stravu pro takhle malá štěňátka...zítra byla domluvená schůzka s veterinářem, aby se na ní podíval...nějak nevím, jak se zapojit zase do fungování...po všem co se mi dělo za poslední rok, jsem chtěla kousíček štěstí...motám se kolem zvířat celej život, nebylo to jen okouzlení z modrých očiček
Tohle tátovi nikdy nezapomenete, asi ani neodpustíte. A víte co, já bych mu to řekla. Normálně, v klidu, ale prostě bych mu vysypala svoje přednosti (před Vámi klobouk dolů - vážně tohle všechno zvládáte?) a pak, že to jediné - jediné, co chcete na oplátku, bylo to štěně. A na konec i "tohle ti nezapomenu, tati. Bylo to nefér a ublížil jsi mi. Jo, jsem uražená. Ty bys nebyl, kdyby tobě někdo nespravedlivě vzal to, co nejvíc chceš?"
Možná to nemá cenu, ale já si myslím, že vědět by tohle táta měl.
Držte se, Nefra, jednou se Vám Vaše píle hodně vyplatí, buďte na sebe hrdá! Smutek časem odezní, ale táta si to pokazil navždy... vážně, držte se.
děkuji za povzbuzení ...snažila jsem se být taková ta hodná dcera - v pubertě jsem dost jančila, tudíž od VŠ jsem se opřela sama do sebe...táta to pokazil...a to je ještě lehké slovo, nezapomenu mu to, chodila jsem s ním 1x týdně sportovat - jezdíme na kole, starám se mu o ty blbý rybičky a on se jen kochá, to ale skončí...(obávám se, že s tím skončí i naše slavné akvárium, ale co...)
0x
no joo, ale uvažuj, že je tady možnost, že se budou/bude montovat do života. Chápu že ti řekne, dokud jsi doma budeš poslouchat, to asi hodně rodičů, ale to nejde donekonečna. Bude to pak mít vliv i na tvůj osobní život, na potomky, být tak přivázaná. A teď si představ, že by jsi si přivedla chlapa ... a co teď? Jsi jedináček ...
A co by se stalo, kdyby jsi psa přivedla a řekla já ho chci? Zboří se svět, vyženou tě?
Nejsem jedináček, ale ségra je ta mladší, mazánek, co smí vše..přítele jsem přivedla, skončilo to samozřejmě katastrofálně, několik let nesměl překročit náš práh, když byl táta doma, už spolu nejsme, podstatnou vinnu na tom má i otec...
snažila jsem se zrušit ty pouta, minulý rok v létě jsem odjela skrz agenturu pracovat na tři měsíce do zahraničí, dopadlo to katastrofálně a ještě víc potřebovala to pouto a podporu rodičů...
navíc, když táta řed rokem postavil dům, dohoda byla taková, že tam zůstaneme do ukončení studií...teď je to nereálné, ale nechat v domě 12+1 rodiče samotné mi přijde sobecké
0x
No joo, když ono se dobře žije ve "zlaté kleci", že ano. V celku se o nic nestarat, ale uvažuj nad svým dalším životem, nemůžeš být na ně stále odkázaná. Snaž se se pomalu odpoutávat, přes soboty neděle pryč, umět se o sebe postarat.
Jednou rodiče nebudou a co potom? Budeš mrzutá stará otravná nadávající panna? na vše okolo sebe, vinit z toho svět.
Tady prostě musí padnout rozhodnutí, buď, a nebo. Klec (svět 12+1) nebo svoboda se vším, co to s sebou nese.
Zatím ani nevíš, co přesně chceš. Budeš furt poslouchat - dělám to pro tebe! Kdyby to mysleli dobře, tak tě měli vykopnout do světa se otrkat.
A kdo pak až nebudou se bude starat?
Ta "zlatá klec", to je přesně ono, já vím...jenže naši si přáli, abych šla na soukromou školu a mám za sebou 2 roky, pokud od našich odejdu, školu nedodělám, protože neseženu peníze na astronomické školné a samozřejmě by mi ho táta nedotoval, kdybych se sbalila a vypadla...nemohu si stěžovat, dali mi v životě spoustu věcí, neměla jsem o nic nouzi, problém je, že materiální věci - mobily, počítače, oblečení..atd. mi nikdy nevynahradí to, co opravdu chci
Nefro, ono to je hrozně těžké. Zlatá klec je hrozná, ale protloukat se životem taky nestojí za nic. Ona je svoboda a svoboda. Koukněte se na bezdomovce, jak ti jsou svobodní. Nemusí ráno vstát, nemusí pracovat, nemusí nic. Jednou budete chtít dát svému dítěti to nejlepší, poučíte se z chyb rodičů a třeba se jich budete vyvarovat. Všechno špatné je k něčemu dobré. Já bych sklopila uši a dostudovala. Ve zlaté kleci, no a co..Vzdělání Vám už nikdo nevezme a v pozdějším věku, třeba jako vdaná maminka dvou dětí se vzdělání hůř dohání. A máte hromadu let ještě před sebou. Já jsem byla tak hrdá, tak moc nezávislá a dospělá, že jsem v 18 doma práskla dveřmi. Dopadlo to katastrofálně. Dnes bych ty uši sklopila, kdyby to šlo vrátit zpět.
Pro fenečku najděte domov, opravdu to jde i když není fyzicky s Vámi. Rozhoďte inzeráty po netu, s popisem adresy útulku a když jí někdo bude chtít, do útulku si zajede. I tím jí pomůžete.
0x
Uf, to to dopadlo.
Jedno je jisté, z domova teď neodcházejte, školu potřebujete dokončit.
Asi je to z pohledu rozumu hloupost, ale:
1) Co je to za stáj, jak o ní píšete? Ta je vaší rodiny?
2) Kde je ten útulek, je daleko? Nebylo by možné se dohodnout s lidmi z útulku na nějakém řešení, že by byl pejsek Váš (na Vás evidovaný, aby ho nemohli dát jinému zájemci), platila byste samozřejmě všechny náklady a mohla byste si ho brát na procházky? Prostě by tam byl jen dočasně (do konce studia, nebo do doby, než by doma svolili) a jen proto, že teď ho nemáte kde mít. Asi to nepůjde, protože předpisy a tak, a taky je otázkou výše poplatků, na druhou stranu by na pejska nemusel platit útulek (město). A možná by doma svolili dřív, když byste stejně říkala "jdu teď se psem, vrátím se později".
Stáj naše není, chodím jezdit do stáje, která je 25 km od nás..a tam bohužel štěně být nemůže, i když bych za ním dojížděla..jsou tam již dva psi, tudíž třetí pes, navíc 4 týdenní štěně to nelze...zase mi vyšli vstříct, když jsem uvažovala, že bych si denku nechala, slíbil mi stájník, že jí pohlídá, když bude potřeba a že jí mohu vozit sebou, že nikomu vadit nebude, tudíž ve společnosti psů, koní, hodných lidí a na společné vyjížďky by to pro ni bylo ideální...
no a útulek, je o něco blíž asi 15 km, ale taky mi nevyšli vstříct, volala jsem, zda bych za fenkou nemohla dojíždět, přeci jen je to miminko a tam na ní nikdo čas mazlit a piplat mít nebude, a v tomhle věku je ta láska a správná péče důležitá, navrhla jsem i, že bych si jí ráno brala cca od 8:00 do 14:30 než by naši přišli z práce...bohužel mi to neumožnili, sama s tím útulkem nemám dobré zkušenosti, dřív jsem sháněla útulek, kam bych mohla chodit pomáhat, a tady z toho mi napsali, že chtějí jen finanční pomoc, materiální a fyzickou nepotřebují, kámoš si u nich zamluvil štěně a během dvou hodin než pro něj dojel o štěněti nikdo nevěděl, tudíž nic, kde bych chtěla malou nechat...nabalíčkovala jsem teď malé žrádlo, na dva dny, stačí jen ohřívat a ještě než dnes půjdu do stáje dovezu to tam, ale pochybuji, že mě k ní vůbec pustí nebo, že jí bude někdo přihřívat kaši...
Ach jo, všechno špatně.
Tady zbývá jediná možnost - snažit se přesvědčit otce. Víte, neznám vašeho otce. Na každého platí trochu jiná metoda, tedy samozřejmě ne 100%, někdy prostě druhého nepřesvědčíte. Můžete se snažit buď klidným způsobem důrazně argumentovat, nebo se taky spravedlivě rozčílit a "bouchnout do stolu", některé lidi to překvapí a teprve pak začnou reagovat (ale přitom se musíte hodně kontrolovat, abyste neudělala hloupost). Otec by se při tom měl dozvědět a pochopit, že jste už dávno dospělá, že starost o jednoho psa zvládnete levou zadní, že s ním stejně už nikdy na žádnou dovolenou nepojedete a o Vaši budoucí dovolenou se starat nemusí, tu si i s ohledem na psa zařídíte sama, že kus zahrady se psem oplotíte, bude-li to třeba (pravděpodobně bude, jestli nemáte jen trávu a stromy) a že po něm chcete jen jednu jedinou věc - souhlas. Nic víc.
A že není pravda, že o tom nepřemýšlíte. Právě naopak. A jediným, kdo o tom odmítá přemýšlet, je on.
Jestli mamka souhlasí, mohla by se stát Vaším spojencem a ve vhodnou chvíli otce popostrčit. Zkuste ji poprosit.
No, když to teď po sobě čtu, ... musíte sama posoudit, do jaké míry lze odporovat a jakým způsobem. Taky jste psala o babičce. Ta by si dočasně pejska vzít nemohla? Pravidelně o víkendech a prázdninách byste tam jezdila, ...
Jo tak ještě teď přišel otec mi vysvětlit ( JAK MALÝMU FAKANOVI) , proč to nejde a že nemám právo být na něj naštvaná, protože jsem si ZA CELÝ SVŮJ ŽIVOT VŽDY PROSADILA SVOU. Tím mě nasral (promiňte za to slovo) ještě víc!
Takže proč to nejde:
1. PES BY ZŮSTAL NA NICH (proč by měl věřit svý 21-letý dceři)
2. NEMŮŽU DO BUDOUCNA PRACOVAT A MÍT PSA (jasně miliarda lidí může, ale já nemůžu..kort s mým pravděpodobným budoucím povoláním, pokud u toho vydržím - redaktorka časopisu pracovní doba pár hodin cca 2, jinak se 90% věcí dělá z domova..
3. NEMOHLA BYCH JET NA DOVOLENOU ... (ne, vůbec mi ve stáji neslíbili, že ho pohlídají, ne, neexistují známý a psí hotely)
a další podobné bláboly...na mé argumenty řekl, že jsem HLOUPÁ A ODMÍTÁM NAD TÍM PŘEMÝŠLET
Tak víš, co tati..jdi do háje! .
"nefra", pokud je to vše, jak píšete, tak je Váš otec politováníhodný, je to citový chudák, vše posuzuje jen chladným rozumem, bez srdce. Vše, co by jej trochu omezilo, nechce, přestože by jej ten psík citově obohatil. Nechtěla bych takto žít. Máme psíka z útulku od miminka, přivezli jej policajti do útulku čtyři, byli vyhozeni v krabici v popelnici, ani je nenechali máme olízat. Hrůza, co dokáží bezcitní lidé, jsou to vůbec ještě lidé? Nemohla bych mít takového člověka vedle sebe, chápu, je to Váš otec, kdoví v čem Vás ještě bude omezovat a co Vá bude ještě diktovat. Děvče zlaté, kde to žijete? Je to můj názor. - stařenka
Chci Vám jen říct, co určitě víte, ale prostě si myslím, že to potřebujete ještě i od někoho jiného : ON je hloupý a odmítá nad tím přemýšlet. Tuhle bitvu sice vyhrál, ale válku právě prohrál. Ztratil dceru. Jednou mu to dojde, a pak bude litovat. Svým způsobem máte navrch Vy - bitvu jste prohrála, ale válku už máte vyhranou. Věřte tomu, jednou se s tím vším táta shledá a to bude moment Vašeho vítězství. A ten čas přijde.
Je to těžký, tohle všechno, je to táta, nechci s ním být na nože a říkám si, počkej, psa si pořídíš, až budeš ve svém Ale já psa řeším furt a stále...několik let...navíc teď už nejde o "nějakého" psa, je to moje malá konkrétní fenečka..nevím, co s tím, říkám si obrň se...zapomeň na psa...ale pak to na mě zase přijde...minimálně jednou měsíčně řešíme doma otázku psa, furt dokola se stejným průběhem ze strany otce a se stejným průběhem ze strany mé...jsem asi posedlá
Jo ještě se v tátovi asi hnulo svědomí nebo nevím co, ale když jsem odjížděla do útulku odvést to jídlo, dal mi prachy na to ať Aimy nechám oočkovat, asi nepochopil, Aimy jsem viděla, vítala mě, dala jsem jí to papání a pacholíka na přilepšenou, ale už za ní asi nebudu moct, ničí mi to, cestu na koně jsem prořvala...
Nefro, znáte to "sejde z očí, sejde z mysli?" Proto bych si fenečku přivedla domů s tím, že jí večer či odpoledne povezu zpátky do útulku. A takhle to dělat každý den, kdy to půjde. Myslím si, že by to mohlo zabrat.
doplněno 16.02.11 20:00: Ještě bych přidala doma obličej alá Šíleně smutná princezna. Jak budete bez fenečky, tak se bavit s tátou, slušně, nevyjíždět, ale hrozně smutně, bez života. Když se zeptá co je? Jenom říct hroozně smutně, ale nic tati..
ta touha... jen přijet do útulku sbalit Aiminku a je domů Dala si jí život... to vysvětli otci... víš.. kdyby jsi se zbavila toho strachu a prostě ji vzala domů .. Jsi člověk kterého viděla možná hned po tom co jí nějakej zlosyn vyhodil z auta? Je tu pro tebe a ty si ji přece nenecháš vymluvit .. je to psí život ... no ták vzhůru do útulku člověk se párkrát za život rozhodne udělat něco co prostě předčí jeho očekávání... Víš přivedeš domů pejska.. táta bude mít průpovídky, ale pejsek bude u tebe, v bezpečí sedni si k mamce a kdyžtak se s ní na tom předem domluv,... já mám díky svojí mamce taky pejska a jsem jí vděčná... protože ta láska... ráno vstanete člověk ani nemá náladu na to se zvednout z postele.. ale ouveeej je tu psík váš kamarád kterej vás donutí se z toho pelechu vyhrabat a jít žít tátové sou bezcitný neřádi.. to skoro všichni chlapí, ale proto tu jsme my mladá generace, která jim má dát pořádně na frak Aimy čeká no tak...
S otcem na nože, to by nebylo dobré. Však mu ale přece nechcete provést nic zlého. Jak jsem psal, zkoušejte ho ještě přesvědčit. Ale ať to tentokrát dopadne jakkoliv, musíte rodiče začít "otužovat", aby si zvykli na to, že o svých věcech (zatím jen o některých, přiměřeně situaci) budete stále více rozhodovat sama, že určitě nemusíte být každý den na Večerníčka doma, že někdy uděláte něco, co by třeba oni úplně stejně neudělali, zkrátka že už jste dospělá a že jim nezbyde nic jiného, než se s tím smířit.
0x
pročetla jsem všechny příspěvky,a vše už bylo řečeno .Otec je kapánek usurpátor,a proč je takový,ví jen on.Kdo má psa,tak ví,jaké to je )my ho máme a jsme šťastní.Budu držet pěsti,aby ti to s tou šmoulinkou vyšlo))sépi
0x
Ahoj, pročetla jsem se téměř nedobrovolně celou touhle diskuzí , říkám nedobrovolně protože jsem dál už číst ani nechtěla ale hrozně mě to chytlo jelikož jsi mi svým příběhem připomněla hrozně ten můj. Myslím že jsem prožívala něco podobného, ještě ted mám někdy s rodiči podobné potíže, můj otec bude asi v hodně věcech podobný tomu tvému. Ale nesmím mu křivdit, bude mi už 24 a dost věcí se už spravilo, nebo je pryč. Jen ti chci napsat že asi chápu jak se cítíš, já proti našim bojovala (a stále někdy ještě tak trochu bojuju) dost dlouho, nejhorší byla puberta, taky jsem dost "jančila". A vždycky jsem zbožnovala psy a nemohla žádného mít z podobných milionů důvodů jaké uvádíš i ty, Mrzí mě na rodičích že nechápou určité nemateriální hodnoty, a je těžké s němi někdy vyjít i když oni to se mnou taky neměli jednoduché protože jsem hrozně tvrdohlavá. Vlastně jsem si dost věci tak nějak vybojovala i když někdy to bylo na hranici unosnosti a ty slzy, tresty a scény byly někdy šílené. Možná proto je mi ted 24 a i když studuju přes týden bydlím na privátu a toto léto jsem si konečně pořídila vysněného pejska! Byla to totální léčba šokem a i když to ze začátku trvalo a já myslela že mě naši občas vyhodí nakonec je to jejich miláček -i přes občasné hádky když treba něco doma provede...Myslím že naši, hlavně otec , si konečně uvědomil že už mě přešla ta telecí léta a že nemá smysl mi dál něco nakazovat protože se seknu a udělám třeba pravý opak jak jsem měla v pubertě v oblibě. Neříkám že to u vás dopadne stejně, a neříkám že u mě je už vše ok, ale doufám v to...Pořád je dost věcí které budu asi našim celý život tiše vyčítat a které mě mrzí ..Pořád nemůžu pořádně přivést svého přítele ani po 4 letech domů a asi nikdy se naši nesmíří že jsem s ním protože pro ně prostě není dost dobrý. Jenže to jsem kolikrát nebyla ani já. Jen chci říct že rodiče si nevybereš a nakonec ti nezbyde nic jiného než je milovat takové jaké jsou a snažit se přes všechno prát se za ten svůj život. Snad to vaši taky jednou pochopí a dojdete alespon částečného společného smíření, možná mi pomohlo to, že se našim "na stará kolena" ještě narodil můj 2. bráška a pozornost se tak ted ode mě dost rozptýlila mezi něj a toho druhého který ted prožívá pubertu a na mě teď něják nezbývá pozornost , možná to, že jsem byla tak tvrdohlavá ...
Každopádně tady po tom mém výlevu ti chci jen popřát hodně štěstí a pevné nervy, vím že ti pejsek musí hrozně chybět, ale rodiče mají taky pravdu v tom že je to velká zodpovědnost, já si psa pořídila sice po šileně dlouhé době , ale i tak ,jelikož pořád studuju vozím ho sebou sem a tam na byt a domů, měli jsme problémy kvůli jeho štěkání když je v bytě sám se sousedy a došlo to málem až k vystěhování, taky v létě odjíždím do zahraničí a rodiče se mi budou muset o pejska o prázdninách postarat navíc kdo ví kde skončím po VŠ a pes ve městě je fakt něco totálně jiného než pes na zahradě u rodiču...stoji to spoustu času když se mu chceš opravdově věnovat , navíc já má aktivního jrt teriéra takže je někdy fakt na zabití...A to jsou věci o kterých sice víš ale jakmile držíš v ruce to malé klubko všechno ostatní ztrácí podstatu...Tím neříkám že toho lituju ale pes je závazek jako blázen pokat ho nechceš držet zavřeného v kotci na zahradě a nebýt toho že už je doma situace lepší než před pár lety akorát bych se ještě víc trápila. Asi bude lepší i přes všechen ten stesk ted pejska oželet, já vím že je to těžké, ale jelikož mám doma otce asi podobého temperamentu ,vím jak dokážou být takový lidé neoblomní a jak je to s něma těžké. Ráda bych ti něják víc pomohla protože s tebou fakt soucítím ale asi to nejde...Tak jen doufám že jsem tě moc neunudila svým příspěvkem a přeju pevné nervy ať už to dopadne jakkoli!
Ahoj,
třeba kdyby si naši pořídili další dítě přesune se pozornost jinam jako u vás , ale já jsem bohužel ta prvorozená od které se očekávají výsledky, sestra si už jen zlehka proplouvá životem. A je pravda, že naši tvrdí, že jsem si za svůj život prosadila vše, co jsem chtěla, ale to mluví o materiálních věcech a ty nemateriální pro ně nemají takový význam, pro mě však o hodně větší.
S tím přítelem to u nás bylo to samé, sestřin přítel u nás prakticky bydlí, ale ten můj nesměl překročit pomalu práh (jak jsem psala), ale přesto všechno nelze rodiče nemilovat, snažili se mi vždy dát to nejlepší a věřím, že i teď to táta dělá s tím nejlepším úmyslem
Jack russela závidím, je to můj vysněný hafan (teď teda hned po Aimy), jsou úžasní a tak akční a chytří
Děkuji za příspěvek a ať se tobě i hafanovi daří
pro ty, které dál zajímá osud Aimy...situace se teď má takhle: samozřejmě útulek na nějakou adopci nebo půjčování psa na dopoledne vůbec nepřistoupil. Btw: pochybuji, že tam vůbec dělají lidi, kteří mají zájem o zvířata...za poslední dobu jsem se několikrát přesvědčila o tom, že v útulcích (neříkám, že ve všech, ale v těch s kterýma mám zkušenosti) jsou pěkní hajzlové ( s prominutím). Tudíž jsem to nevydržela a psa odvezla, nejsem si jistá, zda jsem udělala dobře, protože tohle neustálé přendavání mimina z místa na místo pro ní určitě je stresující. Celá ta situace jak dopadla se mi vůbec nelíbí a přijdu si jako absolutní sobec, že se psa takovýmhle způsobem odmítám vzdát, jako štěně by jistě měla šanci najít milující páníčky a já ve své posedlosti jednám ve svůj nikoliv psí prospěch...Takže psa jsem včera odvezla, táta mi dal peníze na první očkování a pak odjela zpět do stáje, kde si jí do péče vzal klučina, který bydlí přímo ve stáji...během víkendu tam budu přespávat s ní a ve všední dny si jí zřejmě budu brát ráno domů a večer jí tam vozit a nebo budu celý den ve stáji s ní... (nechci jí stresovat převozy, tak furt vymýšlím, co bude lepší...)..stala se stájovým miláčkem, tudíž jakoby majitel je teď ten kiámoš ze stáje a pak já se starám, částečně financuji, krmím a mazlím... rda bych si vyslechla vaše názory, i negativní, a tohle mé zvrklé jednání...pro mě je v současné chvíli nejdůležitější, že Aimy v noci spí hezky v teplíčku v postýlce, dostává najíst, tak jak štěně má a kvalitní stravu..plus NAVÍC TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ - táta se mnou chce jet v pondělí do stáje (údajně, aby mě viděl jezdit, mamka tvrdí, že chce vidět psa...- nechci si dělat planné naděje, tak uvidíme jak to celé dopadne)
samozřejmě plané naděje...omlouvám se za hrubky, mám toho už dnes dost, přeci jen je už pozdější hodina
Nefro, jaké plané naděje? Prosím Tě vždyť to je super! Fenečka není v kleci v útulku, opuštěná, neslyší už vytí a nářek jiných psů. Má lidské přátele, koně...Kdyby byl táta takový bezcita, jak tu někteří tvrdí, nedal by Ti ani na to očkování. Ale tady vidíš, že rodiče potřebuješ. Teď Ti dal na očkování, příště to budou granule, pak nedejbože třeba i banální zákrok veterináře, který věř mi stojí hromady peněz. Já tohle nemám ráda, to nadávání na tátu. Víš co, taky mi bylo náct a vím jak jsem toho svého viděla. Jako totálního blba. 
Ať jsem v životě udělala jakkoli fatální kopanec, stál vždycky při mě, nebo v pozadí. A od mých 30 let jsme byli nejlepší přátelé. Fakt.
O fenečku se neboj, já si myslím že ve stáji se má dobře. To se vyvrbí, neboj, ale hůř už nebude, to si nemyslím. Já tohle psaní, které jsi napsala teď, beru jako dobrou zprávu. Fakt. 
"nefra", to jsou dobré zprávy, tak přece není táta, tak bezcitný člověk, jak to vypadalo a maminka bude mít pravdu, asi je zvědavý i na psíka, tak držíme palečky.
- stařenka
No ale to vůbec není špatné. Zatím. Přespávat ve stáji, to je dobrý nápad! Rodiče snad pochopí, že o toho pejska opravdu stojíš. A když ho budeš vozit na den domů, tak snad zanedlouho ... Převozy - čím jezdíte, jak ji vozíš? Štěňátko si docela snadno zvykne. Jestli nevypadá během cesty nebo před cestou vystrašeně, tak mu to nevadí, hlavně je rádo, že není samo.
Je dobře, že táta jede do stáje. Na chvilku mě i napadlo, že by pejska zas mohl odvézt, ale snad jsem jen přehnaně nedůvěřivý. Koneckonců vždycky někdo z místních může říct, že ten pes není tak úplně volný, aby ho mohl kdokoliv jen tak odvézt pryč.
Držím palce.
Jo, jo, JO! Nefra, to je super, i když se vám to teď možná nezdá, máte skvěle nakročeno! Zachovala jste se správně, rozhodně je to v pejskův prospěch. A táta chce jet do stáje s vámi? Bezvadný! Řekla bych, že o tom hodně moc přemýšlel a trochu se mu to rozleželo. Ty peníze na očkování, to bylo takové to první "promiň", to, co by v životě neřekl nahlas, ale vyjádřil to přesto báječně.
Dejte nám vědět, jak se to vyvíjí, já vám strašně držím palce, aby to dobře dopadlo. Aimy je ve stáji dobře, ale kdo ví...třeba se situace ještě vylepší ...? Jak říkám, napište nám o tom. Jo a jestli táta nakonec povolí, tak mu dejte velikou pusu!
Tak naši opravdu dnes dorazili do stáje, situace není zas až tak ideální - což znamená, že Aimy doma není...ale táta si jí jednou pochoval a mamka si s ní hrála, tak třeba jsou to malé nepatrné krůčky, každopádn teď už je jasné, že zůstane a já mám možnost jí celý život vídat, za každý okamžik s ní jsem strašně vděčná...pěkně vyrostla mrška..no posu´dte sami..není úchvatná..
Ještě hodím jednu fotečku ..nemůžu se na ní vynadívat...má strašně etiček a strýčků a všichni jí rozmazlují, tak doufám, že se nějak podaří ukočírovat její výchova..
Jééé. Neboj, já si myslím, že vaši povolí, jen potřebují trochu času. No a jestli malá bude rozmazlená? Nu což, já mám rozmazlence dva. Sice jsou mazaní jak lišky, ale neublížili by mouše. Zlatíčka to jsou.
Nádherná!
A s výchovou ... ještě jsem neviděl rozmazleného vlčáka. Ono to totiž asi ani nejde. Až povyroste, bude určitá výchova nutná a ta nutnost přijde tak nějak samo sebou, protože jinak by to prostě se psem této velikosti nešlo.
, ti jsou hrozně vyčůraní.
0x
Zdravím! Taky by mě zajímalo jak to pokračuje! Držím pěstičky! Já taky nemohla mít psa, ale u nás to bylo jinak- byt a taky můj věk. Starší sestře kdysi prošlo štěně, stejně tak i kamarádky, přítel. Já si dotáhla štěně asi ve 13ti letech- vím, byla tu škola, takže venčit by musela mamka! Tehdá jsem myslela, že se mi zhroutil svět! Rodiče odjeli pryč s tím, že až se vrátí tak ten pes bude pryč! at ho klidně utopím někde! Já večer seděla před barákem se štěnětem a nevěděla kam s ním! To už mezitím dojeli domů. Já měla plno kamarádek, které měly psa v bytě, proto jsem to tehdá nedokázala pochopit- proč zrovna já nemůžu! Vždycky jsem si přála psa! Měla jsem jen plno knížek o psech a nespočet psích sošek. Tolikrát jsem brečela, že bych chtěla živého pejska. A dnes? Mám vlastní rodinu a psy hned tři! Děti maj pejsky moc rádi a já jsem ráda, že s takovým úžasným stvořením jako jsou psi mohou vyrůstat odmalička! Vím, že pes= radost, starost, zodpovědnost. Ale taky vím, že kdyby mi jednou děcko dotáhlo dom štěně, určitě bych ho přijala
0x
Ahoj Nefro,
přečetla jsem si celou diskusi od prvního do posledního řádku a zvědavostí jsem napjatá jak špagát. Pokud se ti to bude hodit a přijdeš někdy opět na tuto diskusi, prosím, dej vědět, jak to s Aimy pokračuje.
Chtěla bych ti říct, že svým přístupem, chováním a vyjadřováním na mě působíš jako báječná, zodpovědná, přemýšlivá a nesmírně nesobecká osoba, zírám a obdivuji, že i přes velkou citovou bolest ze ztráty pejska (odvoz do útulku) sis dokázala zachovat rozumnou hlavu, odmítala jsi své rodiče vydírat, chovat se dětinsky a zbrkle. Zvažovala jsi své kroky a jednala jsi skutečně správně. To je obdivuhodná vlastnost, opravdu. O to více lituji, nechápu a trápí mě to, že tvůj otec snad nevidí, jakou skvělou dceru má! Připadá mi hrozná škoda, že takovou úžasnou, samostatnou, vyspělou, citlivou, hodnou, spolehlivou, chytrou a pilnou holku její rodič nedocení a neuvědomuje si, že mu mohou ostatní rodiče jen závidět.
Jsi fajn holka a podle mě si více než kterékoli jiné "dítě" zasloužíš, aby ti rodiče dali důvěru a dovolili ti mít doma pejska. Strašně mě bolelo za tebe, jak se kvůli pejskovi trápíš, protože jsem si dovedla představit, jak ti musí být.
Upřímně ti přeju, aby tvá cesta k dokonalému, úplnému a definitivnímu soužití s Aimy proběhla co nejrychleji a co nejsnáze. Jinou varinatu než tu, abys ji měla a těšila se z ní po celí její život, prostě nemohu připustit.
Saša
Jé, abych se nezačala červenat..ale vůbec taková nejsem, jsem sobec, měla jsem pro Aimy najít lepší majitele... nebo jí nechat v útulku a třeba by si našla báječné majitele.
Tak nejdřív pozitivně...Aimy je stále ve stáji, trávíme spolu každý den. Šokuje mě jak je učenlivá, snad jakoby to ani nebylo zbrklé štěňátko...už asi tři týdny bez problémů zvládá povel sedni, a z větší míry i chůzi u nohy, ke koním je báječná a i si na ní zvykli. Máme za sebou očkování a rosteme jako z vody. Jen prostě to, že jí nemám doma pod dohledem mě strašně rozesmutňuje. Protože ty věčné převozy asi pro psa nejsou nic moc, má takové ty psí kšíry, je v autě hodná, ale nevím, prostě z toho nemám dobrý pocit, navíc minule mě čekal šok. Se stájníkem se rozešla holka a začal strašně chlastat a prý do psa kopl, ale ještě horší bylo, že jsem přijela a Aimy měla na krku takový ten probíjecí obojek, prý aby poslouchala, že utekla. Podle mě utekla proto, že do ní kopl..a pak se bála vrátit...samozřejmě jsem udělala scénu, stájník dostal od majitelky stáje první napomenutí za porušení kázně nebo co, prdlajs tomu rozumím, ale konflikty s ním mám..minule zas mi seřval, že jí dávám za odměnu piškot, že jí jen tak krmit nebudu...no, už nevím jak dál... Nebyla jsem vůbec zodpovědná, když jsem si myslela, že to bude klapat...Naši nepovolili, aby byla doma..moje dny se dělí na tři druhy, buď jdu do práce na 4 hodiny a pak mám volno, v tom případě beru Aimy s sebou do práce nebo jsem do jedné ve škole to je bohužel Aimy sama dopoledne se stájníkem a odpoledne jsme spolu nebo mám celý den volno a to jsme buď u nás (podle počasí a nálady) a nebo jsme celý den spolu ve stáji...
Ale mám strach, aby se ten idiot neožral a něco jí neudělal...tak mi poraďte prosím...mám to takhle bláznivě pytlíkovat dál nebo se raději poohlídnout po nějaké hodné rodině / páníčkovi/ paničce...? (((
Tady už jde do tuhého. Nadhoďte doma tohle téma, že se o ni bojíš, že ji stájník asi bije a trápí. Možná, že ti nakonec sami rodičové řeknou, ať ji tedy přivezeš domů...
Stajnikovi velmi durazne sdelit, ze pes je defacto tvuj, krmit ji budes ty, odmenovat ji budes ty. Tecka! Vic se s nim nebav, ignoruj jeho pokusy o konflikty a jestli jeste jednou na psa sahne, oznam to majitelce, pripadne rekni nejakymu velkymu silnymu kamaradovi. Nic nezbabere tak jako jedno proplesknuti.
Jsem moc ráda, že ses ozvala, opravdu mě zajímalo, jak se tvůj vztah s Aimy vyvíjí. Osobně si nemyslím, že pejskovi časté ježdění vadí (ale nejsem pejskař, povolanější osoby jistě vědí přesněji, jak to vidí psi), podle mě daleko více ocení přítomnost milované osoby. Asi je váš program už zaběhaný a všichni si zvykli, proto doma ani nevzniká potřeba nějak tvou situaci řešit, na něco přistupovat nebo cokoli měnit. S tím stájníkem se mi to nelíbí, je sice lidsky pochopitelné, že se po rozchodu cítí mizerně, ale je nepřijatelné, aby se takhle choval ke zvířatům. Sama nevím, co bych ti poradila ohledně Aiminy budoucnosti, ale znovu musím zopakovat jednu věc. Jen těžko bych se smiřovala s tím, kdybyste vy dvě neměly být spolu. Vždyť jsi za ni dokázala tolik bojovat a tak vytrvale usiluješ o to, abyste mohly spolu být.
Saša
Někteří pejsci jezdí autem rádi. Jestli neprojevuje před cestou, třeba při nastupování, nějaký strach apod., tak jí ježdění nevadí. Se stájníkem je to horší. Jestli není potřeba, aby se o ni někdy staral, tak mu opravdu sděl, že pes je tvůj, krmit a vychovávat ho budeš ty a on ať ji nechá být. Ovšem mohl by nastat problém, kdyby třeba tvrdil, že se mu plete při práci, plaší koně a já nevím, co ještě, a že není možné, aby ho neposlouchal. To by pak třeba majitel stáje mohl požadovat kotec, přivázání psa apod. Takže zbývá stále se snažit dostat pejska na trvalo domů.
0x
ahoj tak si když jsou na tebe takový si sežen třeba někde nějaký panelák na nějakou dobu zajdi do utulku pro pejska jestli tam ještě je s tím že jsi hop našla a chtěla by ssis ho vzít že doma byly nějké spory které jsi již vyřešila a pejska budeš mít akorát daleko od rodičů já zas plánuji hned jak mi bude 18 odjet z domu penízky našetřené mám tak na měsíc no aůe s našima to vydržet sakra nejkde!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.