Zdravím všechny.Mám takový dotaz,jde o našeho jorka kterému jsou 4 měsíce.Strašně se bojí ostatních psů i štěňat,kteří jsou trochu živější.Zakňučí už z dálky a pak mi zaleze až pod triko.Dám ho očuchat a potom je to lepší.Ale stejně je takový jako by se chtěl propadnout do země.Můžete poradit v čem je problém?A další je ten,že se mu nechce dělat potřebu venku.Teď když je tepleji tak chodíme více často ven,ale ani to nepomáhá.Děkuji za radu...
3x
Moc to prožíváte! Za rok vás bude iritovat svým štěkotem na jakéhokoliv psa - a čím bude větší, tím bude štěkot urputnější. To je už tak u těch malých chlupáčů zvykem. Vylučování je věcí trpělivosti, mnohokrát zde bylo popisováno. Zahledejte v místním vyhledavači. Více ven, co to je? Ono to chce v tom prvním půlroce opravdu hodněkrát a postupně sladit stravovací a vylučovací režimy. Nakonec vám bude stačit dvakrát denně a svému dnešnímu dotazu se budete v duchu smát... Ale nejsem zastáncem až tak malého množství vycházek!
2x
Strejc to napsal úplně nejlépe 
Najděte si nějakého mírumilovného kamaráda nebo kamarádku a nechejte je na volném prostoru, oni se srovnají. A ten kamarád nebo kamarádka se pro toho vašeho stanou průvodcem a budou mu dodávat sebevědomí. 
Vy toho svého piškotka chvalte, chvalte, chvalte. Při hře ho nechávejte zvítězit. Je potřeba mu stále zvyšovat sebevědomí.
To bude dobrý
0x
Zdravím, přispěji svým názorem i v rubrice, kde jsem již párkrát byl vypeskován za "nesmyslné" odpovědi.
York je velmi malý pejsek a chápu jeho obavy z větších psů, i ve hře na něj může větší kamarád nechtěně šlápnout a je to záležitost pro veta. Z druhé strany, stále je to teriér, což je trošku "srdcařské" plemeno. Souhlasím s názory, které radí nechat pejska trošku seznámit s ostatními kamarády přibližně podobné váhové kategorie, věřím, že tento pejsek si vyštěká a vybojuje své postavení ve smečce podobných kamarádů.
Co se týká vykonávání potřeby, myslím, že se to samo srovná, až ven nebude chodit se strachem z kamarádů, ale s radostí, že si s těmi psími kamarády může pohrát a zařádit...
Andyho pojezdilo auto. A když se z toho všeho vylízal, byl to jiný pes. Lekal se každého zvuku, šoupnutí židle. Šli jsme na cvičák. Knírači se scházeli mimo areál, na louce u řeky. Dard, byl krásný černý středňák, měl spoustu zkoušek, záchranářské a tak. A taky nějaké vítězství na výstavách. Prostě, černá krása! A když nás uviděl z dálky, hnal se k nám. Zabrzdil a šel očichat, jestli to je fakt Andy, který se strachem schoulil do klubíčka. A opatrně do něho šťouchal čumákem a dělal takové ty postoje s prckou nahoře a lokty na zemi, vrtěl oasem a vydával zvuky jako když holub vrká. A tak pomalu toho Andyho dostal na nohy a do trysku. A když se kočkovali, převalil se na záda a tomu Andymu dal pocit vítězství. Z té louky jsem odcházela se starým Andym. I plavat ho naučil. Volal ho tak dlouho do řeky, až Andy šel. A dával na něho pozor, aby ho nevzala voda. A i mezi psy šli bok po boku. Byl to krásný pohled a já mám (honem počítám)po 25ti letech slzy na krajíčku. Byl to krásný, chytrý pan pes. Říkali jsme mu Endy
Babkazov: dojemný příběh (myslím vážně), i mezi našima zvířecíma kamarádama (omluva za ČJ, píšu to tak záměrně) jsou vztahy, občas možná lepší a určitě upřímnější, než mezi námi lidmi. Asi jen shoda okolností, svého "životního" kamaráda jsem poznal přes pejsky, já jsem venčil knírače Andyho a on pudlíka Endyho...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.