Hrabání psa za zahradě

To by možná bylo i vysvětlení, ale začalo to po vykastrování. A je nesmírně, strašlivě žárlivá. Kdokoliv přijde k nám domů, vyhání ho. A na vnoučky se snažila být ostrá, musela jsem zasáhnout a když už nic jiného, cpe se mi na klín, ikdyž jinak zas až tak nemusí. Nemá to řešení, protože novému členu domácnosti by ublížila. Nabídla jsem kamarádce, že jí pohlídám štěně a to bylo tak nenávistné divadlo, že jsem se až vylekala.

Však píšu, že psinečka je velice poslušná a respektu má dost a dost. Ví přesně, co může a co ne. Stačí jen maličko zostřit hlas a poslechne ihned. Jasně že se pokouší o něco, o čem ví že to nejde, třeba žebrat u stolu, ale stačí jen syknout a říct Nech toho. Jen pro ilustraci-mám vysokou a širokou postel 150 cm a spáváme spolu. Nikdy si do ní nevlezla bez pozvání. Vždycky čeká, až ji zvednu nebo pozvu. Dovede u postele sedět velice dlouho, než uslyší: Pojď. Někdy chvilku prodlužuji, aby si vážila svého postavení, když se snažila ten den šéfovat. A to jsem ji neučila. Má to tak a já to chápu jako respekt. Venku se potkáváme s mnoha pejsky a navzájem si je drbkáme a vítáme se. Tam to také není. Než jsem dnes umyla chodbu, křeslo bylo rozdrbané a Dorotka zalezlá a já musela luxovat chmurky z deky. Několik let jsem dělala výcvikářku kníračům, tak nějakou představu o vztahu pán a pes mám. A navíc, nedá se nachytat, abych udělala cirkus hned.

Nevím a nevím, jak ji to odnaučit. Jedině nachytat a vypleskat! Ale že mi to pije krev!

Říkám vypleskat. A to není totéž co bití. Někdy dobře mířených pár lehkých prdelovek je lepší než 10slov. A když psina ví, že je milována, o nic nejde. :D