Máme dvouletou fenku bígla. Vychovali jsme ji tak, že je zvyklá spíš s náma doma než na zahradě. Když je teplo, na zahradě i spí, má tam svoji boudičku a je jí tam fajn. Když je jí zima a chce domů, začne výt a to poznáme že je jí už zima, tak ji vezmeme domů, kde má taky svůj pelíšek.
Teď v téhle kose je už s námi převážně doma. Ven se chodí akorát venčit a proběhnout, doma si s námi hraje nebo spinká.
Nic jí nechybí. Ale! Jakmile odjedeme ráno do práce, (ještě ji předtím jdeme vyvenčit), přijedeme z práce a v kuchyni na linu loužička. Malinká, je podle ní poznat, že fenečka čůrání neměla, spíš bych řekla, že se nám mstí za to, že ji necháváme doma samotnou, prostě zuří, vzteká se, tak na truc se vyčůrá, i když ví, že nesmí, že jí do toho namočíme čumáček a pláskneme ji po zadku. Stejně to na druhý den udělá znovu a vůbec jí nevadí, že se na ni za to zlobíme.
Je to denodenně a já nevím, jak ji to odnaučit.
Máte s tím taky někdo zkušenosti? Odnaučili jste to někdo svého psíka?
4x
Khetty, fenka vás chce naštvat a vy jí to dopřejete. 
Ono tím, jak jí v tom namočíte čumák a ještě jí plácnete, jí dáte pozornost, kterou si přála. Ignorujte to. Přijdete domů, pustíte jí na zahradu a loužičku ukliďte. Jakoby nic. Až se holčina vrátí ze zahrady, bude čmuchat a hledat své dílko, dívat se, co na to říkáte. Neříkejte nic. Ignorujte to místo! U nás se tohle osvědčilo nejen u loužiček.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.