Pes si troufa na deti

Kazdy pes je k detem bez ohledu na rasu, pokud ma sanci si na deti zvyknout. V pripade, ze fenka nema s detmi zkusenosti, tak neni tohle chovani nic divneho, deti se chovaji pro ni necitelne, vydavaji uplne jine zvuky nez dospeli, jinak se pohybuji, fenka je tim padem nejista, boji se a nevi co s tim. Kdyz jde o deti navstev, je zvykani na deti slozite, protoze to jsou pokazde jine deti a jsou pritomny jen prilezitostne, jak daleko se da jit a jakym zpusobem zvykat zalezi hodne taky na veku deti. Zacala bych v kazdem pripade par zakladnimi pravidly - deti nesmi psa otravovat, at si s ni nesnazi hrat a nechaji ji na pokoji, nejlip at si ji vubec nevsimaji. Pokud lezi treba v pelisku, nesmi kolem ni litat a kricet. Je potreba, aby fena mela moznost odejit na klidne misto, kde muze odpocivat. Proste to udelat tak, aby videla, ze deti jsou v poradku, nijak ji neohrozuji a proste jsou jen kolem, ale nemusi si jich vsimat, kdyz nechce. Kdyz uvidite, ze je klidna, zkuste si ji privolat a odmenit pamlskem, dite bude vedle vas a nabidne ji taky nejakou dobrotu. Ale vsechno v klidu, bez nuceni a natlaku, to psa jeste vic rozhodi. Pokud nebude chtit mit s detmi nic spolecneho, nenutte ji. Kazdopadne at deti neberou zadne psi hracky, kosti a pod. Preventivne bych asi vsechny tyhle veci uklidila jeste driv nez navsteva prijde. V pripade, ze by byly deti pritomny delsi dobu, dalo by se na tom pracovat urcite jeste vic, ale kdyz jde jen o kratkodoby kontakt, obavam se, ze dal nez k nevsimani si deti nejspis nedojdete. Ale i to je fajn. Rozhodne ale nikdy nenechavejte psa s detmi o samote, nejisty pes si i nevinny pohyb muze vylozit jako ohrozeni, zejmena pokud je sam a nema u sebe svoji ochranku, cili majitele.

Dobrý den! Myslím, že tady nejde ani tak o to, kdo má větší sílu, jestli pes nebo dítě. Spíš jde o to, že pes jednoznačně pozná, v jaké hierarchii se dítě nachází. Čím menší-mladší dítě, tím více si pes dovoluje. Mám vypozorováno z vlastní zkušenosti. Radu však neznám. Asi bych se snažila dětem vysvětlit, aby k fence moc nechodily. Něco na způsob, že fenka není na děti zvyklá nebo tak nějak. Napr. náš pes vyloženě žárlil, když jsem chovala dítě na klíně. Musela jsem zároveň hladit i jeho, to byl pak spokojený.

Co mě napadá - (nevychovávám psa podle knih, ale intuice). Sedla bych si do křesla, fenku posadila vedle sebe. Nebo možná stoupla, netuším. Řekla bych návštěvě, aby ke mě přistoupil, třeba podat ruku, dospělý, třeba 2* a pak dítě. Přitom bych neustále sledovala fenku a jakmile by naznačila útok proti dítěti, řekla bych nesmíš a stáhla jí k sobě. Až by se zklidnila, tak odměna. Takhle bych to opakovala v různých situacích. Já mám sice podstatně menšího psa, ale ten nesnáší dětský hlas. Asi mu nějaké dítě ublížilo, když byl štěně. Dělala jsem to tak, jak píšu. Je to na buď na dlouho, nebo je můj psík méně chápavý, ale pokroky vidím pomalu. Ale po půl roce práce si už Maxík dokáže i s děckem hrát. Za mého neustálého dohledu, nemusím ho mít už na vodítku, ale přesto, když se pes rozdovádí a začne děcko štípat do nohou, tak musím "zařvat". Stačí "co je to" a pes přestane a s vrtícím ocasem se mi jde omluvit. Přesto ale vím, že když tohle v něm někdy bylo, tak ho nemůžu nechat nikdy s dítětem samotného.

Měla jsem problém se svým psem také i když od malička byl zvyklý na malé děti. Když můj nejmladší syn rostl, začal pomalu lézt po čtyřech, později i zkoušel chodit, náš pes ho nesnášel. Pokaždé, když se k němu přiblížil a chtěl ho pohladit, vzal ho za packu nebo za ocásek, ohnal se po něm zuby. Podotýkám, dítě mu nikdy neublížilo! Pozorovala jsem, že si není v jeho přítomnosti vůbec jistý a neví co může od takovéhoto tvořečka čekat, tak pro jistotu reagoval naznačením útoku, pak si šel lehnout opodál. To trvalo do té doby, než výška syna přesáhla výšku psa. Taky jsem dávala malému do ruky dobroty, když k němu šel. Pochopil, že mu nechce ublížit, ale že nese pro něj něco dobrého. Určitě to bude chtít hodně času.