Dobrý den.
Nemáte někdo zkušenost s nácvikem chození štěňátka na plínku? Jsou mu 3 měsíce a už ho máme doma několik týdnů. Neměl vůbec nic naučeno, tak jsme ho začali učit na plínku. Když se trefil, tak dostal odměnu, když ne, tak zprvu jsme jenom uklidili a později "fuj" a donesli jsme ho na plínku. Jenže čím víc jsme ho tam nosili, tím míň tam chodil. Ven chodí (když jsme doma) cca každé 2-3 hodiny. Většinou bez problémů se vyvenčí a za půlhodiny pobytu doma, už je na koberci loužička. Když je v cizím prostředí, tak na plínku chodí téměř bez problémů.
Děkuju za radu.
2x
Doporucila bych na plinku vubec neucit, jen ven. Je to mnohem jednodussi nez ucit jeden zpusob a pak preucovat na chozeni jen ven. Casto se stava to co vam, protoze stenatko tim v podstate naucite, aby curalo doma, takze to dela. Osobne povazuji plinu jen za pritezujici mezikrok, protoze misto toho, abyste ho ucili chodit rovnou ven, ucite ho curat doma a pak to musite absolvovat jeste jednou s preucovanim jen na ven. Zvlast kdyz mate koberec, je to jeste tezsi, protoze stene chodi curat tam, kde je mekky podklad a z koberce moc nikdy nevycistite uplne, stejne to tam citi. Ve 3 mesicich je to mimino a s nejakymi louzickami se musi pocitat, ale da se to naucit hodne rychle. Nikdy jsem na plinu neucila, zanehody doma nekarala a pocet louzicek, ktere mi pes doma udelal od 4 mesicu veku se daji spocitat na prstech 
katerina-máte pravdu, je lépe naučit ven. Ano, v podstatě je to tak, že je to jen na přechodnou dobu, že se doma nečurá. 
Ale když venku prší a já jsem bolavá a taky trošku líná jít ven, tak lituji, že jsem ji na tu plínu nenaučila :D
1x
Když kníračka měla štěňata, měla jsem mezi futrama dveří desku, kterou mamina přeskočila a my překročili. Ale prcíci ne. Celou kuchyň jsem několikrát denně utřela hadrem na smetáku. Do vody jsem dala nějaký sapon, ale maličko a kapku nějaké kolínské. Jen kolem jednoho místa ne. Tam jsem dala starý nízký plech na buchty, který jsem nikdy neumývala. A na to noviny nebo plínu, která byla trošku namočená v čuránkách. Malí to brali jako wecko. A když odcházeli do nových domovů, už čurali jen tam.
A Dorotku jsem učila i na plínu, kdyby se někdy stalo a já nemohla ven. Taky jsem plínu trošku namočila do moči a pod ní jsem nevytírala. Malá rychle pochopila, co se po ní chce. Ale jednou tu plínu z bujnosti začala táhat, jakože hra. Křikla jsem Fuj! Zarazila se, opatrně ji popotáhla. Znovu Fuj! A to jsem něměla dělat! Už nikdy se jí nedotkla, nikdy se na ni nevyčurala.
Neuměla a dodnes si neumí říct, že chce ven. Tak jsem chodila co nejčastěji. Pak jsem se naučila číst její signály a dnes vím, že když začne dýchat zhluboka, jakoby jí bylo horko, že musím všeho nechat a běžet. A ze začátku jsem to nepochopila, tak skočila (takový prcíček) do vany a na kanálek udělala fakt kravinec. Průjem.
Ještě chvilku hodně trpělivosti a co nejčastější vynesení ven a už to bude dobré. Kolem půl roku štěně už začne ovládat držáky.
A jestli má místečko, kam chodí nejčastěji, tak tam dejte tu namočenou plínu. A pomalu posunovat na místo, které se líbí vám. A ta pochvala je bezva!
Ať je štěňátku s vámi dobře a roste do zdraví a krásy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.