Tak jsem tady zase pro radu u našeho 13letého jezevčíka nastal další problém nádor v tlamičce,doma se chudák nenapije chodí do potoka. Jinak pokud nás vidí vrtí ocaském,špatně přijímá granule, ale má snahu jíst.Na operaci nemůže slabé srdíčko a k tomu 7let epilepsii. A ještě někde nádorek,ale zapouzdřený. Veterináři nám radí nechat ho v pohodě dožít,ale bojím se aby se netrápil. Je to zkrátka bojovník a chodí za mnou stále jak ocásek. A nevím jak dál
doplněno 06.07.10 10:30:Tak Vám všem děkuji za názory a rozhodli jsme se takto,jelikož když mu dáme menší potravu tak to spořádá pije s potoka tak zkusíme operaci ty boule v tlamě a pokud to vydrží a probere se bude třeba ještě chvili tady. A pokud ne nebude se trápit tak Vám nechám vědět jak se domluvíme ještě zítra s veterinářem. Je to buď a nebo
doplněno 15.08.10 10:33:Tak Vám píšu koho to zajímá jak to všechno dopadlo. Po tom zákroku bylo vše tři týdny v pohodě a pak to začlo v tlamičce zase růst a když už nemohl ani pít jen v potoku a piškoty namočené v mléku tak jsme se rozhodli ukončit jeho trápení a nechali jsme ho uspat a je mu už dobře. I když ty jeho usínající očka uvidím, asi do konce života.
2x
Plně Vás chápu.
Mám podobný problém.Mám 18 pudličku a toto rozhodnutí mně také čeká.Sice hodně špatně slyší a vidí ale jíst jí chutná, chodit také může, tak to zatím nechávám osudu..Bojím se každého nového dne, abych to rozhodnutí nemusela udělat sama.Ale než ji nechat trápit, tak se musím vzchopit a odchod jí usnadnit.Bude to hodně bolestivé, ale budu vzpomínat na ty bezva chvíle, které jsme spolu prožily.
Ohledně nového pejska, jsem rozhodně PRO.Já tak již učinila před 4 roky.A mohu jen říci, že jí to prospělo.Omládla, protože se chtěla štěnátku přizpůsobit a nezůstávat pozadu.Před dvěma roky proděla těžkou operaci a vet, také nevěděl, jestli zákrok kvůli srdíčku přežije.Z toho důvodu jsem ihned reagovala na inzerát a pořídila si další.Nyní mám tři a nelituji.Myslím si, že odchod nebude až tak bolestivý.Přece jenom, budou mně těšit její nástupkyně a mně se podaří, snad lépe překonat ztrátu.I když vím, že jako ona už žádná jiná nebude.
doplněno 06.07.10 12:22:sword to je velmi rozumné řešení.Držím palce, ať to dobře dopadne.
Jak se říká: zlomte vaz 
1x
Protože psího mazlíka nemám po svém boku prvého, už jsem tuto situaci také zažila a vím, jak je u srdíčka těžko. Nevím, už v které chytré knize o pejscích jsem četla 3 zásady, které by měl mít majitel na mysli, pokud uvažuje jestli další žití pejska je ještě ve spokojenosti, či přináší už více problémů než radostí. Jemu - samozřejmě. A sice - 1) Může se sám bez problémů a bolestí najíst a napít? 2) Může se sám a bez bolestí vyprázdnit? 3) Netrpí jakoukoli silnou bolestí, která většinu dne převažuje? Pokud prý na byť jednu z těchto otázek odpověď zní "ne" , je čas zvážit, zda klidné uspání není opravdu přijatelnější varianta. Ono totiž i to popisované chození za Vámi jako ocásek, může mít i samozřejmě mimo lásky k Vám příčinu, že pejsek zkrátka u Vás hledá pomoc na problém, který pociťuje. Se kterým mu ovšem těžko lze pomoci, bohužel.
Samozřejmě, že všechny 3 výše uvedené body mají platnost jen v případě, že je jednoznačné, že je to už stav setrvalý a ne např. úraz, kdy se zvíře, i třeba delší dobu, hojí. Já je u svých psích staroušků, když tento čas nastal uplatnila a věřím, že ta rozhodnutí byla dobře.
0x
A to je právě chyba. 
Co je lepší? Poznat a příjít o to nebo nikdy nepoznat? 
Byla jsem v úplně stejné situaci jako sword. Věděla jsem, že psinečka není vpořádku. Jednou ráno,jsem naprosto přesně věděla, že to je konec, že má veliké bolesti. Pohřbila jsem ji na zahradě, pod razrazil. Bylo to strašné a já jsem se nemohla zastavit v pláči. Po 10 dnech jsem přestala plakat, ale ráno jsem měla mokrý polštář , jak jsem plakala ve spaní. Čtvrtinu mého života byla Bubu se mnou. 15 let. Po 15 dnech mi dcera strčila do ruky telefon s číslem na jorka Brala jsem to jako nevěru, ale paní mi štěňátko dovezla večer domů. Takový je život. Zemřel král, ať žije král. Dnes jsem s Dorotkou 5 let. Je jiná. Vydává jiné zvuky, jinak voní, jinak se chová. Je to jiné, ale je důležité, že to existuje. Je tady někdo, kdo ze mně nevybírá chutě, miluje mě takovou, jaká jsem, bez výhrad. Dýchá se mnou stejný vzduch. A tváří se jako by se narodila proto, aby mi dělala radost. Miluji ji za to. A často vyprávím, co kníračka uměla a jaká byla báječná! 
Ale musím přiznat, že teď, když to píšu bečím znovu. 
Ale sworde, nenechejte pejska příliš dlouho trápit! Nezaslouží si to!
Dobrý den! SE psi jsem už nějaký en špatný konec zažila ač je mi teprve 14. Vždycky mě to sebralo a min. týden jsem odmítala komunikovat s lidmi a jen jsem se koukala do psích očí plných lásky... a nebo se snažila někomu pomoc...ale každý začátek má i konec a proto by ěm nikdy ani nenapadlo nejít do toh znova a naplno s jěště větším usilím...je to sice blbý příklad, ale aspoň nějaký-mohl byste být deset let po boku ženy, kterou byste miloval, rozuměli byste si, prostě byste se k sobě hodili jak vejce k vejci, ale věděl byste že jednou to skončí, já nevím třeba proto že je nemocná co byste udělal? Radši byste se s ní neseznámil a nebo byl jí těch deset let oporou s tím, že byste oba dva prožívali krásná léta života? Já bych si vybrala tu druhou možnost a se psem bych to udělala stejně...Vždyť přece nikdo z nás není nesmrtelný... každého to jednou čeká...
0x
Čtu si vaše příspěvky a brečím jako želva...Také jsem si tohle prožila, měli jsme pekiňáčka, ve stáří prodělal několik operací, protože měl nádory , potom měl ještě mrtvičku - nemohl vstát, chodit...museli jsme ho nechat uspat...bylo to šílené...umřel milovaný člen rodiny....Proto dalšího pejska nechci i když je mám moc ráda ...Já vím, k životu patří i stáří a umírání, ale moc to bolí. Nenechejte Vašeho pejska trápit, myslím pokud by měl bolesti...
Bolesti snad nemá jen ten problém hlavně s pitím přes tu bouli v tlamě,ale v potoku to vyřeší nechá si ji natéci až do krku
Tak dneska jsme s ním byli u zvěrolékaře a konstatování po prohlídce ,byla ta ,že to zkusí vyškrábnout ,vyčistit a vypálit a uvidíme.V pátek je jeho den.Nechám vědět.
Tak to dopadlo následovně,část nádoru mu bylo odebráno, více vzít nejde,nemohli ho probudit srdíčko mu habrovalo, ale ustál to ,druhý den dostal záchvat a mysleli jsme,že je to jeho poslední hodinka. Dnes chodí po zahradě ,žere pije vyprázdńuje se. Ale bohužel byl to poslední zákrok další by už nepřežil. Tak jsme mu hlavně pomohli,ale nevíme na jak dlouho rakovina je hrozná nemoc. Ale uživáme si ho a on nás
.Zakroku nelitujeme.
.Přeji Vám, aby bylo vše OK ještě hodně, hodně dlouho...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.