Dobrý den, mám doma pětiletého pejska, který už od narození vyrůstá u nás. Ale nejspíš to, že jsme s nim odmalička nechodili moc mezi lidi zapříčinilo, že se jich teď bojí. Nikdo mu nikdy neubližoval a on se jich prostě bojí. To samí i s kolama. Jedem v autě, kolem projede kolo a on hned začne štěkat. Jinak je naprosto bezproblémovej, jen nevím, co s tím jeho strachem dělat. Když s ním jdu ven na procházku, táhne na vodítku jak blázen a chce být co nejrychleji doma. Venku se cítí ohroženej a to i na chatě, kde máme zahradu ohraničenou keřema, takže není vidět na silnici, ale on je pořád zalezlej v chatě pod postelí ven moc nechodí. Budu vděčná za vaše rady, jak mu pomoci. Děkuji
1x
Dobrý den, mě jenom udivuje, že tohle řešíte až po pěti letech 
.. no nechme toho, zkusím poradit 
Já jsem se v listopadu 2009 ujala psíka (8měsíců starý) takže tam jde trochu o převýchovu, nebo spíš úpravu k našemu stylu a řádu v životě, než k jakému byl veden. Taky se bál, a občas narazím na věci, kterých se bojí. Já mám techniku, kterou mám osvědčenou u staršího psa, kterého máme od štěněte, která mě funguje. A to že mu ten strach ukážu. Dám příklad. Maxík,(osvojenec) se bojí hlasitých zvuků, nečekaných zvuků. Tak jsme se šli podívat na ohňostroj. Ne blízko, to by byla léčba šokem a to né 
ale pomalu. Stáli jsme hodně daleko, já jsem vzala psa na ruku (u velkého plemene bych si k němu dřepla), hodně ho přitiskla a mluvila na něj. "jéé podívej, co to je" a hladila. Jak jsem cítila že pejsek se zájmem kouká, šli jsme zase o kus blíž. (upozorňuju že to bylo daleko tak 15minut pěší chůze). To samé s bouřkou. Nesmí bouřit tak, že se klepou tabulky v oknech, ale když to začne, tak vezmu psa na ruku a jdem na chvilku koukat z okna. (mimochodem tohle jsem udělala i s mladším bratrem, když mu bylo cca 5let a taky to zabralo).
Musíte ukázat pejskovi že se nemá čeho bát tím, že jste s ním a taky se nebojíte. Maxík taky nesnášel děti. Tak jsme k nám pozvali synovce, kterému je 7. Synovci jsem řekla, ať si sedne, nekřičí, nemává rukama, ať prostě sedí a čeká až se pes zklidní. Po cca 4 takových setkáních jsou kamarádi. Po 2měsících jsme dosáhli toho, že si Maxík chodí hrát s dětmi na hřiště.
Děkuju, je to zajímavé řešení a zkusím to. Ono my měli ještě před měsícem dva pejsky, ale jeden se bohužel zaběhnul za fenou, hledali jsme ho všude, vyvěsili jsme plakáty, zkusili i útulek ale po třech dnech nám volali, že ho zajelo auto. A tak nám zůstal jen tenhle jeden, jeho brácha. A právě ten druhej, ten byl vychovanej, nebál se, vše naprosto v pořádku. A Kulíšek, ten co nám zůstal, ten byl v jeho společnosti taky celkem v pohodě, ale teď jak nemá nikoho vedle sebe, kdo se nebojí, tak je vyplašenej. Nejspíš to zavinilo todle a proto mu ted hledáme nového kamaráda, ale taky chci, aby se zbavil strachu. Takže dám na vaše rady a pokusím se 
To je mi hrozně moc líto 
Myslím si, že to je jádro problému. Kulíšek ztratil kamaráda, neví co se stalo a proto se bojí. Oni jsou opravdu jako malé děti.Možná že si Kulíšek myslí, že jeho psímu kamarádovi ublížil cizí člověk a proto se preventivně schovává. Nový psí kamarád mu pomůže, tím jsem si jistá, zatím je na Vás, abyste mu ukázali, že s VÁMI se nemá čeho bát. Držím palce. 
On se bál i předtím, ale nebylo to tak moc právě, když měl vedle sebe někoho. Samozřejmě jsem už napsala na inzeráty s pejsky, ale poslední dobou nám Kulíšek připadá štastnější, protože si ho víc všímáme. Kdysi to bylo tak napůl, ale teď je to častěji. Navíc máme kočky a nevíme, jak by nového psa přijali. Ale myslíme, kdyby ten pejsek byl malé štěně, že by ho přijaly rády A děkuju
Elizo, nepošlete nám fotku Kulíška? Moc prosím 
Štěně mu pomůže, bude si připadat důležitý a bude si ho chránit. I na tom, jak se k Vám přimknul, je vidět, že to není pejsek samotář.
Ježíši to je prdelinka nádherná 
Kde je naše Papen? Až umyje nádobí a podívá se na Vašeho Kulíška, tak to bude teprve radosti 
Je to krasavec. Smíchal se do dokonalosti 
Já mám oba mopse, ale Maxík je určitě křížen s neřízenou střelou. Ten se nevymyká tělem, ale povahou :D Už mi pár lidí řeklo, že takhle bláznivýho mopse ještě neviděli 
0x
Mařenka to napsala skvěle. Psa uklidňovat tak, aby věděl, že se nic neděje. A taky by nebylo od věci, dodávat mu sebevědomí. Při hře ho nechávat často vyhrát. Když se táháte o hadr, hračku, pusťte mu ji. Je to jeho kořist. Hodně chválit. 
Má to, bobek, v povaze. Bázlivý. A nemá to snadné.
On si právě nehraje s věcma jako hadr a tak. Je spíš takovej vážnější. Ale chválím ho za každý splněný povel
Jo tak to je jak náš Tobiášek... Teď zrovna se rvou s Maxíkem. Maxík mu mermomocí cpe uzlík na hraní, a Tobiášek nechce. 
Takže buďto ho Maxík zdolá, nebo mezi ně vlítnu jako rozhodčí 
A je rozhodnuto. Už se rvali jako psi :D, tak jsem je seřvala a teď Maxík leží přitulený u mě (smiřování) a přesně důležitý Tobiášek.. nemluví s námi a lehnul si ke dveřím, čeká na páníčka, aby si mohl postěžovat. 
Takhle si kdysi hráli s Puntou, akorát se kousali Nebo s naší starší fenkou... My vlastně měli kdysi dvě feny a jedna nám porodila štěňátka. Takže jsme jeden čas měli čtyři psi. Ale asi dva roky po tom jejich mamka umřela stářím a zůstala ťapka. S tou se taky pěkně vyřádili. Ale po roce umřela a nakoec už máme jen Kulíška. Ale do prázdniin mu doufám seženeme společnost
Uvidíte, že Kulíšek dostane nový vítr s kamarádem. Mě čím dál víc připadá, že se ani tak nebojí, ale je smutný.Co pejsek z útulku? Já kdybych měla dům se zahradou, tak už mě manža asi opustí, ale minimálně jednou týdně dostanu odkaz na dalšího nešťastníčka v útulku a já bych si je nejradši vzala všechny.
To já taky, i všichni v rodině. Máme velký byt, jezdíme na chatu se zahradou, ale kvůli kočkám to nesmíme přehánět Máme jich pět, ale se psy se snesou dobře. Ovšem když necháme Kulíška ostříhat, Micka po něm docela vyjíždí. Naštěstí tak po dni, po dvou přestane. A z tohodle důvodu právě mám strach si novýho pejska pořídit. Jednou stranou ho chci ke Kulíškovi, ale druhou stranou mám strach z reakce koček. Je to těžký..
Jinak v útulcích moc štěňat nemají, to spíš jsem se koukala na inzeráty štěňátek. Ale kdybych neměla kočky, hned bych si vzala spoustu pejsků
Elizo, jestli chcete, napište mi kraj, nebo město, do kterého až byste byla ochotná pro štěníka zajet. Podívám se s Vámi. (jo a ještě jestli psa, fenu, malý, velký vzrůst a tak..) strašně ráda Vám pomohu hledat.
0x
No, ale uvědomujete si, jak dlouho Kulíšek bude trpět, než si na nového pejska zvykne? A teď má pánečky pro sebe a pak tím laskavým hlasem, který teď patří jen jemu, budou páníčci mluvit na nějakého nového otrapu vetřelého. Bázlivost je vlastnost nesmírně stresující. Já za svoji osobu bych mu nic neměnila. A snažila se mu to ulehčovat tím, že bych ho nepředělávala, nevystavovala ho novým zážitkům. 
Je takový, no co už!
0x
Ono se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. U psů to platí dvojnásob. Pes se učí max. do 3 let, bohužel jste to nejspíše prošvihli. Ted už na něj nijak netlačte, chodte s nim na prochazky mezi lidi a snažte se aby netahal, stačí mírně trhnout vodítkem, uvidíte sama jak moc trhnout musíte, aby zpomalil, nikdy se jim nenechejte tahnout. To radši zastavte posadte ho vedle sebe, a reknete mu POMALU!. A když bude tahnout tak škubněte voditkem.
S cizíma lidma ho zkuste nějak seznámit, at k vám někdo přijde psovi uplně cizí a vemte si ho na vodítko a ta cizá osoba at ho pohladi, on možná pochopí, že z cizích lidí ne vždycky kouká něco zlého. Nebo ještě lépe, kdyby mu ta cizí osoba dá něco co mu chutná, nevim třeba kolečko salámu Uvidíte že trochu duvery ziska.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.