Nejste přihlášen/a.
Dobrý den ráda bych se zeptala jestli musí být dana nějaká žádost při chovů plazů. Pokud ano kde se to vyřizuje.Moc děkuji za odpověď
1x
U řady plazů ke koupi či chovu potřebujete registraci CITES pro ohrožené druhy - tu vyřizuje krajský úřad (odbor životního prostředí). Bez certifikátu CITES byste takového živočicha neměli ani koupit, ani prodat. Narození mláďat a úhyn se vždy úřadu hlásí. Pod CITES spadají například všechny suchozemské žely, hroznýši, leguáni a celá řada dalších. O pravidlech CITES by vás vždy měl informovat prodávající.
Další povolení potřebujete, pokud chováte plaza z kategorie tzv. nebezpečných zvířat (přesněji "zvířata vyžadující zvláštní péči"). Vydává ho krajská veterinární správa. Z plazů do této kategorie patří všichni jedovatí hadi a všichni krokodýli. Od nedávné doby už sem nepatří například velcí škrtiči, velcí varani ani třeba kajmanky.
Běžní plazi "pro začátečníky" žádná povolení nepotřebují - například gekončík noční, agama vousatá, želva nádherná a ozdobná, běžné terarijní užovky, krajta královská ap.
doplněno 10.08.26 21:39:
Ještě doplňuji samozřejmost: V žádném případě nelze "jen tak" chovat žádného plaza (ani obojživelníka), který se vyskytuje v ČR. Odchyt z přírody je přísně zakázaný, chov zvířat zakoupených z registrovaného chovu (z atraktivních druhů např. želvy bahenní nebo užovky stromové) vyžaduje doklad o legálním nabytí a povolení od Státní veterinární správy.
Dodávám to pro případ, že by někdo tyhle naše plazy viděl v nějakém zookoutku vlastivědného muzea nebo v záchranné stanici a získal pocit, že nejsnazší způsob, jak takové zvíře získat, je zajít na místní stráň nebo k rybníku.
Nemluvě o tom, že jejich chov je mnohem náročnější než chov tropických či subtropických druhů (naše druhy vyžadují specifické podmínky zimování ap.).
Želva zelenavá jako suchozemská spadá pod CITES automaticky a jako ohrožený evropský druh dokonce pod CITES 1, tedy každý chovatel musí být registrovaný (s povinností umožnit kontroly chovu), jinak mu zvíře bude zabaveno.
Jejich obliba vznikla za války, kdy ji sem Němci z okupovaného Balkánu vozili jako levné "živé maso" a v mnoha domácnostech skončila jako "pohyblivá hračka" pro děti. Krmená lupením, mrkví a starým pečivem, bez UV a zimování sice vydržela jen pár let, ale i po válce jejich dovoz a prodej ve Zverimexu pokračoval. S rozvojem turistiky se stalo běžné, že si je lidé vozili z Jugoslávie jako živý suvenýr. Teprve počátkem 80. let masový dovoz v důsledku ochranářských předpisů ustal (nahradily je neméně levné želvy čtyřprsté ze SSSR, tehdy promořené salmonelou) a až koncem 80. let začaly první zákonné regulace chovu v zajetí. Ale ani ty řadě lidí nezabránily (a zřejmě ani dnes nebrání) si při dovolené v Chorvatsku vzít "želvičku" z přírody a dovézt si ji v autě domů. Letadlem, třeba z Řecka, ji propašovat nelze, majitele by čekal velmi tvrdý postih.
Jako dítě jsem si "želvičku" moc přál, ale rozumní rodiče mi ji nedopřáli. Sestřenice ji měly, žila (živořila) v krabici od bot, krmená pampeliškou, zelím, mrkví a kousky suchých housek. Tahaly ji všude s sebou, do parku, na hřiště, do školy. Asi po roce uhynula, což tehdy nikomu nepřipadalo divné.
Naši "tradiční" touhu po "želvičkách" od poloviny polovině 80. let začaly naplňovat masové dovozy maličkých mláďat vodní želvy nádherné z Ameriky, které trvají dodnes (v současnosti převládá želva ozdobná z mexických farem). Většina z nich umírá v důsledku podchlazení nebo na nedostatek UV světla. Ty, které přežijí a vyrostou, pak jako "cvakači prstů" končí vypuštěné v přírodě, kde bohužel často vydrží a rozmnožují se, v důsledku čehož postupně mizí jedna lokalita výskytu naší původní želvy bahenní za druhou...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.