Je čas uspat?

Je to těžká volba, hafan je kamarád, člen rodiny. Jen vy můžete posoudit, jak na tom je. Vidíte, jestli se trápí. A jestli je to opravdu tak zlé, jak píšete, bral bych to jako svou poslední službu kamarádovi a uspal bych ji. Zažil jsem to bohužel také, 2x. Labradorka se již nepostavila na nohy, dcera ji tahala na dece ven na dvůr (neunesla ji), vzala si v práci volno, aby se o ni mohla starat. Bohužel to byl zhoršující se stav, měla krásných 14 let a i veterinář nás přesvědčil, že je to to nejlepší, co pro ni můžeme udělat. Pár let nato to potkalo její kamarádku pitbulku. Mozková mrtvice, 15 let, neřešitelné. Teď tam spolu nahoře určitě někde řádí v trávě. Víte, až budu tak starej, že to se mnou bude fakt zlé, tak bych chtěl být psem (obrazně řečeno) někoho takového, jako je naše rodina - vím, že by mně nenechali trápit a pomohli mi odejít. Ach jo, tak jsem si na to vzpomněl a je mi fakt smutno...

V červenci jsem řešila tutéž otázku. Musela jsem nechat uspat 18,5ti letou jorkinku Dorotku a dodnes se s tím neumím vyrovnat. Stále mám pocit, že je se mnou, stále se v posteli opatrně obracím, abych ji nezalehla atd. Jejím odchodem jsem si zadělala na šílené problémy. Byla jsem s ní a s dcerou při jejím uspání a udělalo se mi v ordinaci špatně. Neudýchala jsem to a začala jsemí mít problémy s dechem. Ten stres mi poškodil chlopeň, ale než mi ji opraví, musím mít v naprostém pořádku zuby. Na soukromé klinice, normální zubař mě nevzal a jiného jsem nesehnala, mi musel vytrhat 7 zubů, se kterými jsem problém neměla, ale rengen odhail nedobroty a také ještě nějaký zapomenutý kořen museli vysekat, takže i transplantace kosti.. 10měsíců jsem byla bez zubů, nechtěla jsem vyndávací. A to nemluvím o financích! Smutný příběh. Vám bych chtěla jen říci. Nemyslete na sebe a své problémy s jejím odchodem. Je potřeba myslet na bolest přítele a pomoci mu. Pohlaďte ji za mě.