celý život byl můj sen si pořídit psa, někteří mě od toho odrazovali, že je to jen starost, někteří podporovali, že mít psa je super.
Byla jsem si vědoma, že je to obrovská zodpovědnost, starost a je možné že to bude finančně náročné, když přijdou problémy. Vše jsem si našla a snažila se mít co nejvíce informací.
Došla ta chvíle, kdy jsem si řekla, že jsem na vše připravená, přítel moc s pořízením nesouhlasil, ale podpořil mě, ujistila jsem ho, že je to můj sen a zvládnu to, že to bude můj pes.
V pátek jsme si štěňátko vyzvedli, moc jsme se těšili. První den jsme zvládli, ale od soboty jsem z něj začala chytat úzkosti, stále pláču, že jsem udělala obrovskou chybu, jsem schopná sníst maximálne 1 rohlík nebo banán a i tak se mi navaluje. Do toho jsme už v neděli museli řešit veterináře kvůli zánětu v oku (asi prach, naštěstí už je v pohode) a já ještě k tomu včera u Dr. zjistila, že mám covid. Něják se to na mě sesypalo v jednu chvíli, když začne kňučet, něco kousat a 50x neposlechne, trhá mi to srdce a ja lituju, že jsem si štěňátko pořídila.
Vím že je normální, že bude kousat a nebude poslouchat, je to štěně, ještě se to nenaučilo… ale moc mě to trápí. Mám strach z budoucnosti, že už nikdy nebudu moct dělat to, co dřív, děsí mě, že je na mě ten tvoreček závislej, bojím se, že onemocní, že se nenaučí být samo doma a bude tu štěkat a mít separační úzkost. Prostě vše, co jsem zvažovala a věřila, že zvládnu se najednou otočilo a nezvládám to.
Je mi to strašně líto a cítím se hloupě, ale je to živý tvor a miláček a přeju si, aby bylo šťastné, cítím se že mu to já nedokážu dát, že na to nejsem připravená a rozhodně na něj tyhle stavy nechci přenášet.
Stále přemýšlím, zda se s tímto svěřit chovatelce a požádat, zda by si jej nevzala zpět a nenašla mu novou rodinu, kde bude šťastné.
Chci se zeptat, jestli jste se s tím setkali, ať už z pozice chovatele nebo z pozice nového majitele…
Moc děkuji za Vaše rady a budu ráda, když se vyhnete případným nadávkám, nadat si za to dokážu sama…
4x
Tohle je mi líto. Píšete, že jste si vše promyslela,evidentně to tak nebylo: "Mám strach z budoucnosti, že už nikdy nebudu moct dělat to, co dřív, děsí mě..."
Fyzická péče je to nejmenší, psychika to nejdůležitější. A vy máte (s prominutím) psychiku v pr... To jste nikdy neměla jiné zvíře? Nebo ano, ale jen takové, které se dalo zavřít do klece a vy si mohla půl dne trajdat kdo ví kde? Pes (štěně) je jiný levl. A i když to nemám ráda, musím ho v tomto případě přirovnat k dítěti. Ta péče je zpočátku opravdu velmi náročná, později už méně, ale i tak vás to bude omezovat. Tak to prostě je.
K věci. Při pořízení štěněte jste podepisovala s chovatelskou stanicí smlouvu. Tam jsou jistě podmínky vrácení. Tak na to mrkněte a být vámi, moc dlouho neotálím s kontaktováním chovatele. Ať má ještě šanci sehnat nového zájemce.
Lidé vrací zvířata z nejrůznějších důvodů a ten váš je častější, než si myslíte. Prostě lidé myslí a pak se zjistí, že vlastně nemyslí...
3x
Pokud bydlíte v bytě, tak doporučuji vrátit. Vy nyní ne, jste nemocná. Kontaktujte stanici, buďto si pro něj přijedou oni, nebo se domluvíte s přítelem, aby odvezl on.
Pes v bytě je chudák a vůbec na venčení musíte být dva.
Pes není vhodné zvíře pro školou povinné a lidi, co chodí do práce a jsou mimo deset hodin. Spíše pro důchodce, kteří jsou doma a 4x za den s ním mohou vyběhnout ven a věnovat se mu.
2x
1x
V rámci tréninku na nějakou zodpovědnost/děti, bych ho nevracela. Požádej někoho o pomoc - teď asi jen přítele, pokud s ním bydlíš, až se uzdravíš, tak třeba někoho jiného. Nebo to štěně dej pohlídat někomu jinému, než se uzdravíš. Pak ho hlídej s někým společně, zvykej si na něj, koukni se na videa o výchově a tréninku, třeba si i zaplať pomoc trenéra. Máš něco jako poporodní depresi, ale se štěnětem.
Na mě to působilo, že nakonec přítele přesvědčila, když si pro štěně jeli a těšili se. Teď pokud nechce tazatelka nakazit mnoho dalších lidí, tak takaztelze nic jiného nezbývá. Vztahu to nepřidá i bez žádání o pomoc. Stačí to, že musela přítele ujišťovat, že to zvládne, pak viděl, že to není pravda a vidí, co se stalo - to se bohužel před přítelem moc nepředvedla.
1x
to není jenom starosti o štěňátko i později mohou nastat problémy...máme od mala fenečku beagla-teď má 4 roky no a začla kulhat na zadní nožku...navšívili jsme veterináře a moc štěstí jsme neměli -ten co tam měl být specialista- měl dovolenou a byl tam zástup... zaplatili 3500 Kč-injekce 3x rengen,vitaminy a hafík kulhá dále...takže návštěva po měsíci znova a už jsme byli opatrnější a zjistili jsme si aby dotyčný veterinář ordinoval-no a ten odhalil po vyšetření - příčinu přetrhané vazy v kolením kloubu-takže buď levná operace-no levná... do deseti tisíc s nějakým navazováním silonů...ale to je dobré tak pro lehké neakční psy nebo okolo 20000 s nějakou titánovou fixací na míru pro ten kloub a upevnění tech potrhaných vazů-no a jelikož je to člen rodiny-miláček a relativně mladý pes tak jdem do titánu...takže i toto se může stát...
pěkný den...
1x
Myslím, že pejsek je pro vás taková berlička, hračka. . Protože ten Váš druh se nějak nemá ke zplození dítěte, které by Vám vyhovovalo víc. Tedy natruc - není dítě, bude pes!
Psí miminko je stejně bezmocné, jako to lidské. Kňučí, naříká, čurá všude, kouše kde co, protože to nezná.. Potřebuje mnoho věcí naučit, aby z něj byl pořádný pes. Je to běh na dlouhou trať, vyžaduje to Vaši pevnou bvůli a snahu toho drobečka něco naučit. Pokud se budete jen kácet, sníte banán či rohlík a bude Vám na zvracení, věřte, že tomu drobátku nijak nepomůžete. Pejsek naříká, protože přišel o mámu a sourozence. Tím je vytržen ze svého pelíšku. Potřebuje někoho, kdo by mu nejbližší rodinu řádně nahradil.
KdYž jste byla miminko Vy, myslíte si, že jste na každý pokyn, jako malý pitomeček, hnedka poslechla? Že jste nekňučela, nešpinila plíny, neposlouchala,,,,? Všechno se miminko i ten pejsek musí naučit. A to dobrým vedením. A Vy nejste dobrý učitel, ale spíš taková troska, která neumí vychovat ani pejska.
Za mě: děti si zatím nepořizujte, podle toho, co píšete, by z nich nebyli slušní žáci, ale sněhové vločky. Pejska bude nejrozumněější vrátit. Nemáte prostě na jeho výchovu, byl by to chudák. Ať se o něj, dokud je čas, postará někdo, kdo má se psy zkušenost a kdo je dokáže opravdu dobře připravit do života. To Vy nejste. Se psy ani s dětmi. Nezlobte se, ale je to tak. Můj život už se chýlí ke konci a tak dobře vím,. co tvorové kolem mě /ať už lidé či zvířata/ potřebovaly,. A to jsem se jim snažila vždycky dát. Jaga.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.