Yorksiersky teriér s kočkou

Je dobré,že první máte kočičku.My měli šestiletou britku a pak teprve štěně pražského krysaříka.Někdy se za ní rozběhl,ale když se kočka zastavila a otočila se k němu,tak se zastavil také a bylo to.Někdy ona na něho číhaha za křeslem a pak proti němu vyskočila.On vypísknul ,jak se lekl a my se mu smáli.Když ji hodně rozčiloval,praštila ho tlapkou,ale nikdy při tom neměla vytažené drápky.A pejsek nikdy neměl snahu ji kousnout.Ani když se přišla podívat,co jsme mu dali do misky.

My jsme našim kočkám pořídili loni landseera - teď je to 45 -ti kilová psí puberťačka a s kočkama se snese, i když je občas ,,pro srandu´´ prožene

Dcera ji má taky a když tam jde náš jorksir na prazdniny, tak si drží vzájemný odstup. Kočka zaleze někam pod postel nebo někde výš a je klid. V posteli spí zásadně jork. Zvyknou si, nic jiného jim nezbyde.

Já si myslím, že snesou. Zvláště, když je kočka klidnější a má vysoké škrabadlo - průlezku, případně má možnost přesunout se někam nahoru, kde pes za ni nemůže. Když by ho měla dost, našla by klid v hořejším patře. Chvilku jim bude trvat, než se naučí číst signály. Pes se směje a raduje ocasem. Vrtí jím. Kočka vrtí ocasem, když je zlá. Pes, zvláště štěně, signalizuje: "Pojď si hrát" a kočka signalizuje: "Ty si mě teda nepřej!" Určitá postavení jsou u psa výzvou ke hře, ale kočka se připravuje ke skoku, k útoku. Pes si lehne na záda jako signál: Nezabiíjej mě! Kočka na zádech vytasí drápy a útočí na břicho protivníka. Takže, každý mluví jinou řečí. Až se naučí správně číst toho druhého, zavládne mír. Zajímavé je, že často pes rozumí své, domácí kočce, ale běda, když přijde cizí. Nerozumí, nechce rozumět.

Psí výzva ke hře. Jestli vás to zajímá vygůglujte si "neverbální komunikace u psů a u koček".