Vodní želva

když jsem kdysi (dávno) spoluchoval vodní želvy (3, starý známý želvy nádherný), záhy dostaly do akvária kámen, na kterej mohly lehce vylízt; po celý tejdny (možná i měsíce) to nikdy ani jedna neudělala...; pak dostaly do akvárka kus plovoucí korkový kůry (na kterou byl výlez těžší než na ten kámen), skoro okamžitě (během minut) se na něj vyškrábaly...;
samozřejmě v jinejch teráriích jsem viděl stejnej druh klidně vylezlej i na břehu (uspořádání terárka bylo ovšem trochu jiný než voda a v ní trčící kámen);
nevzal jsem si z toho hlubší poučení, než že některý možný výlezy se želvám nelíbí, takže je důsledně ignorujou...

(s tou korkovou kůrou to tehdy nebylo jednoduchý, ta se v krámu za realnýho socializmu vůbec neprodávala (kdoví jak se dá sehnat dneska), to byla přes nějakou známost dovážka přímo ze Španělska; na původní malej kousek už pak byly želvy přerostlý, tak se podařilo sehnat eště další mohutnej pěkně tlustej kus španělský korkový kůry, ale až do jejich plný dospělosti by zdaleka nestačil ani ten (ono by nestačilo ani byť dost obří akvárko), ale to už se neřešilo, protože jedna želva umřela na avitaminózu (přestože vitamíny dostávaly), druhá pak utekla za venkovního pobytu, a třetí už sme radši dali jinýmu chovateli...)

(a mimochodem, na dně akvárka měly (převařenej) bílej říční písek, kterej docela dost požíraly za účelem lepšího trávení, ale to je asi samozřejmost; a radši ani nechci nic radit, několik let želvy vydržely (a z původníní velikosti zvící tehdejší pětikačky pěkně povyrostly), ale zas tak moc úspěšnej chov to nebyl...)