4x
Zdravím. Psi se seznamují zásadně na neutrální půdě => tedy ne na území, které patří jednomu z nich. Když se venku, tam, kde to patří všem, očichají = pod dozorem 2 lidí (každý koriguje 1 psa, protože potřebujeme, aby to vyšlo) tak, že 1. je očichán ten nový psem stávajícím, pak by se měl stávající sám nastavit tomu novému. Když to sám neudělá, vůdčí člověk ho přidrží. Pak by mělo následovat pohonění a pohrání si spolu + společná procházka. Všechno v klidu a pohodě. Teprve pak vůdce smečky na vodítku dovede stávajícího psa ke dveřím a vstoupí 1., teprve pak domácí pes. Za nimi jde 2. člověk se psem novým. Ale záleží na šikovnosti lidí, protože nechá-li se to jen na psech, mohou se odmítnout, a k tomu nesmí dojít. Ida
Zdravím. @promon, trochu tomu nerozumím. V čem spočívá výhoda metody, kdy vypustíte dospělému psovi do jeho osobního prostoru vetřelce, ještě tomu stávajícímu velkému dáte prostor, aby si mohl své území ochránit, pak psy oddělujete dvířky a čekáte, až ten malý vyroste a psi se spolu servou a určí si sami, jak to doma bude? Oproti tomu, kdy se psi seznámí na neutrálním území, kde mají právo být všichni, a domů se již vracejí jako smečka. Štěně se chce vždy kamarádit, ale ten dospělý často nechce. Ten dospělý venku lépe přijme štěně do smečky. Zvlášť, pokud na to má dost času a jeho lidi dávají najevo, že už štěně přijali. Na poslední místo v hierarchii, ale přijali. Ida
Ono to není o metodě, nejsem Desenský, ale mám celkem bohatou praxi s nejrůznějšími psy.
Tazatel se ptal, jestli vzít psa sebou pro štěně, nebo seznámení nechat na doma. Proto jsem odpověděl, že starého psa určitě nebrat sebou. Důvody jsou elementární - předpokládám, že se nejedná o štěně z množírny předávané v kartonové krabici na parkovišti před Tescem. Třeba my jsme jeli pro štěně a u chovatelky jsme strávili několik hodin, paní je velmi pečlivá a bylo dost věcí, co jsme probrali. Tak mi přijde rozhodně nepraktické sebou táhnout starého psa - co tam s ním? Vypustit na chovné stanici? To by jistě měli radost, že? Nebo ho nechat někde u plotu? V autě by nepřežil .
Takže proto vždy seznamujeme štěně se staým psem doma. Je pravda, že máme v tomto dost výhodu, že máme defacto dvojpozemek oddělený brankou+ baráček po tchánovi, ten psy vždy měl, ale s výcvikem si hlavu nelámel. Nicméně zvládli jsme i situaci, kdy on měl starého erdela a my si přivezli štěně BS/NO.. Napřed se očuchali přes plot, pak jsme je postupně pouštěli kontrolovaně k sobě, přičemž jsme důsledně dbali, aby zejména to štěně nelezlo starému psovi do boudy, nebo do misky. Stejně tak když bylo vidět, že starej toho má dost a je nerudný, šli od sebe.
S tím souvisí i má poznámka o alfa samci. Prvně tomu , pochopitelně, šéfoval starý erdel. Jenže čas šel, erdel zestárl a přenechal vůdčí pozici tomu bývalému štěněti, které už vyrostlo v mohutného psa. Nikdy se nesrvali! Až někdy budete mít psa, poznáte, že dominaci a submisi dokáží vyjádřit i jinak, než rvačkou, třeba hlava za krk soupeře, pozice ocasu a vůbec postoj psa.
Teď máme podobnou situaci, byť o dost jednodušší, po tchánovi máme velše a přivezli jsme fenku landseera. Tam, vzhledem k tomu, že štěně je odst mohutnější než starý pes, řešíme spíše to, aby příliš ,,nevysíralo´´ toho velše, přece jen je to starý pán a chce svůj klid. Ale paní chovatelka odvedla taky super práci , krom landseerů má i jednoho starého yorka, takže štěně nijak nereaguje na malý vzteklý minipsy, dokonce i kočky tam měli, takže ani naše kočky štěně nerozházely. Prostě - psy vedeme k pohodářské povaze, je jasné, že jsou plemena, které jsou poohodová už naturelem, jiné jsou méně , ale při troše snahy a rozumu páníka mohou dobře spolunažívat i dost rozdílní psi
2x
Rozhodně až doma a pomalu.
My to máme vyzkoušený už několikrát, před lety měl tchán erdelteriéra a my si přivezli křížence BS/NO - tedy taky žádný prcek.
No a nyní, máme tu situaci opět - opět máme po tchánovi tentokrát velšteriéra a před týdnem jsme si přivezli tříměsíční fenku landseera.
Hodně důležité je, aby ten starý pes měl možnost ,,svého území´´ - když mu pustíte štěně bez omezení na jeho pelech, do jeho misky tak je konflikt dost nevyhnutelný. Jednak proto, že ten starý pes je najednou připraven zcela o své terirorium a navíc i o klid, ve kterém žil, protože štěně je živel, který vše zkoumá a se vším si stále chce hrát. Což ten starý pes nedává.
My máme tu výhodu, že je můžeme oddělit i brankou, když už vidíme, že ten strý už toho má dost, ale je jasné, že ne všude to jde. Až to štěně odroste, tak jednak přestane blbnout a pak se holt musí psiska domluvit, kdo tomu bude šéfovat, přičemž si to i časem mohou prohodit.
0x
Podstatné je, že to štěně je malé. Správný pes mládě chrání, nenapadne - i když mu vleze do teritoria. Je to tak i s dítětem v rodině. Většinou si od něj pes nechá vše líbit. Takže spíš výhledově hlídejte štěňátko, ať si "moc nedovoluje".
Seznamovat - jestli starší rád cestuje...
Zdravím. Omlouvám se, ale tady musím zareagovat, aby si třeba někdo tento nesmysl nevzal jako dobrou radu. V žádném případě si neplést zvíře s člověkem. Neaplikovat chování lidí na chování psů. Žádný pes nikdy nechrání cizí štěně, a žádný pes nikdy ve svém teritoriu cizí štěně nenechá. Feny, i ty, které ještě štěňata neměly, každé cizí štěně ze svého teritoria po zlém ženou, často ho okamžitě zakousnou. Protože myslí takto: čím méně cizích štěňat v revíru, tím víc potravy pro štěňata svá (i budoucí). Dítě v rodině není cizí, je to mládě člena smečky, nota bene vůdce smečky. Ida
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.