Pískání a pláč

Zdravím. Vaše fenka vnímá pískání hračky jako volání štěněte, které si ještě pamatuje z doby, kdy byla se svými sourozenci v jednom chumlu. Má k té hračce tedy psychický vztah. Jelikož jste jí nechali hračku plně k dispozici, nenaučili jste ji, že hračka je vaše a jí ji jen půjčujete, ale že je to výhradně v jejím vlastnictví. Tedy si k hračce vybudovala velmi pevný vztah, protože jí připadá tím, že píská, jako živý tvor; což, myslím, může (a nejspíš i bude) v budoucnu po hárání (je to samice) vyvolávat falešnou březost. Bude se k hračce chovat jako ke svému štěněti, bude se o ni starat, přenášet ji, vyvrhovat jí potravu, může nabízet k očichání svou moč i svou stolici (to budete mít doma) a bude nutit "štěně" k témuž. Začne se "futrovat" jako "těhotná", nebo naopak přestane úplně přijímat potravu => hubnout a strádat, může se jí začít tvořit i mléko, které ale žádné štěně nebude odsávat => a budou vznikat různé zdravotní (fyzické i psychické) problémy. Proto bych radila, abyste z hračky buď vytáhli "pískátko", nebo hračku vyhodili celou. Rozhodně není řešením nechat fenku "obřího" plemene (ta jsou plně fyzicky i psychicky vyvinuta až mezi 3-4. rokem věku) nakrýt nyní, v pubertě. Ida

Paní,je to fena. Stejně jako vy ženy máte od přírody touhu (potřebu) mít děti,tak i ony feny ji mají. A ano tušíte správně v té hračce vidí své štěně a proto ji pořád hledá a táhá.Pokud chcete naplnit její potřeby, nechte ji nakrýt.

Můj první pes, kníráček pepřáček Endy, měl svou kousací koženou botu. Pokousal a schoval. Když jsme se vrátili z delší nepřítomnosti, běhal a hledal a fňukal, dokud ji nanašel. Pak ji schoval jinde a trápil se, že odněkud vyčuhuje. Občas zapomněl kde je a vyváděl a podzíral nás, že jsme mu ji sežrali. Měl ji celý život.