Pes nemá rád kola. Co s tím?

Naše fenka jezevčíka k nám přišla ve svých 3 letech, kdy se jí chtěli majitelé zbavit. Měla spoustu hloupých zlozvyků - byla zvyklá doma nepříčetně štěkat při každém šustnutí venku, nesnášela cyklisty, lidi v kapucích, lidi s holemi a s batohy a s divnými zavazadly. Postupně jsme rozklíčovali, že v její původní rodině se o ni "starali" puberťák a malá holčička. Maminka byla celý den v práci a tatínek nebyl.

Puberťák fenku brával ven mezi stejné potroublé puboše, jako byl sám. Strašili ji tím, že na ni najížděli koly. Nosili kapuce a batohy. Byla z takových lidí úplně šílená, po kolařích se vrhala se zběsilým štěkotem. Nenáviděla malé rozjívené holčičky - když běžely s dupáním kolem ní, mohla se zbláznit. Chudinka malá.

Stačilo jediné - v okamžiku, kdy pochopila, že nedopustíme, aby jí někdo ublížil, a že víme, že na chodbě za dveřmi se něco děje a nic to neznamená, přestala štěkat a útočit. Dnes jí nevadí nic - kola, děti, kapuce, hole... všechno je zapomenuto. Měli jsme ji vždycky na vodítku, nikdy na nikoho přímo nezaútočila, ale trhala za vodítko a museli jsme ji hlídat. Myslím, že to trvalo tak půl roku, pak se to začalo zlepšovat. Doma přestala štěkat třetí den - došlo jí, že nemusí hlásit něco, o čem víme. Vždycky když vystartovala s řevem do předsíně, šla jsem za ní, položila jsem na ni ruku a klidně jsem řekla "nic to není". Třetí den bezvýhradně pochopila, stačilo říct tuhle mantru a už ani neběžela do předsíně.

Popisuji to dopodrobna, protože nám se ten přístup osvědčil. Nekřičeli jsme na ni a netrestali ji, vždyť chudinka dělala to, o čem byla přesvědčená, že musí. Že ona zodpovídá za bezpečí těch lidí, se kterými žije. Neměla žádného vůdce smečky, tak jím musela být sama. Byla pro ni zřetelná úleva, když se toho "ujal" můj manžel. Je prostě zlatá. Je to moc hodný pes.

Zdravím. Za 1. – ta paní lhala, protože její pes kola ignoruje, ale ti jezdci jsou pro něj prchající, tedy bázlivá, tím pádem snadná kořist. A jelikož pes je lovec, prchající kořist ho vyprovokuje k pronásledování. Celé je to nezvládnutá výchova. Za 2. - jelikož pes nerozumí slovům, pokřikování majitelky bere jako hecování, fandění (protože kdyby to dělat neměl, paní by si ho včas přidržela, nebo by ho bez řečí dohonila a zabránila by mu v pokračování + trest) a jelikož má za sebou svou smečku (další 2 členy) a vy jste byla sama, byl si jistý vítězstvím. Za 3. – tvrdit o psovi, že nekousne, může jen *****. Psa to odnaučit lze, jen se obávám, že to v silách této paní není. Ta by psa v místech, kde jezdí cyklisté, měla mít na vodítku. Ida

V okamžiku, kdy má snahu vyletět a začít kolo či auto pronásledovat, pak můžete dát povel např. lehni, a pak psa zaměstnat jiným způsobem. Můžete ho také vzít na delší vodítko, a když se začne chovat nežádoucím způsobem, řádně s ním škubnout a to škubnutí zdůraznit jasným povelem FUJ!.

Asi nezbude paní psa nic jiného, než aby s ním chodila jen do míst, kde kola nejezdí.

Na větu "nebojte on nic nedělá" jsem už za ty roky alergický. Zrovna situace z pátku, kdy se za mnou takto pustil pes když jsem běžel po lesní cestě. Pes mi šel po nohou, paní jen křičela nebojte on vám nic neudělá. Já v takových situcích trpělivě zastavím a počkám až si majitel psa odvolá. Tady si jej paní odtáhla, já se rozeběhl a za chvíli opět pes u mých nohou. A toto se celé opakovalo 3x ! Já chování těchto lidí nechápu. Mívali jsme doma řadu psů, služební plemena, většina z nich prošla výcvikem. Pokud už se stalo, že mě štěně neposlechlo a motalo se někomu pod nohama tak jsem se dotyčnému omluvil a psa zajistil.

K Vaší situaci - obávám se, že u té vaší paní a jejího psa ke změně nedojde. I kdyby byl její pes ještě schopný převýchovy, potřebovala by změnit přístup v uvažování především jeho majitelka. Musí si uvědomit, že ostatním lidem pobýhání jejího psa může být nepříjemné. Trasu bych rozhodně neměnil, je to věc majitelky aby vás její pes neobtěžoval. Nicméně pokud už vám jde pes po nohách rozhodně lepší zastavit, počkat na majitele a s ním si to důrazně vyříkat.

S naší NO jsem chodívala na cyklostezku za městem, kde měla neustále tendence kousat lidem po bruslích. Ačkoliv normálně dobře poslouchala, tak u bruslí na nás kašlala a my ji chtěli občas pustit z vodítka. Tak jsem vzala brusle na svoje nohy, vodítko do druhé ruky a šlo se. Nejdřív jsem na nic jen stála, pak se po krůčkách rozjížděla, napoprvé jsme projely celou cyklostezku jednou pomalu, napodruhé čtyřikrát i běžnou rychlostí a napotřetí ji žádné brusle nezajímaly.

Začal bych převýchovou paničky.

Žádal bych náhradu za poškozené oblečení.. Pokud by se nechovala rozumně, zvážil bych i přivolání policie.

Věřím, že by pak pes byl příště lépe hlídaný.

soused mel kdysi taky takoveho psa, nevidim duvod proc bych mel jezdit jinde, kdyz kolem jeho baraku je taky verejna cesta, pes dostal par x kopacku do tlamy, kdyz to nepomohlo tak stacila jedna rana poplasnakem par cm od tlamy, od te doby byl klid

Jinudy rozhodně nejezdit.

To jsou právě ty situaci, kdy někteří lidé začnou psy nesnášet (nebo jejich majitele). A pak posloucháme, jak jsou lidé zlí a že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Nikdo se jich pak už neptá na důvod. Kdyby paní psa bezdůvodně nakopla, tak by jí většina přála pomalu doživotí, když pes bezdůvodně napadne člověka, většinou se nic neděje, on byl chudáček jen vystrašený. Koho to zajímá?