Dnes ráno jsem litovala, že nemám dalekohled. Odhadem 120 m od mého okna běhal ve sněhu dokolečka kolem smrku malý pejsek. Zběsile vyskakoval, měnil směr. Asi metr a půl až dva metry nad ním se obratně míhala veverka. Pokaždé na něj jukla, on k tomu místu vyskočil, tak jukla z druhé strany. Pak slezla níž, čímž ho vyprovokovala k útoku, ale v mžiku uskočila a objevila se zas na druhé straně... Viděla jsem víckrát honit se veverky po stromech, zobat z natažené ruky, ale takhle laškovat se psem a dlouhé minuty se udržovat těsně nad hranicí jeho výskoku, to ne. Asi jsou společenštější, než si myslíme. Nebo mají fakt smysl pro humor?
Půjdu tam někdy nenápadně kouknout, jestli tam není otvor ve stromě.Jo, nápad je to výborný. Jen to teda nedomyslela.
Tím, že se mu pořád ukazovala, ho vlasně držela v blízkosti hnízda. Ostatní zvířata na sebe strhnou pozornost a predátora odvedou pryč. M.
Ono to vypadalo, jako hra na jukanou, tak tahle eventualita mne v tu chvíli nenapadla. A měla mne napadnout. I když ten smrk nevypadá, že by měl v sobě dutiny. Teoreticky by se měla vydat po větvích na sousední stromy, kdyby chtěla odvést pozornost.
Podle lidské teorie ano, ale když ona má teorii veverčí 
. A kdyby odskákala na vedlejší smrk, tak by asi podle veverčí teorie ponechala hnízdo nechráněné a to se jí moc nechtělo. 
Nemohla se spoléhat na to, že by ten pejsek její teorii pochopil podle jejího úmyslu a že by ji následoval na vedlejší smrk. A co pak?
M.
3x
Zdravím. Určitě mají smysl pro humor. Já myslím, že si s tím psíkem fakt hrála. Moje kamarádka je taková zvířecí máma, a když našla začátkem zimy před 1. mrazem na zemi zkřehlou mladou veverku (černého samečka), vzala ho domů, aby nezmrzl. Zahřála ho teplou vodou a zároveň vykoupala a odblešila s tím, že ho po víkendu odnese do "záchr. stanice". Jenomže si na sebe zvykli a Evka si ho nechala, jakože do jara, aby ho vypustila zas do lesa. No a ten veverčák začal reagovat na jméno, lezl jí do rukávů a nechal se houpat při pletení svetru... A největší sranda byla, když jsem k ní přišla s akitkou, tak si vlezl na gauči pod přehoz z kůže a na jedné straně vykoukl, když akitka blafla, pod tou kůží prosvištěl na druhou stranu a tam zas vykouknul – fenka blafla, veverčák prosvištěl zpátky atd. Jenže psa to přestalo bavit, když si nesměl veverčáka ulovit, a ten veverčák při vykouknutí začal pokřikovat. Byl to takový zvuk, jako když kuká kukačka. No a už měl zas parťáka na hraní. Ani už nevím, jak dlouho spolu zvířátka dováděla. A po této zkušenosti si myslím, že i ta vaše veverka skutečně laškovala. Ida
Ido, no teda..
.Tak to už se ničemu nedivím. A zase veverka a pes
.
Já zas mám příhodu s jiřičkou. Syn ji zachránil jako malé ptáče, když spadlo hnízdo někde na stavbě. Chodil pro mouchy se sáčkama do kravína a napájel ji kapátkem. Jiřička vyrůstala u něj v kanceláři, sedávala na počítači. A když k nám syn přijel na kole, ona mu seděla na řidítkách. Na podzim měl obavy, že se nezačlení mezi ostatní jiřičky. Chodil s ní pod dráty, kde se houfovaly a štěbetaly její vrstevnice. Vyhodil ji, a ona se mu pokaždé vrátila. Až jednoho dne s ní zase stál pod drátama, a ona najednou frnk... a už nebylo poznat, která to je. To jsem i utřela slzu, že se to povedlo...
2x
Stejně je ten den takový zpříjemněný, když v přírodě pozorujeme takovou příhodu. Kdysi dávno mi babička říkala, že veverky jsou taková prefíkaná, chytrá zvířátka.
Tak to asi byla hra! Vydala jsem se mokrým sněhem na místo činu a žádnou dutinu jsem na stromě neobjevila. Ani na sousedních stromech nic takového. Toho malého legračního pejska jsem v poledne spatřila ještě jednou, kterak se válí na zádech ve sněhu kousek od toho stromu. Paničku měl asi 60m dál s mobilem u ucha.
Děkuji všem za reakce!
M.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.