Umřel mi křeček

Ne. Jeden můj také leží kdesi na zahradě u našich v krabičce od olejovek. To bylo tehdá smutno.

Taky nám jeden umřel, byli jsme na procházce, vrátili se domů, viděli jsme, že je zle, vzala jsem ho do dlaní, promluvila na něj, on se ještě z posledních sil pohnul a za chvíli mi umřel v dalních. Druhý den jsme mu vystrojili pohřeb, dali do krabičky, natrhali kytky a šli jsme celá rodina...

To se stane, ale než si pořídíš jiné zvířátko pečlivě vyčisti vše kde žil. Možná infekce, ale taky stávající střídavá vedra a přízemní ozon. Byly doby, kdy právě u země bylo tak špatné ovzduší že zvířátka umírala.

Stydět se za žal nad křečíčkem určitě nemusíš. Oplakala jsem všechny 4 naše džungráčky a všichni jsou taky v zahradě u babičky, stejně jako všichni pejsci a kočky, které umřely doma. Křečky jsme pohřbívali v krabičce od mýdla. A co nejdřív si kup nového, ale ten první byl stejně nejlepší.

Nevím, jak bych tě potěšil.

Nechápaví lidé by řekli:

On asi byl ten křeček už starý, opotřebovaný a měl všeho dost. Tak z toho nebuď smutná. To se stává. Život jde dál. Uvidíš, že až budeš mít nového, tak na toho starého ani nevzpomeneš. Jo, ještě budeš nakonec ráda, že už je po něm. Prostě to tak mělo být a jednou to muselo přijít.

A ještě by dodali:

Konec konců pro něho je to tak lepší. Nevíš sice, kde teď je, ale můžeš doufat, že je mu lépe než mu bylo.

Ale já říkám:

Není žádná ostuda plakat nad ztrátou - co když to třeba byl nejlepší přítel. V takových situacích se nesmíme divit, že nás druzí nechápou. Ani jeho nechápali a třeba ani nemilovali. Člověk má prožít ten žal a má najít způsob jak se důstojně rozloučit.

Ostatně pro milované zvířátko může nakonec zůstat i to místo v srdci.