Stary pejsek-epilepsie

Náš veterinář dal psovi prášky, které hafan pravidelně užíval po zbytek života (několik let), neřekl - ten doktor teda -že se s tím nedá nic dělat. O ničem jiném, co by pomohlo nevím. Náš pes nedostával záchvaty v závislosti na nějakém šoku (například silvestrovské ohňostroje), ale naprosto nečekaně, třeba v klidu v pelechu doma. Ale záchvaty ho jistě vysilovaly, nicméně je přežíval bez zjevných následků. Váš pejsek to prostě doklepe s prášky, jako my lidi, co na stará kolena taky máme plný šuplík pilulek.

Když se nám to kdysi dávno doma stalo - měli jsme 16letou fenku jezevčíka a já jsem ji bohužel pohladila, když dostala záchvat. Fenka mě kousla a bylo s tím spousta problémů (lékař to stručně zapsal "pokousaná vlastním psem"). Takže podle mých zkušeností:

- na psa zásadně nesahat, zajistit svoji bezpečnost

- zajistit jeho bezpečnost - myslím psa, aby si nějak neublížil (např. aby nemohl při záchvatu někam spadnout apod.)

Ale nějaké léky jsme myslím tenkrát dostali, záchvaty byly, ale ne tak dlouhé a časté.

V první řadě bych navštívil jiného veterináře. Pejsek je sice starý, ale něco se dá snad dělat vždy. Naše čubina má epilepsii též. Užívá Rivotril a jako první pomoc při záchvatu máme rektální ampuli Diazepamu.

17 let starý pejsek, jistě to je kamarád k nezaplacení. Já bych vyčkala a pokud by se záchvaty často opakovaly, nechala bych psa uspat a tak ulehčila jeho i svému trápení. Naše šeltie měla12 let, uspat jsme ji jeli 3x, pak už se to nedalo vydržet a vrátili jsme se bez psa. Vlastně se psem, u nás na zahradě má každé zvíře svůj hrob.

Když bylo Dorce 13, několikrát měla také záchvat, jako petit mal. Tedy malý. Prodělala vyšetření vnitřních orgánů na sono a vyšetření srdíčka, odebrali jí krev. Prý je věchno v pořádku. Shodou okolností jsem byla u své neuroložky a tak jsem s ní dala řeč. Ona pravila, že staří pejsci, zvláště pak malé rasy, mívají špatné prokrvení mozku a to se pak projevuje jako epilepsie. Moje dcera pracuje s dětmi, které mají nějaký velký hendicap a většina z nich epi má. Říkala, že diagnostika a pak medikace, není vůbec snadná. Dlouho se dávky a léky upravují a stále složitě kontrolují, jsetli je to nejlepší. U pejska je to hodně obtížné. Když dostane prášky a epi to není, je problém. A když už je bere, musí je brát po zbytek života. Dorinka má veliké štěstí, že už se záchvat znovu nedostavil a já vždycky ustrnu, když se zachová "podivně". V březnu jí bylo 15 let.

Naši mladí si také koupili pejska za dost peněz, je nyní roční a epi má již od pátého měsíce. Dostává též medikaci od lékaře a jak tu říkají výše, je to na celý život. Jen se zeptám zkušených...museli jste ho také každý den hlídat? A jak jste chodili do zaměstnání?