Pejsek se bojí

Předchozí majitel mé fenky prý při každé bouřce a ohňostroji musel zatáhnout žaluzie a závěsy a stejně byla schovaná pod peřinou. Po jeho smrti jsem si ji vzala a hodně věcí jsme spolu změnily. Doma se cítí bezpečně, bouřku a ohňostroj ignorujeme, ale venku při nějaké ráně se otočí a maže domů. Je už v letech, tak to neřeším. Kdyby byla štěně, určitě bychom i to zvládly odbourat. Chce to klid, myslím,že když se majitel necítí bezpečně, i pes není v pohodě.

Nedržet v náručí, neutěšovat. Dělejte, že se nic neděje, protože se opravdu neděje. Pes u vás musí cítit jistotu a ne že v dálce zahřmí a vy ho jdete chlácholit. Přestaňte stresovat svého psa a při bouřce mu puste televizi nebo rádio.

Už to asi není rada pro Vás, ale třeba pro někoho dalšího. Já sama mám na pyrotechniku velmi vyhraněný názor. Proto jsem kdysi cca půlroční štěně o Silvestru vzala k oknu do náručí a při zvucích jemu i sobě nahlas říkala - to jsou ha.zlové, nic jiného než ha.zlové. Pochopil mě a trochu poštěkával. A další Silvestry už jen rozzlobeně poštěkával. Ale zase ne tak moc, aby se rozzlobili sousedé.

S fenkou, kterou jsem od štěněte neměla, to bylo horší. Možná trochu pomohlo CD se zvuky, které jsem jí pouštěla.

Chovala jsem knírače. Pes, kluk, aby byl chovný, musel absolvovat svod, bonitaci, 2 výstavy a zkoušky poslušnosti. Chodili jsme na cvičák, kde nám všechno vysvětlili a pod dohledem jsme se naučili vše, co je potřeba. K tomu, aby dostal chovnost, nesměl se bát střelby. Střílelo se na bonitaci i na zkouškách. Měla jsem velké štěstí, že se ani Andy, ani nikdo z mých dalších psů střelby nebál. Tohle píšu proto, že na cvičáku a pak v životě jsem zažila mnoho psů, kteří se rány báli. Lhostejno, jaká rasa to byla. Na cvičáku jsem viděla několik velkých psů, za které pánové dali nekřesťanské peníze, také mužská ješitnost byla obrovská, kterým se psi rány báli. Neuvěříte, co všecičko dělali, aby psa naučili rány se nebát a byli uchovněni. Většinou to skončilo panikou při výstřelu z poplašňáku 100m, za keři, vzdáleného. Nikdy nikoho jsem neviděla, ba ani jsem neslyšela o někom, kdo psa odnaučil strachu. Za ty roky od cvičáku, cca 30, jsem už viděla a zažila pejsky, psy i psiska, kteří střelbu, rakety, bouřku nezvládli. Panika, hysterije. Jsem hluboce přesvědčená, že je to zapříčiněno stavbou ucha a lebky a také nervového zakončení a také stavbou

mozku. Je to prostě tak a musíte s tím počíta a hlídat prcka, aby v panice neutekl do pryč.

Nkterého psa bázní neodnaučíte, já s tím mám problém každou zimu 7 let. Doma si někam zaleze, ovšem venku jakmile něco něke vystřelí a táhne domů. Zkoušela jsem všechno mozné, naprosto marně. Všechny prášky, kapkya j., jsou zbtečně vyhozené peníze. Ostatně setkala jsem se s majitelem loveckého psa, střelba mu nevadí, petardy ano.

Jak známo, pokud chcete něco od psa, musíte ho od malička tomu naučit a přivyknout. Já jsem jezevčíka právě rajechtlím všeho druhu přivykal od mala a došlo to až tak daleko, že pokud někde něco bouchlo, o silvestra ani nemluvě, tak musel za každou cenu ven, aby vše viděl a slyšel. Vlastně jsem docílil pravého opaku, což rovněž nebylo ideální.