Jak přemluvit rodiče na kotě, když už máme kocourka?

Nedělejte to.

Kočky jsou teritoriální zvířata a nestojí to za to.

Kocour bude hájit svoje a kotě bude chudák.

Bude boj, i když každé zvíře má jinou povahu, to jistě, sami znáte svého kocourka nejlépe, jak píše mona, strádá ten Váš kocourek samotou?

Bude totiž vyhánět ze svého, ten sklep je totiž jeho.

Jste mladá, a rodiče na to nebudou mít čas.

Já jsem ke staré kočce pořídila /zachránila/ asi roční kočičku a byl to rok boj, nebyl klid. Nervy, stres, stálo mě to dost úsilí, nestojí to za to, nedokážete se pořádně věnovat ani jednomu zvířeti pořádně.

Takže bohužel, musím dát rodičům za pravdu, pokud se chcete opravdu zvířatům věnovat a dát jim péči.

Veterinář je drahý, i krmivo podražilo.

Načtěte si: holidaycat.cz/...

---------------------------------------

Těch článků, jak a proč, kdy do toho jít, jaké neudělat chyby, je na internetu více.

.

Já bych nové kotě povolila pouze ve dvou případech:

1/ kocourek sám strádá, potřebuje společnost jiné kočky

2/ chci pomoci nějakému osiřelému útulkáčkovi s pohnutým osudem

Vykašli se na kupování kotěte od neznámé "množitelky", o které nic nevíš a nevíš ani nic o zdravotním stavu toho kotěte. Najdi si na netu nejbližší kočičí útulek, ve kterých je v současnosti koťat hodně a prakticky všechna jsou veterinárně prohlédnutá, vyšetřená a do rodiny jdou zdravá (až na výjimky, ale na ty útulky rovnou upozorňují - kočičky postižené nebo trpící nějakou nevyléčitelnou nemocí, podrobnosti sdělí v útulku).

Pak zkus opatrně sdělit rodičům, že bys chtěla pomoci nějakému koťátku z útulku, které hledá nový domov. Na facebooku ve skupinách o kočkách se toho dozvíš daleko více, než se v krátkosti vejde sem.

Co člověk, to názor. Je pravda, že každá kočka/kocour má svou povahu a každý jinou. Máme doma 7letého hluchého bílého kastrovaného kocoura. Měli jsme ho spolu se starším kocourem a byl problém. Cca po roce se naučili vedle sebe žít, ale jejich vztah nebyl nikdy dobrý. Pak ten starší umřel na selhání ledvin a hluchému jsme pořídili postupně během 1/2 roku 2 koťátka - kočičky, kterým je teď 1 rok. Kocour v jejich společnosti vysloveně pookřál. Jeho povaha mu sice brání projevovat vřelé city, ale zapojuje se do jejich her, lítá s nimi po bytě a vše bez jakéhokoli náznaku nenávisti nebo nepřátelství. Změnil se i jeho vztah k nám, nyní sám vyžaduje hlazení a vyčesávání, což ještě před rokem nepřicházelo v úvahu.

Kočičky se mezi sebou rády kočkují, ale nezaznamenali jsme, že by se doopravdy prali. Jejich kočkování se náš kocour neúčastní a když ho do něj chtějí zatáhnout, citlivě, ale rázně je umravní.

Takže je zřejmé, že opět univerzální návod neexistuje.Pokud to zkusíš, je třeba se připravit i na situaci, kdy si ti dva vůbec nesednou a bude je nutné rozdělit.

Nedělejte to. Fakt to nestojí za to, zkazit život tomu vašemu kocourkovi. Jak tu bylo napsáno, ta nová kočka by mu jen narušila teritorium. Kdysi jsem také chtěla našemu Vigovi dopřát kamarádku a to teda dopadlo! Ještě jsem se nechala oblbnout od známé, že když on je kocour, tak kočka není žádný problém, protože on je vedoucí. No, zkrátím to, strašně na ni žárlil, dokonce se ji jednou snažil shodit ze stromu - nekecám - pořád ji hnal až na kraj větví, naštěstí jsem ji chytla, pak začal dělat naschvály - značkovat tam, kde nikdy předtím atd. Vyloženě začal chřadnout a jednoho dne jsme ho našli mrtvého na lavičce. Bylo mu 5 let. Pořád si myslíme, že kdyby zůstal sám, tak byl v pohodě. A ani kastrace nepomůže. Známí mají 4 kočky, jsou to sourozenci s matkou, vykastrovaní a ti se kolikrát tak perou, že je mi to až nepříjemné, když jsme zrovna tam.